Kammeroper Schloss Rheinsberg a Hoffmannovy povídky

Osmdesát kilometrů na sever od Berlína se zhlíží v hladině Ruppinského jezera malebný zámek Rheinsberg. V tomto sídle prožil několik let pruský korunní princ, pozdější král Fridrich II, zvaný Veliký. Zámek mu daroval jeho otec, Fridrich I. Princ zde zavedl bohatý hudební život. Za mladých let zde také pobýval novinář a spisovatel Kurt Tucholský, jehož muzeum se také v areálu zámku nachází. Dnes slouží kompletně a krásně zrestaurovaný zámek s přilehlými budovami včetně parku nejen k prohlídkám návštěvníků, kteří sem proudí v hojném počtu. Před dvaceti třemi lety zde byla zřízena hudební akademie nazvaná Kammeroper Schloss Rheinsberg. Je to v podstatě operní festival mladých umělců. U jeho iniciace stál známý německý skladatel profesor Siegfried Matthus, autor mimo jiné asi dvanácti operních děl. Jedním z jeho novějších je opera právě o Fridrichovi Velikém, nazvaná Kronenprinz Friedrich, která byla také v Rheinsbergu hrána. Profesor Matthus je dodnes uměleckým ředitelem zdejšího festivalu, který dává svými inscenacemi oper a koncertů možnosti uplatnění mladým interpretům z mnoha zemí. Bohužel čeští umělci se zde jaksi nevyskytují. Jediné, co bylo ,,made in Czech“ byla před časem inscenace Myslivečkovy Antigony v režii Jiřího Nekvasila a scénografii Daniela Dvořáka. Festivalová představení se konají buď na zámeckém nádvoří, v parkovém přírodním divadle, nebo v nově zrekonstruovaném zámeckém divadle. Také někdy i na jezerní hladině a menší recitály v zrcadlovém sále zámku. Každoročně zde také probíhají mistrovské pěvecké kurzy, pod vedením renomovaných profesorů. Jejich účastníci jsou ubytováni v romantických prostorách zámeckých budov. Operní představení doprovázejí profesionální významná orchestrální tělesa. Z osobností, které se zde prezentovaly, je třeba uvést taková jména, jako jsou dirigenti Daniel Barenboim, Kurt Masur, Christian Thielemann nebo režisér Harry Kupfer. Až dodnes bylo uvedeno sedmdesát operních děl, řada recitálů a koncertů. V posledních letech se v druhé půli července a na začátku srpna uvádějí obvykle tři až čtyři inscenace. V letošním létě se začínalo Straussovým Cikánským baronem. Dále byla na programu operní parodie Tannhäuser od Johanna Nepomuka Nestroye s hudbou Carla Bindera, která se hrála v zámeckém divadle. Dále to byl Rossiniho Lazebník sevillský, který se provozoval na zámeckém nádvoří, a konečně Offenbachovy Hoffmannovy povídky pak nalezly své místo v parkovém přírodním divadle, zvaném Heckentheater.

Toto přírodní divadlo tvořené řadou vysokých bočních živých plotů a s částečně zapuštěným orchestřištěm fungovalo již v dřívějších dobách a v hledišti má v současnosti okolo devíti set míst. Vše je krásně orámováno vzrostlými košatými stromy zámeckého parku. Uskutečnil se zde také operní galakoncert operních sólistů z představení na zámeckém nádvoří. Další matiné a benefiční koncert se konaly v zámeckém divadle. V hudebních produkcích letošního festivalu se vystřídalo čtyřicet čtyři mladých pěvců devatenácti národností. V příštím roce se můžeme mimo jiné těšit na Mozartovu Kouzelnou flétnu právě v prostředí parkového divadelního prostoru.

Hoffmannovy povídky, upravené do verze pro zdejší komorní operu (obraz se zpěvačkou Antonií byl zařazen hned po prologu), není scénicky jednoduché provést v přírodním divadle tvořeném keři a stromovím, ale režisér a také zároveň výtvarník Matthias Oldag si s tím docela vhodně poradil. Jeviště rozdělovala revuální opona, před níž byl umístěn z plastických dekorací zhotovený nápis Stella. Ta je operní zpěvačkou, kterou Hoffmann miluje a na kterou čeká, až dozpívá v blízkém divadle představení Mozartova Dona Giovanniho. Oponu na obě strany rozhrnuje jeho přítel Niklaus ztvárněný půvabnou pohybově nadanou Američankou Meredith Nikoll. Ta nás vlastně provádí jako Múza celým představením. Zjeví se nám nízká dekorace Lutterova norimberského šenku, kam přijde po prvním dějství popíjet skupina studentů nadšených primadoniným zpěvem. Hoffmann, kterého suverénně zpíval další Američan Mathew Penna, jim pak vypráví o svých minulých třech láskách, které jsou v jím zbožňované Stelle ztělesněny. Jeho sok a zloduch rada Lindorf, který jej v převtělení v dalších postavách vlastně připravil o všechny lásky, bývá většinou obsazován jedním pěvcem. Ne tak tomu bylo v této inscenaci. Korejský pěvec Kong Seok Choi znělým hlasem a hereckým výkonem upoutal v úloze Lindorfa. Dekorace se změní na pokojík nemocné zpěvačky Olympie, kterou láskyplně opatruje její otec Crespel (Christian Kaltenhäuser) a kde se vyjímá krásné cembalo zapůjčené ze zámeckých sbírek. Štíhlá polská sopranistka Justyna Samborska procítěně podala svou krásnou romanci Letí v dál, holoubek milý… Výtečnou pěvecko-hereckou kreaci předvedl Matthias Koziorowski v roli sluhy Franze. Maličkou roli Antoniiny matky a také operní primadonu Stellu zpívala blonďatá Lotyška Madara Dziedātāja. Po občerstvovací pauze pod korunami stromů se osvěžení diváci vracejí do teplé noci na svá sedadla, aby sledovali snad nejznámější obraz opery, předvádějící produkci Olympie, v podstatě skryté neživé loutky z dílny vynálezce Spalanzaniho (Timo Rössner), kterému pomáhá převtělený Lindorf jako Coppelius (výborný Tobias Peschanel). Zde se naskytla ideální pěvecká příležitost pro drobounkou Ji-Huyn An z Jižní Koreje. Zpívala vynikajícím způsobem. V této scéně se uplatnil smíšený Rheisberský festivalový sbor pod vedením Gotharda Frankeho. Nebyl sice tak početný jako v operních představeních velkých divadel, ale šikovným pohybem a umístěním v jevištním prostoru to ani moc znát nebylo. Hereckou pantomimickou kreaci Cochenmihleho opět předvedl Mathias Koziorowski. Zloduch v postavě doktora Mirakela byl ztvárněn Younjin Kimem, pocházejícím ze Soulu v Jižní Koreji. V posledním obraze, odehrávajícím se v Benátkách, které připomínají zdobené sloupy k připevnění gondol, některé kostýmy (návrhářka Barbara Blaschke) a masky z benátského karnevalu, se otevře scéna do hlubokého zadního prostoru parku. Barevné osvětlení stromů jen doplňuje efektnost této scény. Příběh kurtizány Giulietty – Lingyuan Gao (Čína) v černém korzetu s bičíkem v ruce, a veškerého dění kolem je prezentován jako ,,sado-maso“ představení. Zloducha Dappertutta zpíval na dobré úrovni Mexičan Jorge Alberto Martínez. Ctitele Olympie, kterého Hoffmann v souboji zabije, zahrál Vincent Gühlow. Hoffmann se sice za pomoci Niklause zachraňuje, ale ne nadlouho a právě v náručí svého oddaného přítele po vlastním píchnutí smrtící injekce umírá.

Bylo by poněkud složité a poměrně dlouhé názorně popsat řadu scénických a hereckých akcí, které neustále držely diváky v napětí, nebo naopak vyvolávaly bouři smíchu. Zpívalo se v němčině a je třeba podotknout, že skoro všichni účinkující umělci z cizích, zvláště dálných východních zemí, měli vynikající výslovnost. Je to zřejmě výsledkem jejich studií v Německu a u některých již profesionálním účinkováním na německých scénách. Hudebně dílo nastudoval zkušený dirigent Leo Siberski a popisované představení spolehlivě vedl v čele Brandenburských symfoniků mladý korepetitor a také dirigent Michael Nündel. Více než padesátičlenný profesionální orchestr s dlouholetou hudební tradicí (byl původně založen v roce 1810 jako orchestr Brandenburgského divadla) měl své hráče dechů rozmístěné skrytě mimo orchestřiště po obou bocích za vzrostlými živými ploty. Vzhledem k velikosti prostoru bylo použito umělé ozvučení poměrně dobré kvality. Zvuková režie vyváženě mixovala zvukové poměry orchestru a sólistů.

Na úplný závěr je možno říci, že celková úroveň inscenace byla na to, že v ní účinkovali vesměs velmi mladí, často začínající umělci, velice dobrá. Rovněž počet a rozsah produkcí celého festivalu je obdivuhodný. Dramaturgie často uvádí vedle oblíbených a populárních děl i věci méně známé. Samozřejmě celá velmi náročná akce je možná pouze za pomoci státu a sponzorů. Z toho bychom si měli u nás vzít příklad. Navíc krásné prostředí a vynikající zázemí roztomilého městečka Rheinsberg návštěvníky jistě zláká k opětovným návratům. Sám jsem zde byl během minulých patnácti let také několikrát a vždy se sem znovu moc těším.

Hodnocení autora recenze: 80 %

Jacques Offenbach:
Les contes d’Hoffmann
(Hoffmanns Erzählungen)
Dirigent: Michael Nündel
Hudební nastudování: Leo Siberski
Režie a scéna: Matthias Oldag
Kostýmy: Barbara Blaschke
Sbormistr: Gothard Franke
Brandenburger Symphoniker
Premiéra 2. srpna 2013 Heckentheater – Kammeroper Schloss Rheinsberg
(psáno z reprízy 7. 8. 2013)

Hoffmann – Matthew Pena
Olympia – Ji-Hyun An
Giulietta – Gao Lingyuan
Antonia – Justyna Samborska
Andreas, Franz, Cochenille, Pitichinacchio – Matthias Koziorowski
Lindorf – Kong Seok Choi
Coppelius/Chor – Tobias Peschanel
Dappertutto/Chor – Jorge Alberto Martínez
Mirakel/Chor – Younjin Kim
Niklaus – Meredith Nicoll
Mutter/Stella – Madara Dziedātāja
Nathanael/Spalanzani/Chor – Timo Rössner
Hermann/Schlemihl/Chor – Vincent Gühlow
Luther/Crespel/Chor – Christian Kaltenhäusser

www.kammeroper-schloss-rheinsberg.de

Foto Pavel Horník, Henry Mundt, Jaqueline Schulz