Karel Ančerl by oslavil 110 let

  1. 1
  2. 2
  3. 3
„...šel jsem se osvěžit koncertem České filharmonie, avšak u dirigentského pultu nezastihl jsem zasloužilého Šejnu, nýbrž židáka Ančerleho, který je spíše jeho gesty tahací panák než dirigent.“ (Anonymní posluchač České filharmonie 24. listopadu 1951)
Karel Ančerl (zdroj archiv autora)

„Soudruzi, jak je možné, že sionista Karel Ančerl je stále šéfem a uměleckým ředitelem České filharmonie? Prosíme přešetřete, jak je možné, že byl dosazen nejen proti vůli celého orchestru, ale i kulturní kritiky (…). Přejeme si důrazně, aby již nedirigoval slavnostní koncert u příležitosti narozenin Josifa Vissarionoviče Stalina dne 19. prosince. Končíme slovy ‚Lidé bděte‘.“ (Někteří abonenti České filharmonie v době končícího procesu s Rudolfem Slánským, podzim 1952)

„Ančerl je typickým příslušníkem židovské národnosti, výmluvný, uhlazeného chování, má v plné míře alibistický postoj k pracovníkům Ministerstva vnitra, při rozhovoru rád dává najevo své styky s našimi některými vládními činiteli.“ (Státní bezpečnost o Karlu Ančerlovi, srpen 1961)

Karel Ančerl (1908–1973) zažil během svého života hned několik pohledů okolního světa na sebe sama. Nejprve – ve třicátých letech – jako na mladého talentovaného muzikanta a schopného interpreta soudobé hudby, který si dokázal získat evropské renomé; později jako na příslušníka „nečisté rasy“ určené k likvidaci – věznění v nacistických koncentrácích přežil zázrakem, většina jeho rodiny byla zavražděna v plynových komorách; pak je tu Karel Ančerl těsně po druhé světové válce – nadějný dirigent a čerstvý člen Komunistické strany Československa; o něco později Karel Ančerl vnímaný jako politicky dosazený vetřelec v čele České filharmonie a mimořádně neoblíbený šéfdirigent, přičemž jeho původ byl vítanou přitěžující okolností; pak je tu Karel Ančerl – světově proslulý šéfdirigent České filharmonie a mimořádná dirigentská osobnost světového formátu; po roce 1968 Ančerl emigrant a nakonec – dnes – Karel Ančerl legenda. Vykreslit všechny tyto proměny by vydalo na knihu, ne na krátký článek ke sto desátému výročí dirigentova narození.

Karel Ančerl se narodil v roce 1908 v jihočeských Tučapech v židovské rodině. Tatínek Leopold byl výrobce lihovin, nápojů a likérů a místní vzpomínali na něj a na jeho ženu Idu jako na kultivované a noblesní lidi. Karel Ančerl je dítě dvacátého století, století techniky, a jeho cesta k hudbě vlastně díky jedné moderní technologii začala. Před první světovou válkou totiž tatínek Ančerl pořídil domů gramofon, což byla atrakce nejen pro celé Tučapy, ale hlavně pro malého Karla, který u něj vysedával a celé hodiny obehrával desky. V hudebním rozletu mu rodiče zprvu nebránili, v obecné škole se učil na housle a hrál v místním orchestříku. Studia mu ale chtěli dopřát klasická. Jenže Karlovi se studium na pražské reálce vůbec nelíbilo, a tak v kvintě schválně propadl, během dalšího ročníku byl důrazně vyzván, aby školu opustil, což bez vědomí rodičů rád učinil, a od září 1926 začal studovat tam, kde chtěl – na Pražské konzervatoři.

Věnoval se bicím nástrojům, kompozici, komorní hře, dirigování, ale také čtvrttónové a šestinotónové hudbě pod vedením Aloise Háby. Na absolventském koncertě v červnu 1930 Karel Ančerl dirigoval první větu Beethovenovy 6. symfonie, ale s Českou filharmonií také v premiéře nastudoval svoji orchestrální Sinfoniettu. Na otázku, jestli z něj má být spíš dirigent, nebo skladatel, odpověděli tehdejší kritikové jednoznačně a jasnozřivě: dvaadvacetiletému absolventovi doporučili taktovku. Za první velkou příležitost, ještě ne dirigentskou, vděčil Ančerl profesoru Hábovi. Jeho čtvrttónová opera Matka totiž zaujala německého dirigenta Hermanna Scherchena, který se rozhodl dílo v premiéře uvést v Mnichově na jaře 1931. Mladíka Ančerla využil jako organizátora – musel sehnat zpěváky a instrumentalisty, jako pedagoga – musel zpěváky naučit čtvrttónové zpívání, a do třetice jako korepetitora. Ančerl se tak etabloval jako schopný a zapálený interpret soudobé hudby, kterou v dalších letech už sám dirigoval na festivalech po celé Evropě – ve Vídni, Amsterdamu, Barceloně či Paříži.

Karel Ančerl (zdroj archiv autora)

První stálé angažmá ovšem Karel Ančerl získal dík úplně jiné múze. V polovině roku 1931 ho bývalý spolužák z konzervatoře Jaroslav Ježek přivedl do orchestru Osvobozeného divadla jako houslistu a dirigenta. Ančerl vyvolal svojí prací na zkouškách velké haló, protože i u „spotřební“ taneční hudby vyžadoval maximální preciznost: v ladění, rytmu i dynamice. V listopadu 1933 však z Osvobozeného divadla odešel a následujících pět let pracoval jako hudební režisér s kapelnickými povinnostmi v pražském Radiojournalu; v roce 1934 se přitom odehrál jeho slavný dirigentský záskok, o kterém se Ančerl dověděl den před vysíláním Prokofjevovy 3. symfonie a 1. klavírního koncertu se skladatelem u klavíru. „Ančerl zvítězil na celé čáře“, psala kritika. Od roku 1935 Ančerl příležitostně dirigoval i Českou filharmonii.

„Zatím se snažím zmizet. Mám několik rozdělaných plánů, které se již částečně uskutečnily, ale sedím pořád zde. Nejraději bych se dostal k vám do Ameriky, ale bude to asi hodně obtížné a z Prahy přímo nemožné. Tak se snažím napřed dostat se z ‚Říše‘. Situace zde není záviděníhodná a hlavně pro lidi původu nečistého nemožná. Zatím se židovský majetek převádí do rukou árijských. Málo z našich vedoucích lidí zůstalo čestnými, mnozí dělají víc, než se musí. Tak na příklad Libuši v Národním divadle zakázala česká censura a německá ji potom povolila. Z našich kamarádů se drží všichni. Jinak je ale mnoho Čechů u Gestapa a dělají jim tam platné služby. No, takových není škoda.“

Karel Ančerl (zdroj archiv autora)
Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

Děkujeme za strhující článků. Je to smutné číst co tenhle dirigent musel trpět. A ještě k tomu, před nedávno vyšlo zpráva o tom, že jeho hrob v Praze ani není udržován. Neví někdo, jestli to už je opravená?

http://slippedisc.com/2018/03/a-maestros-grave-is-shamefully-neglected/