Karel IV. a Lípa Musica

Zápisník Jindřicha Bálka (115)

Uctít hudebně Karla IV. není snadné. A nejautentičtěji se to daří Schole Gregorianě Pragensis, protože jako jediná má dlouhodobě v repertoáru právě hudbu Karlovy doby.

Samozřejmě pokud se hraje Dvořákovo Te Deum ve Svatovítské katedrále, je to také velmi autentický způsob – i když dobu Karlovu tam reprezentuje architektura. Kdyby se do repertoáru Národního divadla na chvíli vrátila Novákova opera Karlštejn, také by to stálo za pozornost. Vraťme se ale k tomu, že hlavním nositelem Karlova odkazu je středověký vícehlas. Je možné ho slyšet na nové desce Supraphonu a živě naposledy také v saském lázeňském městečku Oybin jako další prolog festivalu Lípa Musica.

Samo místo má svoje velké kouzlo, v pátek 8. července se tam odehrál ideální koncert pod širým nebem. Na velkém pískovcovém skalním bloku stojí zřícenina hradní klášterní kaple. Bylo pod mrakem, takže efekt hvězdného nebe místo stropu bývalé kostelní lodi nebylo možné zažít. Kromě krátké přeháňky během úvodních proslovů ale vyšlo všechno ideálně. Pravda, v žánru středověkého vícehlasu slyší patřičné slohové odlišnosti jen velmi zkušené ucho. Tady jsme ale mohli zažít zpěvy v různých sestavách a osm zpěváků Scholy doplnila gotická harfa Hany Blažíkové i zpěv Barbory Kabátkové, která jinak častěji zpívá s „ženskou scholou“ Tiburtina. Vznikl tedy velmi barvitý program, zachycující mnoho tváří doby Karla IV.

Jednotlivé části byly navíc precizně popsány v programu. První část nesla název Karel a Francie – Francie nejen jako místo Karlova pobytu, ale i jako země, která tehdy určovala hudební vývoj, jehož vrcholným představitelem byl Guillaume de Machaut, který roku 1323 vstoupil do služeb Jana Lucemburského. Následovala část Karel a relikvie – sv. Kopí a Hřeby – ty měly v Karlově době svůj vlastní svátek a vznikl pro ně i samostatný chorální repertoár. I ten scholisté vypátrali v antifonáři Arnošta z Pardubic. Třetí část, Karel a univerzita, měla připomenout jeden z nejznámějších počinů Karla IV., ale i nedávno objevený soubor zpěvů souvisící s pražským univerzitním prostředím. Nejpřístupnější čtvrtá část patřila dvorské lyrice, navazující na tradici německého minnesangu – zazněly například skladby Otep myrhy a Dřěvo sě listem odievá. Předposlední část nesla název Karel a slovanská liturgie a tištěný program připomíná založení pražského kláštera na Novém městě roku 1347, jehož úkolem bylo pěstování slovanského písemnictví – tedy část věnovaná Emauzskému klášteru a unikátně nalezené skladbě Alleluja. Úplný závěr pak patřil nejslavnějšímu křesťanskému svátku Vzkříšení. Více skladeb a informací se dá najít ve zmíněném CD Scholy Carolus IV., jehož je tento program stručnější a řekněme aktualizovanou variantou. Celý program byl tedy mnohostranným odkazem ke kořenům české a evropské kultury, jak na to v úvodu upozornil i zakladatel a duchovní vůdce Scholy Gregoriany Pragensis David Eben.

Na festivalu Lípa musica má program tohoto typu své zvláštní místo i svou zvláštní působivost. A zdaleka ne jen proto, že ředitel festivalu Martin Prokeš je také členem Scholy. Jde o to, že festival Lípa Musica působí v krajině bývalých Sudet, kde byla kontinuita přetrhána a každé pěstování kulturního a duchovního podhoubí je dvojnásob záslužné. Dojem ze saského Oybina, přívětivého a vzorně upraveného saského městečka, ještě posiluje naléhavost toho, o co se Lípa Musica snaží. A cestovat tam z dodnes mnohem zpustlejší české strany, tedy z našeho Šluknovska, je kulturní lekce a trochu i kulturní facka.

Letošní 15. ročník festivalu, jehož byl koncert prologem, nabízí opět bohatý a atraktivní program. Zahajuje ho 15. září Baborák Ensemble a uzavírá koncert Česká filharmonie po pětačtyřiceti letech v Liberci. Všechna čest.