Karlovarská soutěž může být v kariéře pěvce odrazovým můstkem

Ohlédnutí na prahu jubilejního 50. ročníku 

V loňském roce přilákala Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka v Karlových Varech rekordní počet soutěžících. Na devětačtyřicátý ročník jich přijelo na sto dvacet čtyři z dvaceti zemí světa. Rozšíření počtu zemí, z nichž mladí pěvci přijeli, bylo i dramaturgickým obohacením. Zazněly árie, které nebývají na soutěži právě obvyklé. Je zřejmé, že nyní, ve svém jubilejním, padesátém roce, je karlovarská pěvecká soutěž ve skvělé kondici. „V Karlových Varech má umění své neodmyslitelné místo a patří sem i pěvecká soutěž. Nebojím se říci, že uměleckou a organizační úrovní se řadí k nejlepším soutěžím svého druhu ve světě. Jsem šťastný a zároveň poctěný, že mohu být součástí tohoto velkého hudebního svátku. Pěvecké soutěže si velmi vážím stejně jako precizní a neúnavné práce jejího ředitele, Aloise Ježka,“ říká dlouholetý předseda poroty a světově proslulý tenorista Peter Dvorský.

Karlovarská soutěž má řadu zajímavých specifik neobvyklých v zahraničí. Soutěží se ve třech kategoriích. Píseň, Junior pro mladé pěvce do pětadvaceti let a Opera pro umělce ve věku do pětatřiceti let. Loňský ročník byl poprvé obohacen o soutěž Operní naděje pro pěvce ve věku od šestnácti do dvaceti let z České a Slovenské republiky. Povinností každého účastníka je přednes vokálního díla Antonína Dvořáka. Kromě hlavních cen se udílejí i interpretační ceny, díky nimž talentovaný pěvec získá přímo roli na jedné z našich předních operních scén. Pěvce lákají nejen ceny, především ty interpretační, ale i soutěž samotná. Může totiž být, a pro řadu účastníků také byla, velkou motivací a pomohla jim na začátku jejich profesionální dráhy.

„Účastí v soutěži se mladému umělci dostane ohodnocení odborné poroty, dozví se tedy, jaké je jeho postavení mezi kolegy jeho věku a na čem by měl dále pracovat. Získání ceny by pak mělo být odrazovým můstkem pro další úspěšnou profesionální kariéru. Prohlížíme-li si výsledky minulých ročníků, vidíme, že například čeští vítězové většinou trvalé uplatnění v našem hudebním životě našli. Soutěž však ovlivňuje mladé pěvce, zejména ty operní, i jinak. Součástí jejich další umělecké dráhy budou totiž častá předzpívání v různých divadlech, tedy další soutěže, byť neveřejné. Získané stálé angažmá či role jsou pak stupni, po nichž mladý umělec stoupá vzhůru. Pro tato předzpívání je účast v soutěžích velmi dobrou průpravou. Zkrátka, kariéra pěvce je jedna velká soutěž,“ charakterizuje dirigent Ivan Pařík, který byl porotcem soutěže jako šéfdirigent opery Divadla J. K. Tyla a řádný profesor vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst a s laureáty soutěže pak jako dirigent spolupracoval. Porotcem je i na jiných hudebních soutěžích a za originální považuje v té karlovarské mimo jiné kategorii Píseň. „Na přednesu písní se operní pěvec naučí pracovat s textem nejen po technické stránce, ale i po té výrazové. Píseň potřebuje dokonalou dikci a schopnost vyjádřit všechny jemné odstíny obsahu. Je důležité a prospěšné, že karlovarská soutěž na význam písně upozorňuje,“ připomíná Ivan Pařík.

Výlučnost soutěže je dána její celkovou koncepcí, mimo jiné vazbou na dílo Antonína Dvořáka. Vždyť pořadatel soutěže, Mezinárodní pěvecké centrum Antonína Dvořáka, přímo nese skladatelovo jméno. „Proto povinnost zazpívat něco z jeho díla považuji za přirozenou a vhodnou,“ říká vnuk Antonína Dvořáka. Antonín Dvořák III, jeden ze zakladatelů Mezinárodního pěveckého centra Antonína Dvořáka v Karlových Varech. „Do jaké míry to ovlivňuje povědomí zahraničních účastníků soutěže, to mohu jen těžko posoudit, ale hudba, i když zpívaná, je přece bez jazykových bariér. Utvrdil jsem se v tom právě letos na koncertu v rámci Hudebního festivalu Antonína Dvořáka v Příbrami, kdy na dědouškovy Slovanské tance byly pohybem vyjádřeny duchovní aspekty indickým tancem “kathak”. A šlo to báječně dohromady. Na soutěži v Karlových Varech bývám potěšen tím, když si některý ze soutěžících vybere některou z méně hraných písní nebo árií z dědouškova díla,“ podotýká Antonín Dvořák III.

Každý z účastníků na soutěži sbírá zkušenosti, může porovnávat své výkony s ostatními. A upozornit na sebe intendanty, šéfy operních souborů. Zkrátka dát o sobě vědět. „Dnes přijíždějí mnozí pěvci na soutěž výborně připraveni, pro jiné jsou tito soutěžící motivací a zároveň zdravou konkurencí,“ podotýká Peter Dvorský. „Mezinárodní soutěž v Karlových Varech má velice dobré renomé, a když pak oceněný pěvec jde kamkoliv předzpívat, má již dopředu své „entrée“. Každý ví, že přichází v podstatě hotový pěvec,“ říká ředitel Divadla J. K. Tyla v Plzni Martin Otava, který ještě jako šéf liberecké scény byl rovněž členem poroty.

„Za posledních třicet let si vydobyla pevné místo v hudebním životě Čech a má přesah i do sousedních států. Vítězství v ní se považuje za skvělou vstupenku do profesionálního života pro každého zpěváka, ačkoliv samo o sobě ještě automaticky nic neznamená. Dává ale oběma stranám šanci se vzájemně poznat a zpěvákovi to umožňuje zjednodušit proces, jak se přiblížit práci v profesionálních divadlech,“ připojuje ‚pohled zvenčí‘ dirigent Oliver Dohnányi, který s řadou laureátů soutěže spolupracoval jako dirigent. „Pro každého umělce je důležité vystupovat na veřejnosti. U soutěží hraje roli i napětí a očekávání hodnocení konečných výsledků. Tím si každý ze soutěžících ověřuje svoje kvality, zjišťuje případné nedostatky a má možnost hledat způsob, jak se s nimi vyrovnat. Vyzkouší si také svoje nervy a připravuje se tím na stresové situace, se kterými se bude setkávat po celou dobu své umělecké kariéry. Takový trénink je velice důležitý a pomáhá mladému umělci odstraňovat faktory, které by mohly negativně ovlivňovat jeho umělecké výkony,“ dodává Oliver Dohnányi.

Jasným důkazem toho, jak vítězství v karlovarské soutěži ovlivní pěvce na celý život a jak mu v počátcích jeho kariéry pomůže, je dlouholetá vynikající sólistka Divadla J. K. Tyla v Plzni, sopranistka Lilka Ročáková Rybářová. V roce 1969 se stala vítězkou Pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v oboru alt a navíc si odvezla Cenu Československého rozhlasu za nejlepší interpretaci písňového cyklu Jaroslava Jeremiáše Tři písně. „Ještě necelý rok předtím jsem vedla poněkud dvojkolejný pěvecký život. Vedle studia operního zpěvu na Pražské konzervatoři jsem spolupracovala s divadlem Semafor, zpívala s orchestrem Karla Vlacha a s Olympikem a věnovala se také jazzu! S postupujícím časem jsem ale pochopila, že se budu muset rozhodnout, zda chci být nadále blýskavou hvězdičkou populární hudby, nebo se vydat do dosud pro mne málo probádaného světa opery,“ vzpomíná sopranistka, které během její umělecké dráhy tleskalo nejen plzeňské publikum, ale i diváci pražského Národního divadla a dalších našich předních scén. Co pro ni vítězství v soutěži znamenalo? „Především potvrzení toho, že jsem snad zvolila správně, když jsem opustila slibně se rozvíjející kariéru písniček a nahradila ji světem opery. Zároveň jsem si ovšem uvědomovala, že mne čeká ještě mnoho práce. Vždyť vítězkou v oboru soprán byla tehdy Gabriela Beňačková. Její pěvecký výkon byl pro mne velkou inspirací,“ říká Lilka Ročáková Rybářová. I v jejím případě platí, že karty se obrací rychle. Z úspěšné soutěžící se záhy stala vynikající profesionální operní pěvkyně a stala se i porotkyní soutěže. „Ocitla jsem se takříkajíc na druhé straně „barikády“, myslím, že nejméně dvakrát. Navíc jsem jako porotce podstoupila křest ohněm. Na úvodním koncertu, za doprovodu Karlovarského symfonického orchestru, jsem také zpívala. Zkrátka než jsem zasedla v porotě, dala jsem soutěžícím možnost, aby zkritizovali nejdříve oni mne. Byla jsem tehdy ale téměř ve věku soutěžících, a tak jsem tento fakt brala sportovně,“ vzpomíná s úsměvem na karlovarskou soutěž Lilka Ročáková Rybářová, která se dnes věnuje pedagogické dráze a režii operních inscenací. V době, kdy soutěž v oboru soprán vyhrála Gabriela Beňačková a v oboru alt Lilka Ročáková, doprovázel zpěváky pouze klavírista.

Postupem času a díky jednání ředitele soutěže Aloise Ježka začala soutěž spolupracovat i s Karlovarským symfonickým orchestrem. A od devadesátých let jej při soutěži pravidelně řídí dirigent František Drs. Při rozhovoru s ním si uvědomujete, že dirigovat na soutěži není nic snadného. Mnozí ze soutěžících za sebou již jevištní zkušenosti mají, ale jsou i tací, kteří s orchestrem zpívají na soutěži v Karlových Varech poprvé v životě. Jedná se zpravidla o účastníky kategorie Junior. „Pro ně jsou Karlovy Vary skutečně veliká škola. Je nesmírně důležité vést orchestr v tempech, která mají naučená, my musíme respektovat jejich koncepci. Jakékoliv vybočení z ní by mohlo mladého nezkušeného zpěváka rozhodit. Stalo se mi například, že přišel čínský basista a zpíval Vodníka z Dvořákovy Rusalky téměř dvakrát rychleji, než je běžným zvykem. A museli jsme to respektovat,“ říká František Drs s úsměvem. Zkušený dirigent dobře ví, jak důležitý tento moment je. Zpěv s orchestrem nesmí zpěváka znervóznit, odradit, ale naopak povzbudit. „Vím bezpečně, že pro řadu zpěváků je setkání s orchestrem a vystoupení s ním nesmírně povzbuzující, dá jim další chuť věnovat se opeře. Barvy, zvuk orchestru, to vše pěvci pomáhá, komplexnost hudebního vjemu je velmi silná, a oni se mohou utvrdit v tom, že si vybrali dobře,“ říká František Drs.

Soutěž může přinést vítězství, zkušenosti, setkání, konfrontace, může pěvce podpořit, ale účastníci musí být připraveni i na prohru. Soutěž je zkrátka jedním ze stupňů v profesní kariéře. Vítězům otevře dveře na tuzemské scény. Ale je to jen začátek, možnost. Jaká skutečně bude další kariéra laureátů, je jen na nich samých. „Je zajímavé, jak laureáti dokáží svůj úspěch v soutěži zúročit. K tomuto zúročení je totiž zapotřebí nejen nadání, ale i píle, cílevědomost, chuť a ochota na sobě dále pracovat a zůstat na dobré cestě. To je možná ještě těžší než vyhrát,“ uzavírá František Drs.

Všem laureátům i účastníkům je tedy třeba popřát hodně síly a vytrvalosti. A soutěži? „V těch pionýrských dobách prvních ročníků byla Pěvecká soutěž Antonína Dvořáka pouze soutěží národní, tedy určenou pro Čechy a Slováky. Na doprovod musel stačit klavír. V současné době se stala Mezinárodní pěvecká soutěž Antonína Dvořáka renomovanou soutěží, která svým významem překročila hranice naší republiky. Na soutěž jezdí soutěžit, nebo dokonce zasedat v porotě, šéfové operních divadel v České republice; těm nejlepším umožňují vystoupit na operních scénách. Lze si tedy jen přát, aby si soutěž zachovala svoji úroveň a pomáhala i nadále mladým pěvcům šťastně vykročit na jejich uměleckou dráhu,“ říká Lilka Ročáková Rybářová. A co by popřál soutěži sám Antonín Dvořák, jehož jméno nese? „Dědoušek byl dost málomluvný, tak by chvíli určitě mlčel, pak by si asi promnul vousy a do nich by utrousil ‚Ať se vám to s pomocí Boží daří dál!‘,“ říká jeho vnuk, Antonín Dvořák III.