Kateřina Hebelková v titulní roli operní novinky v Mnichově

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Francesca Caccini – La liberazione di Ruggiero dall’isola d’Alcina. Soubory Allabastrina a La Pifarescha, dirigentka Elena Sartori. Glossa 2017 (1 CD). První dochovaná opera ženy, skladatelky Francescy Caccini (1587–1640), snese bez jakýchkoliv genderových úlev nejvyšší kritéria.

Dcera slavného otce, Giulia Cacciniho, který stál u samého zrodu opery, se proslavila jako zpěvačka (pod přezdívkou La Cecchina), loutnistka i jako skladatelka. Bohužel jen málo z její hudby se dochovalo, vedle vokální a instrumentální hudby máme zprávy i o scénických hudbách k dvorským komediím Michelangela Buonarrotiho mladšího (synovce slavného výtvarníka).

Commedia in musica Osvobození Ruggiera z Alcinina ostrova měla premiéru ve Villa del Poggio Imperiale u Florencie roku 1625 za účasti nejvyšší dvorské společnosti a určitě nebyla její jedinou operní kompozicí. Později toto dílo nabylo proslulosti i díky uvedení na dvoře polského krále v roce 1628. Jde o dílo smíšeného žánru, operu s baletními čísly, napůl vážnou napůl komickou. Celé představení bylo jen první částí slavnostního programu, jehož vyvrcholením byl výpravný koňský balet. V pozdní renesanci nešlo o žádnou tak výjimečnou událost, spojení (zpívaného) baletu s turnajem bylo především u dvorů italských městských států ceněnou zábavou.

V hudbě už nalezneme četné názvuky na dílo Claudia Monteverdiho a rozvinutá forma árie a recitativu signalizuje přechod k raně barokním formám. Námět (libreto napsal dvorní básník Ferdinando Saracinelli pro Francescu Caccini, se kterou spolupracoval i na jiných dílech) byl převzat z veršovaného eposu Ludovica Ariosta Orlando Furioso.

Elena Sartori (zdroj elenasartori.com)

Současná nahrávka dirigentky Eleny Sartori (také cembalo) nechává zaznít hudbě v krásném, plném zvuku i stylovosti. Stejnou radost sdělují i kvalitní pěvecké výkony italských interpretů, zkušených v renesančním i barokním repertoáru: mezzosopranistky Eleny Biscuola (Alcina), altistky Gabrielly Martellaci (Melissa, alt) a barytonisty Maura Borgioniho (Ruggiero). Problémem nahrávky je ale určitá nevyváženost hlasů a doprovázejícího instrumentálního souboru, takže představitel hlavní mužské role se poněkud ztrácí v přezvučeném snímku.

Dílo o prologu a čtyřech scénách (v délce necelých 80 minut) představuje zásadní položku v dějinách hudby a její nahrávka je absolutní nutností pro milovníky rané opery. Dosud byly k dispozici dvě nahrávky. Na labelu Nannerl (specializovaném na opusy skladatelek) nahrál dílo Richard Burchard se souborem Ars Femina Ensemble v roce 1993 a z roku 2007 pochází polská nahrávka Władysława Kłosiewicze.


Operní úsměv
Italská dramatická sopranistka Vera Amerighi Rutili (1896–1952), byla známou představitelkou Normy a Verdiho hrdinek i dalších italských partů ve dvacátých až čtyřicátých letech dvacátého století. Slynula ale také značnou nadváhou.

Vera Amerighi Rutili (zdroj it.wikipedia.org/avoceantica.it)

Během jednoho představení Verdiho opery Ernani ve Florencii, když započala slavnou árii Elviry Ernani, Ernani involami, ve které vyzývá titulního hrdinu ke společnému útěku, jakýsi posměváček z galerie zavolal: „Věřte mi, signora, tohle najednou odnést nezvládne!“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat