Kateřina Kněžíková: Je osvobozující vědět, že režisér má naprostý přehled!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Kateřina Kněžíková v nové inscenaci Donizettiho Nápoje lásky v Brně. S naší přední sopranistkou hovoříme o aktuální sezoně, o mozartovských a belcantových rolích, o maximálních výkonech, o ženské logice, o paletě hereckých poloh. Mimo premiéry nové inscenace opery Gaetana Donizettiho Nápoj lásky, která Kateřinu čeká už dnes večer, má před sebou sezonu bohatou na operní i koncertní produkce, těšit se na ni může publikum především v Praze a Brně. Tam i tam bude zpívat především Mozarta a Donizettiho. A právě u dvou hudebních světů, které tito autoři reprezentují, začínáme den před brněnskou premiérou náš rozhovor.
Kateřina Kněžíková (zdroj Camerata / foto Ilona Sochorová)

Belcantový repertoár představuje v současné době váš hlavní zájem, před časem jste řekla, že toto výsadní postavení pomalu přestává hrát Wolfgang Amadeus Mozart, s nímž jste byla doposud spojována. Vnímají to stejně i dirigenti, režiséři a dramaturgové, kteří vám předkládají nabídky ke spolupráci? Anebo si vy pouze více vybíráte?

Za poslední dobu mám dojem, že intendanti slyší spíše na moje jméno. A na to, že se osvědčuji v obou těchto repertoárových oblastech. Už přišlo i několik nabídek na další role, jimiž bych se mohla z těchto škatulek posunout, ale stále to jsou úlohy odpovídající mému lyricky-koloraturnímu oboru. Pozvolna se ale objevují věci i zcela lyrické. Těší mne, že i z menších divadel nyní přicházejí pozvání ke ztvárnění rolí vyzrálejšího charakteru. Můžu tak uplatnit nejen samotné koloratury, ale i to, co mi bylo jaksi dáno do vínku, jen se to postupem času a věku utvrzuje.

Mozarta si ale rozhodně chci co nejdéle udržet. V něm se cítím dobře a je to skvělá hlasová hygiena. Po mimomozartovské či mimobelcantové roli se k Mozartovi a klasicistnímu repertoáru vždy s chutí vracím, abych zjistila, jestli se mi pěvecká technika neztrácí či neuchyluje nezdravým směrem.

Můžete být konkrétní? Jaká divadla se vám ozvala a jsou to role, které bez přemýšlení přijmete?

Vzhledem k tomu, že jde o domluvu spolupráce třeba s předstihem dvou sezon, tak vám nic konkrétního nepovím; ani tituly, ani divadla. Chtěla bych ale zdůraznit, že velmi ráda spolupracuji s Národním divadlem Brno a s Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě a z obou přicházejí úžasné nabídky. To jsou moje mimopražská působiště, kde mě těší trávit čas. Už i proto, že z Brna to mám blízko do Vídně, našeho druhého domova, a na Ostravsku mám své kořeny.

Jak vypadá vaše spolupráce s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci, kde jsme vás viděli předloni v Donu Pasqualovi?

Tohle divadlo má pro mě zvláštní význam. Na jeho prknech jsem před lety začínala svou kariéru, a navíc Norina v Donizettiho Donu Pasqualovi v roce 2015 byla moje první role po mateřské dovolené. Bohužel, ta inscenace se už druhou sezonu nehraje. Ale to je v současnosti v oblastních divadlech zvykem – nechat ten který kus běžet maximálně dvě sezony, na rozdíl od Prahy či Brna.

Ve vašem kalendáři na tuto sezonu je belcanto i klasicismus v rovnováze. Donizetti v Brně, ale také ve Stavovském divadle v Praze, několikrát vás v brněnské produkci čeká Gounodova opera Faust a Markétka. K tomu trocha „staré“ hudby, Silvestr s Mozartem a také Don Giovanni ke kulatému jubileu jeho premiéry pod taktovkou Plácida Dominga. Vypadá to, že máte klidný podzim, jsou to všechno věci, které již máte nastudované…

Je pravda, že polovinu sezony tvoří věci, které už umím. Ale ingredience mají ty umělecké úkoly stále nové a nové! Každý inscenační tým přinese jiné pohledy, které musíte zpracovat, a na to si musíte vyhradit čas. Stejně tak každý dirigent má jiné zpracování. Takže se rozhodně nenudím. Vedle práce v divadle mám také hodně koncertů a přípravu na ně nemůžete uspěchat! Navíc jsem se rozhodla, že si rozšířím koncertní repertoár v rámci spolupráce s Kateřinou Englichovou a Davidem Švecem. Je pravda, že na koncerty se zkouší týden, odzpívá se a je po všem. Ale čas, který strávím přípravou doma, je oproti operní produkci mnohonásobně delší.

S maestrem Domingem to bude také taková rychlá záležitost. Přijede v pondělí a v pátek a v neděli máme už představení. Musíme za pár dní stihnout sedací, orchestrální i režijní zkoušky, na které je u nové inscenace obvykle čtyři až pět týdnů. Přiznám se, že mám samozřejmě obavy, abych neonemocněla, abych nepodcenila přípravu. Ale na druhou stranu se všichni nesmírně těšíme a věříme, že to bude událost letošního podzimu.

Před časem jste řekla, že umělec na svém výkonu najde vždycky nějakou chybu, i když ji publikum třeba nepostřehne. Je to asi v pořádku; kdyby zpěvák sám sobě zněl dokonale, tak už by neměl, kam jít dál, a byl by to umělecký konec. Ale mění se postupem času ty chyby, jsou jiné a vnímáte je jinak?

Čím je umělec zralejší, tím je důležitější nazírat výkon jako celek. Ne si všímat jednotlivých chyb a nedokonalostí. Má-li podání atmosféru, výraz a náplň, tak jeden či dva špatné tóny opravdu neřeším. Spíš mne mrzí, když nemám ten správný den nebo neslyším při produkci interpretační stránku tak, jak jsem ji vnímala při korepetici. Divadlo a koncert je živé umění. Samozřejmě, když natáčíte ve studiu, je to jiné, tam máte za zády hudební režiséry a spoustu dalších citlivých a vytrénovaných uší.

Jeden váš pěvecký kolega mi řekl: „Divadlo je od slova dívat se, a jdu-li na představení, odpustím kolegům na scéně mraky věcí. Musí mne ale přesvědčit, že oni sami svému úkolu věří, a pak uvěřím i já jim…“

To měl ovšem naprostou pravdu. Ano, uchvacují mě krásné obrovské hlasy, které slýchám všude, kde mám možnost se pohybovat. Ale poslouchat hezké tóny mne během deseti, patnácti minut přestane bavit. Jediný člověk, jehož jsem byla schopná jen poslouchat a jen se na něj koukat, byl Luciano Pavarotti a nikdo jiný takový už nebude… Divadlo je v dnešní době o tolik živější, než bylo dřív. A režiséři mají o to větší nároky. A jsem smutná a znuděná, když umělci na scéně jen stojí, přicházejí a odcházejí. Mávnu nad tím, když někomu nedej Bože nějaký tón „rupne“, ale ocením, když do výkonu šel naplno. A příčí se mi lidé, kteří se na jevišti neustále šetří.

Je pro vás důležité, aby vám inscenační tým dal v koncepci představení nějakou skulinu, volný prostor na to, abyste se sžila s publikem, které je každý večer jiné? A modifikovala pak podle toho svůj výkon?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář