Kaufmannova nahrávka Zimní cesty: Jak obstojí v konkurenci?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Z roku 1957 pochází první z vysloveně basových nahrávek v nejnižší transkripci (například první píseň je v tónině a moll) německého basisty Josefa Greindla. Nahrávka se stylově vrací minimálně o desetiletí, nicméně je zajímavá lokálním velikým ponorem pěvce (Kolovrátkář), který v těchto místech přináší (ve spojení s tmavým hlasovým timbrem a extrémně hlubokou polohou písní) neobvyklý recepční prožitek. Bohužel takových míst není mnoho a nahrávku většinou charakterizuje spíše povrchová výrazová nestabilita s pomalejšími tempy a s občasnou inklinací k rubatovému zpěvu, logicky vycházející z charakteristiky tmavě zabarveného a spíše těžšího hlasového fondu interpreta.Šedesátá léta již přinášejí v interpretaci německé písně stylovou vyhraněnost a estetickou (hlasovou i výrazovou) jednotnost. Nahrávka německého komorního pěvce, barytonisty Hermanna Preye za klavírního doprovodu Karla Engela z roku 1962 je toho dokladem. Patří bezesporu dodnes k vrcholům písňového interpretačního umění a je jednou z mých nejoblíbenějších. Vroucí hlasová barevnost a originální Preyova dikce je podle mne nepřekonatelná a z hlediska interpretační historie německé písňové literatury legendární.Hermann Prey se ve studiu k Winterreise ještě třikrát vrátil, nicméně této první nahrávce dávám při poslechu vždy přednost, přestože nahrávka z roku 1971, kde je pěvci klavírním partnerem Wolfgang Sawallisch, je výrazově promyšlenější, pěvecké fráze jsou místy více provazovány a větší plochy jsou drženy „jedním dechem“.

V roce 1962 vznikla ještě další legendární nahrávka Winterreise, barytonisty Dietricha Fischera-Dieskaua. Partnerem u klavíru mu byl Gerald Moore. Znám od tohoto pěvce dalších devět nahrávek Zimní cesty (mezi roky 1948 až 1990 jich Dieskau údajně vytvořil celkem jedenáct, z nichž čtyři jsou s Geraldem Moorem), nicméně já se vracím právě k této. Díky neuvěřitelně hlubokému ponoru obou intepretů, promyšlené dramatické (detailní i komplexní) výstavbě a doposud barevnému a svěžímu hlasovému potenciálu pěvce (na rozdíl od snímků ze sedmdesátých a pozdějších let) je pro mne i opakovaný poslech této nahrávky neuvěřitelně hlubokým zážitkem, i když Dieskau rozhodně nepatří recepčně mezi mé favority. Tento snímek je pravým protipólem Preyovu spontánnímu přístupu a obě tyto nahrávky ze stejného roku jsou (každá svým osobitým způsobem) vrcholy, které doposud nikdo nepřekonal.Legendární nahrávkou je i snímek anglického tenoristy Petera Pearse z roku 1965, kde ho na klavír doprovázel jeho umělecký i životní partner skladatel Benjamin Britten. Výsledkem této spolupráce je v mnohém zajímavá nahrávka, kde nejvěrohodněji vyznívají pomalé a výrazově klidné písně (například hned první píseň cyklu). Tam, kde Schubertova hudba přináší výrazový vzruch, Pears místo vzrušenějšího tempa a dynamického odlehčení využívá spíše nepatřičnou exaltovanost a přepjatost ve výrazu. A opravdu mi vadí deklamačně sekané pasáže v závěrečném Kolovrátkáři, byť uznávám, že se jedná o interpretačně promyšlený a odůvodněný záměr. Dlužno ovšem jedním dechem dodat, že objektivně je třeba v superlativech hodnotit interpretaci klavírního partu Benjaminem Brittenem. Jedním slovem – úžasné! Z hlediska partnerské vyváženosti interpretů je pak zajímavý dokument, který ve spojitosti s touto nahrávkou vznikl a ve kterém oba interpreti o Winterreise diskutují. Pears je zde výrazně dominující, a tak se neubráním spekulativního pocitu, že kdyby se více prosadilo interpretační pojetí klavíristy, dopadl by konečný snímek pro posluchače mnohem přijatelněji.Sedmdesátá léta jsou na zásadní nahrávky Zimní cesty skoupá. Zajímavý je jistě snímek basbarytonisty Theo Adama z roku 1974, bohužel ho nemám ani jsem ho nikdy neslyšel. Znovu prosím ty, kteří tuto nahrávku znají, aby se s námi o své dojmy podělili…

Rokem 1985 je datován snímek tenoristy Petera Schreiera a ruské klavíristické legendy Svjatoslava Richtera. Zde v hodnocení nemohu být objektivní, protože jsem oba interprety se stejným repertoárem slyšel o rok později na Pražském jaru a byl to pro mne zážitek, který mám dodnes živě před sebou a který mne celoživotně ovlivnil. Úžasný ponor obou interpretů a jejich souznění bylo neuvěřitelné. Ano, Petera Schreiera prostě posluchači měli rádi, nebo se k jeho pěveckým projevům stavěli negativně; tedy byl většinou hodnocen krajně vyhraněnými postoji. Já se vždy přikláněl na stranu těch, kterým jeho „sladký“ projev s přemírou parciálních tónů zněl dlouhodobě spíše nepříjemně; nicméně nahrávku Zimní cesty se Svjatoslavem Richterem považuji za neuvěřitelně hodnotné a výjimečné umělecké dílo.Pěvec se k tomuto cyklu vrátil ještě v roce 1994 již se svým tradičním partnerem u klavíru Andrásem Schiffem a dlužno dodat, že hluboký ponor a niterný prožitek obou interpretů jsou i zde ukázkové, nicméně podobné charisma, jaké mělo umělecké propojení Schreier–Richter, tato nahrávka již nedosahuje. A ještě mi dovolte malou osobní poznámku: Svjatoslav Richter podobné interpretační partnerství navázal později i s výše zmiňovaným barytonistou Dietrichem Fischerem-Dieskauem, nicméně výsledný snímek z výběru Schubertových písní pro mne subjektivně již postrádá magičnost absolutního interpretačního souznění, ono nepojmenovatelné partnerské sdílení společného hluboce intimního uměleckého prožitku.

O rok později natočil svou verzi Zimní cesty i dlouholetý sólista berlínské Státní opery, barytonista Siegfried Lorenz. Ani u tohoto zpěváka nebývám v hodnocení příliš objektivní, protože jeho vzor mne provázel v pěveckých začátcích, a i když s odstupem času nahlížím na jeho interpretační umění mnohem objektivněji, kritické hodnocení tohoto pěvce ode mne těžko můžete čekat. Proto prosím berte s rezervou, když jeho Winterreise vnímám především z hlediska vynikajícího vokálního projevu a že interpretaci některých písní považuji za referenční (například hned úvodní píseň cyklu Dobrou noc). Nahrávka rozhodně stojí za poslech, i když některá tempa jsou pro mne svou pomalostí až hraniční; vycházejí nejspíš ze záměru podtrhnout bezútěšnou atmosféru bezvýchodné tragičnosti cyklu.V roce 1988 nahrála Zimní cestu i mezzosopranistka Christa Ludwig s klavírním doprovodem Jamese Levina. Nahrávka je pro mé ucho tragická a pěvecká legenda, jakou zpěvačka bezesporu byla, si měla v době, kdy její hlas rozhodně již neoplýval svěžestí, podobný experiment odpustit. Pravdou ovšem je, že já subjektivně veškeré dostupné nahrávky Zimní cesty zpěvačkami hodnotím veskrze negativně – zatím mne žádná nepřesvědčila, že je i ženský hlas pro interpretaci tohoto cyklu vhodný. Asi nejvíce jsem byl schopen „vzít na milost“ mezzosopranistku Brigittu Fassbaender (1990), nicméně i zde jsem nebyl schopen poslechu celého cyklu v jednom zátahu. Ale jak říkám – ani zde si nepřipadám v hodnocení objektivní: má nepochybná zaujatost je nejspíš důsledkem, jak jsem již upozorňoval na začátku článku, determinace v globálu dlouhodobě neměnné konkrétní estetické představy „hlasové vhodnosti“ pro tento cyklus, které jistě vychází především z mé dlouhotrvající interpretační praxe.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Hodnocení

Vaše hodnocení - Schubert: Winterreise – J.Kaufmann, H.Deutsch 2014 (CD)

[Celkem: 2    Průměr: 5/5]

Mohlo by vás zajímat


9
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
8 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
7 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Robert Rytina

Fundovaný, přehledný a neobyčejně pokorný článek od autora, který je sám vynikajícím písňovým interpretem s úctyhodnou diskografií od Blodka až po Ullmanna. Doufám, že do ní brzy přibude i Schubertova Zimní cesta!

C-creatio

Veľmi dobrý článok!

Avšak k tej nahrávke Schubertovho cyklu “Winterreise” v interpretácií Hansa Hottera z roku 1942… Ak sa nemýlim, zahliadla som ju celú uverejnenú na serveri Youtube v klavírnej korepetícií Michaela Raucheisena, takže takouto formou dostupná je.

Richard

Výjimečný článek, díky! Určitě nejen pro mne je nedostižný D.Fischer-Dieskau, J.Kaufmann má do něj ještě hodně daleko. Určitě lepší je i M.Goerne.

Dobrý den všem, děkuji za krásné hodnocení a nasměrování na Hotterovu starší nahrávku: ještě dnes si ji večer poslechnu a případně k ní něco napíšu… Jen pro vysvětlení – já moc nejsem kamarád s internetovým “nabídkovým” molochem a tak se mu, pokud mohu, snažím vyhýbat. Ale pak mi, logicky, spousta zajímavého materiálu uniká… Pokud jde o mé priority v nahrávkách Winterreise: čím dál více dávám přednost v celku neznámému snímku Thomase Allena s klavíristou Rogerem Vignolesem, a to i přes to, že některé výrazové plochy jsou netradiční a jistě pro mnohé “tradicionalisty” diskutabilní: např. čistě introvertní a velmi pomalá “Vrána”… Číst vice »

Leonora

Obdivuhodný článok a zaujímavý i pre laika. Asi som v menšine, komu sa páčil Kaufmannov koncert Winterreise (i keď priestor nie, Obecný dom mu dosť uškodil), nahrávku zatiaľ nemám, ale aj vzhľadom k Vášmu hodnoteniu si ju obstarám. Ako píšete, je to o pocitoch a jeho interprepácia emócií mňa osobne veľmi oslovuje.
Pripájam link na skvelý hudobný eshop, kde sa dá zohnať nahrávka Richarda Taubera:
http://www.prestoclassical.co.uk/r/JUBE/JUBE1257
i nahrávka Petra Andersa s Michaelom Raucheisenom z roku 1952, ktoré hľadáte:
http://www.prestoclassical.co.uk/search.php?searchString=Peter+Anders+Winterreise

Dobrý den, velmi děkuji za odkazy, hned zjistím co a jak – díky! A až si poslechnete Kaufmannovu nahrávku Winterreise (rozhodně Vás od ní nezrazuji, naopak: vždyť každý posluchač má jiné “ucho” a jiný vkus – ono by bylo opravdu strašně otravné, kdyby se nám všem líbilo to samé), popište nám, prosím, alespoň v několika řádcích svůj dojem z nahrávky. I mě osobně by moc zajímal názor někoho s tzv. “jiným pohledem na věc”. Předem děkuji a přeji dopředu krásný poslech!

Jen stručně k Hotterově nahrávce Winterreise z roku 1942 s klavírním doprovodem Michaela Raucheisena, na kterou výše v diskusi poslal odkaz na YouTube “C-creatio”. Ještě jednou za něj díky! Nevím, jestli se jedná o mnou zmiňovaný oficiálně zdokumentovaný snímek a nejsem momentálně schopen pátrat v pramenech, každopádně Hotter Winterreise nahrál třikrát a podle datace a klavíristy by se opravdu mělo jednat o zmiňovaný první jeho snímek. V prvé řadě je třeba uvézt, že se jedná o výběr z cyklu: chybí třetí, osmá, jedenáctá, patnáctá, osmnáctá a devatenáctá píseň. Jedná se podle všech indícií o “bezstřihový” a v reálném čase vytvořený… Číst vice »

Petr Zeman
uj.uj

Dobrý den, sice poněkud se zpožděním (článek jsem objevila teprve nyní), ale nedá mi to – nahrávku Winterreise v podání Romana Janála a Norberta Hellera neznáte nebo jste nehodnotil záměrně? Pravda, sama moc jiných nahrávek neznám, dosud pouze interpretaci H. Preye (jedna z mých nejoblíbenějších), P. Schreiera, W. Güra a D.Fischera-Dieskau. K tomuto Schubertovu dílu jsem cestu hledala velmi dlouho – a právě nahrávka s panem Janálem doslova “prolomila ledy”. Souhlasím s Vámi, že každý interpret je jiný a názor na provedení individuální (a zaplať Pánbůh za tu různorodost), ale mému uchu (nebo duši?) nejvíce sedí zrovna tato. Proto by… Číst vice »