Kdo dnes hraje na Stradivariho nástroje?

Přesné datum narození Antonia Stradivariho není doloženo, odhaduje se mezi lety 1642 až 1648. Nejčastěji se uvádí rok 1644, který se odvozuje od nápisu „d’anni 93“ na štítku v houslích, které postavil v roce 1737 ve věku devadesáti tří let. Místo jeho narození rovněž není zdokumentováno. Jeho rodiče byli Alessandro Stradivari a Anna Moroni, kteří žili několik let v Cremoně. Stradivari se houslařskému řemeslu učil u Niccoly Amatiho. První vlastní housle postavil v roce 1665, jak je uvedeno v deníku sběratele hraběte Cozia di Salabue. Svá nejlepší díla vytvořil v rozmezí let 1698–1725. Nástroje vyrobené po roce 1730 již pravděpodobně nevytvořil Antonio Stradivari, ale jeho synové Francesco (1671–1743) a Omobono (1679–1742); jsou signovány Sotto la Desciplina d’Antonio Stradivari F. in Cremona [rok]. Stradivari je pohřbený v rodinné hrobce v kostele San Domenico v Cremoně. Stradivariho synové Francesco a Omobono, kteří převzali dílnu po otci, svého otce přežili jen o pět let. Po jejich smrti dílnu přeměnil nejmladší syn, obchodník se suknem, na sklad sukna. V roce 1774 nabídl pozůstalost po otci (nářadí, šablony, modely, formy) včetně řady nástrojů městu Cremona, které však nemělo dostatek prostředků na její odkoupení. Majitelem se stal sběratel hrabě Cozio de Salabue. Po jeho smrti sbírku známou jako „Collezione Salabue“ zdědil markýz Rolande della Valle di Torino, který ji dále rozšířil a katalogizoval. Roku 1920 sbírku čítající 1303 kusů odkoupil známý houslař Giuseppe Fiorini, který ji před svou smrtí věnoval muzeu v Cremoně.

Stradivariho nástroje se stále těší neobyčejné popularitě a prodávají se za extrémně vysoké ceny. Na newyorské aukci v květnu 2006 se prodaly housle „Hammer Stradivarius“ za rekordní cenu v přepočtu přes 70 milionů korun. Přesné postupy při konstrukci Stradivariho nástrojů, stejně jako složení laku, zůstávají dodnes tajemstvím, přestože bylo na toto téma provedeno nespočet výzkumů. Zavedená kombinace dřeva Stradivariho nástrojů je smrk na přední desce, vrbové vnitřní díly a javor pro zadní desku, luby, krk. Housle cremonských mistrů (Stradivari, rodina Amati a rodina Guarneri) jsou dodnes údajně nepřekonané v kráse tónu. Stradivariho housle mají překrásný zvuk, zejména ve frekvenčním pásmu 2000–4000 Hz, kde je lidské ucho nejcitlivější. Ne všichni hudebníci si však Stradivariho nástrojů považují. Například houslista Christian Tetzlaff přestal hrát na stradivárky a dal přednost nástroji z roku 2002. Jak sám řekl, „stradivárky nefungují tak dobře ve velkých koncertech romantiky a 20. století.“

Na dva Stradivariho nástroje hraje německá houslistka Anne-Sophie Mutter. Jedním jsou housle „Emiliani“ z roku 1703, mající podle Mutter vynikající zvuk, ale postrádající ostrost, proto používá ještě druhý nástroj „Lord Dunn-Raven“ z roku 1710, který má drsnost, již houslistka upřednostňuje pro Beethovenovy sonáty, Brahmse, Sibelia či soudobé skladby, které často a ráda provádí.

Americký houslista Itzhak Perlman hraje od roku 1986 na nástroj „Soil“ s červeným lakem z roku 1714. Před ním na něj hrál od roku 1950 Yehudi Menuhin. Nástroj je pojmenován po belgickém průmyslníkovi Amédée Soilovi a je dodnes považován za jeden z nejlepších, které Stradivari vyrobil. Perlman hrál také na nástroj „Sinsheimer; General Kyd; Perlman“ z roku 1714.

Americký houslista Joshua Bell hraje na nástroj „Gibson ex-Huberman“ z roku 1713. Ten byl v minulosti dvakrát ukraden, a to jednomu z předchozích majitelů Bronislawu Hubermanovi. Bell hrál i na jiné stradivárky, „Chanot-Chardon“ (1718), „Birsou“ (1721) a „Tom Taylor“ (1732).

Italský houslista Salvatore Accardo, který se proslavil hlavně interpretací Paganiniho děl, hraje na nástroj „ex-Reynier“ nebo též „Le Reynier“, dnes zvaný „Hart ex-Francescatti“ (1727), který měl v zápůjčce také francouzský houslista Augustin Dumay a hrál na ně i Maxim Vengerov. Accardo předtím hrál na nástroj „Firebird ex-Saint Exupéry“ (1718). Vengerov dnes hraje na housle „Kreutzer“ z roku 1727, pojmenované po francouzském houslistovi, dirigentovi a skladateli Rodolphu Kreutzerovi.

Maďarský houslista a skladatel ukrajinského původu Edvin Marton hraje na nástroj „Paganini“ z roku 1697, pojmenovaný po proslulém italském houslovém virtuosovi a skladateli; k doživotnímu užívání je má díky švýcarské bance.

Americká houslistka Anne Akiko Meyers hraje na dvoje stradivárky: „Molitor“ z roku 1697, které patřily Napoleonu Bonapartovi a pak je vlastnil generál Napoleonovy armády hrabě Gabriel Jean Joseph Molitor; a „Royal Spanish“ z roku 1730, které kdysi patřily španělskému králi, proto mají tento název.

Nizozemský houslista, skladatel, kapelník a hudební producent André Rieu, který se specializuje na lehkou klasiku, hraje na nástroj „ex-Captain Saville“ z roku 1667, který dříve vlastnil Jean-Baptiste Vuillaume, francouzský houslař a obchodník, a na začátku 20. století kapitán Saville, po němž jsou tyto housle pojmenovány.

Lukas Hagen, člen proslulého Hagen Quartet, má v zápůjčce housle „Paganini-Conte Cozio di Salabue“ z roku 1727, které vlastní Nippon Music Foundation. Také další člen Hagen Quartet, Rainer Schmidt, má díky této nadaci zapůjčeny housle „Paganini-Desaint“ z roku 1680. Nippon Music Foundation vlastní největší sbírku Stradivariho a Guarneriho nástrojů, které zapůjčuje hudebníkům. Mezi další současné houslisty, kteří díky nadaci hrají na stradivárky, patří například tchajwansko-australský houslista Ray Chen („Joachim“, 1698 a 1715, „Lord Newlands“, 1702), německá houslista Veronika Eberle („Dragonetti“, 1700), japonská houslistka Akiko Suwanai („Dolphin“ neboli „Delfino“, 1714), německá houslistka ruského původu Alina Pogostkina („Sasserno“, 1717) či japonsko-americký houslista Ryu Goto („Jupiter ex-Goding“, 1722 – na tyto housle dříve hrála i Gotova starší nevlastní sestra Midori a japonský houslista Daishin Kashimoto, koncertní mistr Berlínských filharmoniků).

Americký houslista Gil Shaham má v zápůjčce housle „Countess Polignac“ z roku 1699. Německá houslistka Isabelle Faust hraje na nástroj „Sleeping Beauty“ z roku 1704, zapůjčený bankou Landeskreditbank Baden-Württemberg – Förderbank (L-Bank). Anglický houslista Nigel Kennedy hrál v začátcích své kariéry na housle „La Cathédrale“ z roku 1707; dnes je má zapůjčené americká houslistka Tamaki Kawakubo. Americký houslista Cho-liang Lin, narozený na Tchajwanu, hraje na housle „Duc de Camposelice“ z roku 1699. Rumunský houslista Alexandru Tomescu má díky rumunské vládě v zápůjčce housle „Lukens; Elder Voicu“ z roku 1702. Německý houslista David Garrett, který se věnuje popu a crossoveru, vlastní od roku 2010 housle „Ex Adolf Busch“ z roku 1716.

Ruská houslistka Viktoria Mullova hraje na stradivárky „Jules Falk“ z roku 1723, které koupila v roce 1985 na aukci síně Sothebys, dva roky poté, co opustila tehdejší Sovětský svaz. Německý houslista Frank Peter Zimmermann hraje na nástroje „ex-General Dupont“ z roku 1727 (dříve ho vlastnil belgický houslista Arthur Grumiaux) a „The Lady Inchiquin“ z roku 1711, který pro něj zakoupila banka WestLB AG (dříve ho vlastnil Fritz Kreisler). Maďarský houslista György Pauk hrál na nástroj „Massart“ z roku 1714. Bolivijský houslista a dirigent Jaime Laredo hrál na nástroj „Gariel“ z roku 1717, na který dnes hraje skotská houslistka Nicola Benedetti. Ta má v zápůjčce také housle „Earl Spencer“ z roku 1723. Lotyšský houslista a dirigent Gidon Kremer hraje na stradivárky „Baron Feilitzsch; Heermann“ z roku 1734. Řecký houslista a dirigent Leonidas Kavakos vlastní od roku 2017 housle „Willemotte“ z roku 1734. Nizozemská houslistka a violistka Janine Jansen měla v zápůjčce housle „Barrere“ z roku 1727, které má dnes zapůjčené nizozemská houslistka Rosanne Philippens.

A abychom neuváděli jenom slavné houslisty, podívejme se ještě na několik současných violoncellistů. Čínsko-americký violoncellista Yo-Yo Ma hrál na nástroj „ex-Du Pré; ex-Harrell“ z roku 1673, jehož název již napovídá, kdo na něj hrál před ním: byli to Jacqueline du Pré a Lynn Harrell; dnes na toto violoncello hraje István Vardai z Maďarska. Yo-Yo Ma má v zápůjčce nástroj „Davidov“ z roku 1712, na který také hrávala Jacqueline du Pré. Britský violoncellista Julian Lloyd Webber hraje na nástroj „Barjansky“ z roku 1690, který nese jméno ruského violoncellisty Alexandra Barjanského, jemuž cello patřilo v první polovině 20. století. Webber nástroj zakoupil v roce 1983 na aukci síně Sothebys za rekordní, avšak nezveřejněnou cenu. Nedávno zesnulý nizozemský violoncellista Anner Bylsma měl zapůjčený nástroj „Servais“ z roku 1701, který nese jméno belgického cellisty 19. století Adriena-Françoise Servaise. Britský violoncellista Steven Isserlis má zapůjčené nástroje „Marquis de Corberon; ex-Loeb“ z roku 1726 a „De Munck; ex-Feuermann“ z roku 1730. Korejský violoncellista Myung-wha Chung má zapůjčený nástroj „Braga“ z roku 1731. Americký cellista Steven Honigberg hrál na violoncello „Stuart“ z roku 1732, které kdysi patřilo pruskému králi Fridrichovi II. Velikému; podle ruského prezidenta Vladimira Putina tento nástroj v roce 2016 koupil za 12 milionů dolarů jeho přítel, ruský violoncellista a obchodník Sergej Roldugin.