„Kdyby se po mně někdo ptal, jsem dole v hospodě…“

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Do současné rozvířené debaty kolem kauzy #MeToo a jejích stále nových epizod příhodně zapadá inscenace opery Lulu Albana Berga ve Vídeňské státní opeře. V režii Willyho Deckera a scénické výpravě Wolfganga Gussmanna měla na této scéně premiéru v únoru roku 2000 ve dvouaktové verzi; nyní v tomtéž inscenačním tvaru zazněla ve verzi s třetím dějstvím, které doinstrumentoval Friedrich Cerha. V inscenaci z roku 2000 ztělesnila titulní roli Anat Efraty a později ji převzala Marlis Petersen, představiteli Malíře byli Torsten Kerl respektive John Dickie, Schigolcha ztvárnil Rudolf Mazzola a také loni zesnulý Alfred Šramek, Dr. Schönem (alias Jackem Rozparovačem) byl Franz Grundheber.
Alban Berg: Lulu – Franz Grundheber (Schigolch), Agneta Eichenholz (Lulu), Wolfgang Bankl (Tierbändiger/Athlet) – Wiener Staatsoper 2017 (zdroj wiener-staatsoper.at / foto © Wiener Staatsoper GmbH / Michael Pöhn)

Ke vzniku nedokončené Bergovy opery existuje řada studií, doložených fakty, i množství hypotéz včetně snahy vidět v postavách opery projekci Bergova soukromého života (Dr. Schön – Arnold Schönberg, Alwa – Alban Berg, Hraběnka Geschwitz – Bergova lesbická sestra Smaragda, Malíř – Richard Gerstl, milenec Schönbergovy první ženy, který se zastřelil, a tak dále). Při těchto konstrukcích se ovšem zapomíná, že jsou postavy převzaty z dramatické předlohy. Tou jsou několikrát přepracovávané (nejen kvůli cenzuře) hry Franka Wedekinda (1864–1918) Der Erdgeist (Duch země) a Die Büchse von Pandora (Pandořina skříňka), propojené vzájemně dějišti a několika společnými postavami; pěti hlavními z nich jsou Lulu, Dr. Schön a jeho syn Alwa, Hraběnka Geschwitz a Schigolch.

Frank Wedekind
Wedekind pobouřil už svým dramatem Frühlings Erwachen (Probuzení jara), poprvé uvedeným v režii Maxe Reinhardta (a za spolupráce Hermanna Bahra) roku 1906 v Berlíně. Hra o vzpouře dospívajícího mládí proti rodičům a volání po volnosti (včetně sexuální) neodpovídala pokrytecké morálce doby. Pandořinu skříňku s podtitulem „monstrózní tragédie“ z roku 1894 Wedekind původně ani nezamýšlel pro jeviště, byla napsána jako takzvaná „hra k předčítání“. Pro divadlo byla určena její podoba z roku 1902, kdy také vyšla tiskem. Premiéru ale měla pouze pro zvané v únoru 1904 v Norimberku, poté v Mnichově a ve Vídni rovněž pro uzavřenou společnost – veřejné uvedení všude cenzura zakázala. Přesto se dostali její autor a vydavatel roku 1905 před soud pro „ohrožování mravnosti“, byli však osvobozeni.

Reklama




Frank Wedekind (zdroj commons.wikimedia.org / foto Maksim)

Provedení Pandořiny skříňky 29. května 1905 ve Vídni byl přítomen Alban Berg. Představení inicioval Karl Kraus jako soukromou akci a předeslal mu svou přednášku. Existuje „zasedací pořádek“, takže je známo, na kterém místě Alban Berg v sále seděl. Představení se ukutečnilo v pronajatém Theater Trianon v takzvaném Nestroyově dvoře, víceúčelové budově ve stylu secese na Nestroyově náměstí ve čtvrti Leopoldstadt. Lulu hrála Tilly Newes, která původně dostala jen nepatrnou roličku liftboye. Jacka Rozparovače si zahrál Wedekind osobně. Tilly Newes se později stala jeho manželkou – vskutku kuriózní způsob navázání milostného vztahu. Vystoupil i sám Karl Kraus v roli exotického prince.

Velmi jedovatý reportér listu Wiener Montags-Journal, který se na představení vetřel „vybaven léky proti nevolnosti“, nenapsal mnoho o hře, zato o společnosti, která se zde sešla: „Prohlédneme-li si je, víme přesně, kde už jsme je viděli. V soudní síni, kde se perverzita stává dramatem a noviny pak prozrazují pikantní odhalení, v divadle, když se dává něco mastného, a v zábavním parku, když se slušní lidé nudí a mají chuť se podívat, jak to chodí v polosvětě“. Během představení prý řady obecenstva silně prořídly a ke konci zbyla třicítka statečných se silnými žaludky. (Dvacetiletý Alban Berg už byl tehdy otcem skoro tříleté nemanželské dcery, kterou zplodil s kuchařkou rodiny Bergových, o „nemravnosti“ tedy věděl své.)

Pandořinu skříňku mohl málokdo vidět, očividně se ale četla, mluvilo se o ní a ovlivnila literární a divadelní autory. Roku 1913 se ve vídeňském Deutsches Volkstheater uskutečnila premiéra dramatu Kniha jedné ženy (Das Buch einer Frau) německého dramatika Lothara Schmidta (1862–1931), o níž se psalo, že: „působí mnohem nemravněji než cenzurou zakázaná Pandořina skříňka. V té je lidská neřestnost představena v krajních důsledcích a my to víme. Ve Schmidtově hře však je manželská nevěra pojednávána jako samozřejmost a to působí zhoubně. Žádné mladé dívce bych neradil jít na Pandořinu skříňku, myslím si však, že její brutalita způsobuje morálce menší škody – právě tím, že je odpudivá – než hry, jako je Kniha jedné ženy.“

Téhož roku 1913 zkomprimoval Wedekind Pandořinu skříňku a Ducha země do pětiaktové hry, už pod názvem Lulu.

Wedekind a Berg
Titulní postava Wedekindovy Lulu se vymyká nesčetné řadě ženských dramatických hrdinek. Její původ a myšlení zůstávají až do konce záhadou. Je jen naivní, nebo naopak vypočítavá a bez skrupulí, jedná bezelstně, nebo je to kudlanka na lovu mužských obětí, „počestná“ prostitutka, která se ale brání stát se zbožím pro obchodníka s bílým masem, husička nebo prohnaná mrcha, která si nezaslouží jiný konec než setkání s vrahem? Žena ničitelka, která prostřednictví hry se svými obětmi cílevědomě pracuje na sebezničení? Noviny v Německu i v celé habsburské monarchii byly roku 1888 plné zpráv o dopise podepsaném jménem Jack the Ripper, kterým se neznámý mordýř hlásil k vraždám londýnských prostitutek. Skoro se zdá, jako by právě tento motiv stál na začátku koncepce Wedekindovy Pandořiny skříňky, kterou šest let poté napsal. Hra Duch země končí scénou, v níž Lulu zastřelila Dr. Schöna a prosí Alwu, aby ji nevydával přicházející policii; úplně poslední slova hry pronese student: „Vyloučí mě ze školy.“ Toutéž scénou začíná Pandořina skříňka a hra pak rozvádí další osudy Lulu, Alwy, Schigolcha a Hraběnky Geschwitz až k tragickému konci.

Alban Berg na kresbě Emila Stumppa (zdroj commons.wikimedia.org / Deutsches Historisches Museum)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - A. Berg: Lulu (Wiener Staatsoper 2017)

[Celkem: 3    Průměr: 4/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na