„Kdyby se po mně někdo ptal, jsem dole v hospodě…“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hlavním protagonistou nynějšího večera (psáno z první reprízy 6. prosince) pro mě byl orchestr. Ingo Metzmacher si pohrál s každým detailem, nástrojové linie byly zřetelné, z vygradovaných míst až mrazilo. Bohužel ale na úkor některých zpěváků – především Bo Skovhuse v roli Dr. Schöna. Jeho baryton už ztratil barvu i nosnost, navíc (možná i s vědomím, že hlasově mnoho možností k charakterizaci role nemá) od samého začátku nasadil křečovitou šarži vzteklouna, kterou už nebylo možno stupňovat, takže klíčová scéna hádky s Lulu, končící jeho vraždou, nevyzněla přesvědčivě. Franz Grundheber byl v této roli v inscenaci z roku 2000 daleko diferencovanější, ušlechtilejší, elegantnější. Tentokrát mu ale byla přidělena role Schigolcha a nemyslím si, že by jeho pojetí jakéhosi bezradného, sentimentálního bezdomovce bylo šťastné.

Alban Berg: Lulu – Franz Grundheber (Schigolch) – Wiener Staatsoper 2017 (zdroj wiener-staatsoper.at / foto © Wiener Staatsoper GmbH / Michael Pöhn)

Setřel se tak otazník, který nad ním visí – zda to byl on, kdo jako první svedl dítě Lulu na scestí (proč se na ni neustále lepí a tahá z ní peníze?), a nakonec do londýnské špeluňky dostal nejen ji, ale do konečné katastrofy zatáhl i Alwu. Jeho poslední slova: „Kdyby se po mně někdo ptal, jsem dole v hospodě…“, tak ztratila pointu; po něm se skutečně nikdo ptát nebude. Agneta Eichenholz se jako Lulu dokázala uspokojivě hlasově prosadit, překvapivě dobře jí bylo rozumět (což u sopránů bývá výjimečné), ale její Lulu, alespoň jak já ji vnímám, neprodělala v průběhu večera téměř žádný vývoj – teprve v posledním obraze (kdy jí uvšem pomohla maskérna a kostým) jí lze uvěřit společenský propad; v předchozím ději má nasazenu tvář rozmarné naivky s kupodivu malou dávkou sex-appealu a dravosti. Jak to, že jí vlastně všichni muži tak snadno podlehnou, když působí tak fádně? Možná se mýlím a jsem příliš ovlivněna vzpomínkou na výkon Marlis Petersen a fluidum, které vyzařovala. Za chybně obsazeného ale považuju Jörga Schneidera v roli Malíře. Jeho korpuletní postava neodpovídá textu ani stavbě dialogu mezi ním a Lulu – obstarožní proutník (jak vyznívá v jeho podání) nevypadá na to, že by měl důvod se zastřelit, když se od Dr. Schöna dozví, že jeho žena není tím, za co ji považuje. Stejným hulvátským způsobem hrál Jörg Schneider i exotického prince, v této roli byl uvěřitelnější. Herbert Lippert jako Alwa obstál dobře. Nejvýš však ze všech sólistů stavím Angelu Denoke – Hraběnku Geschwitz, a to hlasově i hereckým provedením. Její oddanost k Lulu, pro niž je schopna udělat cokoli a vděku se nedočká, je dojemným kouskem pravého citu v celé té bizarní hře; tím, že je lesbička, je její příběh ještě zdůrazněn a třetí dějství, v němž i ona umírá, dostává díky ní výrazné obrysy.

Hodnocení autorky recenze: 80%

 

Alban Berg:
Lulu
Dirigent: Ingo Metzmacher
Režie: Willy Decker
Scénické nastudování: Ruth Orthmann
Scéna: Wolfgang Gussmann
Kostýmy: Susana Mendoza
Orchestr a sbor Wiener Staatsoper
Premiéra 3. prosince 2017 Wiener Staatsoper Vídeň
(psáno z reprízy 6. 12. 2017)

Lulu – Agneta Eichenholz
Gräfin Geschwitz – Angela Denoke
Dr. Schön / Jack the Ripper – Bo Skovhus
Alwa – Herbrt Lippert
Schigolch – Franz Grundheber
Theatergarderobiere / Mutter – Donna Ellen
Gymnasiast / Groom – Ilseyar Khayrullova
Medizinalart – Konrad Huber
Maler / Neger – Jörg Schneider
Tierbändiger / Athlet – Wolfgang Bankl
Prinz / Kammerdiener / Marquis – Carlos Osuna
Theaterdirektor / Bankier – Alexandru Moisiuc
Polizeikommissär – Konrad Huber
Fünfzehnjährige – Marina Nazarova
Kunstgewerblerin – Bongiwe Nakani
Journalist – Manuel Walsen
Diener – Ayk Martirossian

www.wiener-staatsoper.at

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - A. Berg: Lulu (Wiener Staatsoper 2017)

[yasr_visitor_votes postid="279553" size="small"]

Mohlo by vás zajímat