Když komorní filharmonie, tak u Lobkowiczů

PKF – Prague Philharmonia si do čela orchestru tentokrát pozvala francouzského houslistu a dirigenta Augustina Dumaye. V první, rozsáhlejší části večera naplněného houslovými skladbami se předvedl ve dvojroli: hrál sólový part a částečně dirigoval těleso smyčcem. Po zpěvném Adagiu E dur, KV 261 z pátého koncertu Wolfganga Amadea Mozarta následoval 3. houslový koncert G dur, KV 216.

Dumay naplnil Allegro radostným sytým tónem, předvedl zajímavou dlouhou kadenci, v poklidném a soustředěném tempu proběhla 2. věta Adagio a s hravou lehkostí řídil Allegro plné svěžích motivů a nápadů mladého skladatele. Dumay je virtuóz se smyslem pro klasický styl, je výrazný, ale umírněný a ne tolik expresivní. Jeho Mozart se mi líbil více než později Ravelova virtuózní rapsodie Tzigane. Technicky je nad věcí, ale nemá sklon se tolik před publikem předvádět.

Orchestr v malém a střídmě vybaveném sále zněl výtečně, hutně a barvitě, přitom každý detail byl dobře slyšet. Poprvé jsem si uvědomila, pro jaké prostory Mozart většinou skládal a jaký účinek to asi mělo na posluchače. Netvořil pro Rudolfinum se čtyřmístným počtem sedadel, kde PKF většinou hrává. Tentokrát jsme mohli zažít zcela nový zvukový ideál orchestru.

Asi nejkrásnějším překvapením byla Massenetova Meditace z opery Thaïs, zde vroucí tón sólových houslí a lahodný doprovod smyčců s harfou dostoupil vrcholu. Byli jsme obklopeni dokonalým zvukem, nořili se do něj, opájeli se jím, jako když si doma pustíte stereo do sluchátek… Takhle tu skladbu nikdy nemůžete slyšet v divadle, byl to fantastický moment.

Po přestávce dirigoval Dumay Mozartovu Symfonii č. 29 A dur, KV 201, jedno z těch děl, kde osobitost Mozarta poznáte už z prvních mistrovských taktů (i když byl v době jejich vzniku teprve sedmnáctiletý). V první větě zněly smyčce trochu ostřeji na můj vkus, druhá věta se nesla v decentním a přirozeném podání. Silné a energické Menuetto, to nebylo nic lehkého k tanci, spíše mělo znaky dramatického scherza. Dravá a přesně vypracovaná čtvrtá věta pak koncert završila.

Nevšední zážitek umocnila i intimní atmosféra Lobkowiczkého paláce, který má příjemně přehledné členění a lidský rozměr (na rozdíl třeba od rozlehlého foyer Španělského sálu) a z jeho oken se nabízejí nevídané výhledy na Prahu. Všem mohu vřele doporučit.

Hodnocení autorky recenze: 80%

PKF – Prague Philharmonia
Dirigent, housle: Augustin Dumay
13. února 2017 Lobkowiczký palác Praha

Wolfgang Amadeus Mozart: Koncert pro housle a orchestr č. 3 G dur, KV 216
Jules Massenet: Meditace z opery Thaīs
Maurice Ravel: Cikán (verze pro smyčcový orchestr a harfu)
=přestávka=
Wolfgang Amadeus Mozart: Adagio E dur, KV 261
Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie č. 29 A dur, KV 201

www.pkf.cz