Když Rossini zamíří do německých lázní

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Belcantový festival v Bad Wildbad existuje od roku 1989 a každý rok nabízí vedle rossiniovského festivalu v italském Pesaru skromnější operní alternativu publiku, které miluje tvorbu Gioachina Rossiniho či opery méně známých belcantových skladatelů. S tvůrčími počiny tohoto festivalu se mohou posluchači již řadu let seznamovat díky unikátním živým záznamům z představení, pravidelně pořizovaným na základě exkluzivní smlouvy s nahrávací společností Naxos. Také tituly uváděné v letošním roce se objeví brzo na gramofonovém trhu na CD či DVD nosičích. A proč právě Rossini na západě Německa? Dle historických pramenů sám velký mistr Gioachino Rossini strávil krátký čas v místních lázních a u příležitosti jeho pobytu na tomto místě ve Schwarzwaldu se festival každoročně koná.
Rossini in Wildbad – Kurtheater Bad Wildbad (zdroj commons.wikimedia.org/Andreas Praefcke)

Festival letos nabídl pět operních titulů, k tomu několik koncertů; v rámci rossiniovského festivalu byly rovněž pořádány mistrovské kurzy věhlasného italského basisty Lorenza Regazza. Lorenzo Regazzo se sám podílel na nastudování opery L’occasione fa il ladro (Příležitost dělá zloděje) a někteří účastníci jeho kurzů měli sami možnost účinkovat ve vedlejších rolích tohoto díla a i ostatních oper a koncertů uváděných v rámci festivalu.

Rozpočet festivalu je poměrně skromný, a proto vedení festivalu vyhledává během roku spíše mladé (levné) a nepříliš známé pěvce, s velkým potenciálem stát se budoucími mezinárodními hvězdami. Ve velkých kulturních centrech Evropy (jako například Mnichov, Vídeň, Londýn) se konají pravidelně konkurzy na obsazení pěveckých partů, přičemž zpěváci přijíždějí již s nastudovaným výběrem árií konkrétních rolí, které by chtěli na příštím ročníku festivalu zpívat. Za hudební složku festivalu již řadu let odpovídá erudovaný italský dirigent Antonino Fogliani, který se o letos o taktovku podělil ještě se svým kolegou José Miguelem Pérez-Sierrou a dirigentskou legendou Gianluigim Gelmettim. Čeští umělci jsou kupodivu na festivalu ve velké převaze, a to jako více než spolehliví hráči festivalového orchestru (Virtuosi Brunenses).

Náš kulturní výlet do půvabného lázeňského městečka začínáme belcantovým koncertem Hommage à Tamburini. Antonio Tamburini (1800-1876) byl prominentní italský baryton, k jehož parádním rolím patřil například Dandini v opeře La Cenerentola (Popelka) či Figaro v Lazebníku sevillském.

Antonio Tamburini (zdroj commons.wikimedia.org/Albertina)

Jméno tohoto věhlasného umělce bylo částečně zapomenuto hlavně proto, že se prostě barytoni ani v dobách Rossiniho nehonosili takovou slávou jako sopranistky (Giuditta Pasta, Maria Malibran) či tenoři (Giovanni Battista Rubini). Výběr árií pro tento koncert bylo vskutku záležitostí pro hudebního badatele: v programu převažovaly árie a scény z děl nám zcela neznámých jako například Carla Coccia (Edoardo in Iscozia), Marca Aurelia Marlianiho (Il bravo), Michaela Williama Balfeho (Falstaff), Saveria Mercadanteho (I briganti) či Pietra Generaliho (Chiara di Rosembergh). Árie a scény za přispění sboru Camerata Bach Poznaň a festivalového orchestru s obrovským úspěchem přednesl (celkem deset hudebních čísel [!]) mladý italský barytonista Vittorio Prato – i záznam z tohoto koncertu vyjde na labelu Naxos.

Následující den byla na programu první repríza vážné opery Gioachina Rossiniho Maometto II (premiéra se konala 15. července 2017). Dílo vzniklo v takzvaném „neapolském období“ Rossiniho a poprvé bylo jevištně uvedeno dne 3. prosince 1820; první verze této opery obsahuje tragický konec jedné z hlavních postav, Anny (na premiéře v Neapoli ji ztělesnila slavná Isabella Colbran, skladatelova manželka). Maometto II nebyl ve své době příznivě přijat publikem, a tak Rossini pro pozdější premiéru v Benátkách dílo přepracoval a hlavně doplnil smírný závěr, pro pařížské provedení v roce 1826 operu ještě radikálněji upravil, přepracoval příběh a hudební čísla – a na francouzská jeviště se vydala v podstatě jiná opera, známá pod názvem Le siège de Corinthe (Obležení Korintu).  Novodobé vzkříšení Obležení Korintu a de facto i Mohameda II. přineslo legendární uvedení opery (v italském jazyce) L’assedio di Corinto v roce 1967 v italské La Scale, které nejen probudilo k novému životu tento opus, ale též ohromujícím způsobem odstartovalo světovou kariéru Marilyn Horne jako belcantové pěvkyně a rovněž tak mezinárodní kariéru americké koloraturní sopranistky Beverly Sills.

Značně problematické libreto Maometta II se opírá o reálnou historickou postavu Ottomana Sultana a dobyvatele Konstantinopole, Mehmeda II., který žil v letech 1432 až 1481: benátská kolonie Negroponte je obléhána sultánem Mehmedem, který je tajným milencem Anny, dcery místodržícícího Negroponte Paola Erissa. Mehmed vtrhne do města, uvězní Annina otce a jeho generála Calba a zoufalou Annu si odvede do svého stanu. Té se později podaří pomocí sultánovy (darované) pečetě uniknout a dostat se ke svému otci a svému snoubenci Calbovi (kterého zpočátku odmítala) – ti dále pokračují v úspěšném protiútoku vůči Mehmedovi, Anna u matčina hrobu přijímá nabízenou Calbovu ruku a sama se rozhoduje pro vlastní smrt.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na