Ke genezi Wagnerova Tannhäusera

  1. 1
  2. 2

Znal i báseň Heinricha Heineho, s nímž se stýkal v Paříži, a také báseň ze sbírky německé lidové poezie Clemense Brentana a Achima von Armina Des Knaben Wunderhorn (Chlapcův kouzelný roh), která pod tímto názvem vstoupila do světa hudby díky stejnojmennému písňovému cyklu Gustava Mahlera. Soutěž pěvců má rovněž mnoho zpracování, patří mezi ně hra Der Sängerkrieg auf der Wartburg Friedricha Heinricha Karla Barona de la Motte Fouqué (1777 – 1843), který byl rovněž autorem libreta k opeře Undine zhudebněné Ernstem Theodorem Wilhelmem Hoffmannem, jehož povídky Wagner rád četl.

V září 1845 přistoupil drážďanský ansámbl ke zkoušení Tannhäusera. Do titulní role byl obsazen Joseph Tichatschek, původem z Teplic nad Metují.Ačkoli si Wagner cenil jeho pěveckých kvalit, poněkud se obával, zda bude schopen vytvořit hlavního hrdinu podle jeho představ. Alžběta byla svěřena Wagnerově neteři Johanně Jachmann-Wagnerové, Venuše Wilhelmině Schröder-Devrientové, Wolfram Antonu Mitterwurzerovi a lankrabě Georgu Wilhelmu Dettmerovi. Výroba dekorací byla zadána pařížskému malíři Édouardu Despléchinovi, který se podílel na uvádění oper Mayerbeerových, Gounodových, Verdiho a jiných. Jejich dodání se zdrželo, vnitřek Venušiny hory neodpovídal Wagnerovým představám a síň pěvců nedorazila vůbec, a musela být tedy nahrazena kulisami k síni Karla Velikého z Weberova Oberona. Zklamán prý nebyl jen skladatel, ale i diváci očekávající zcela novou výpravu.K premiéře došlo za skladatelova řízení 19. října 1845 v drážďanském Královském dvorním divadle. Repríza musela být kvůli Tichatschekově indispozici o osm dní odložena, což ovšem napomohlo tomu, že pro druhé provedení konečně stihly z Paříže dodat kulisy pro síň pěvců. Následná představení byla sledována kolísajícím počtem diváků. Pro další osudy díla byly však důležité především vlastní skladatelovy dojmy, které ho vedly k dalším a dalším úpravám a s nimiž začal již před premiérou. V roce 1847 změnil například závěr, v němž se nově zjevila Venuše, kterou do té doby symbolizovala jen červená záře. Stejně tak změnil i Alžbětinu smrt, kterou původně oznamovaly jen zvony z Wartburgu. Nově o ní zpravuje sbor a následně je přinesena Alžbětina otevřená rakev. Tato fáze revizí byla zakončena v roce 1860 vydáním partitury, všeobecně označovaným jako drážďanská verze, hudebním vydavatelstvím Breitkopf & Härtel. V původní podobě spatřilo Tannhäusera také pražské publikum ve Stavovském divadle, kde byl 25. listopadu 1854 jako první Mistrova opera v Čechách uveden. Dirigentem byl František Škroup, který měl na uvádění Wagnerových oper v Praze velkou zásluhu.

Více se dočtete v programové brožuře vydané k inscenaci Tannhäusera ve Státní opeře.

Foto archiv

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat