Kinokoncert Obchod na korze

Mimořádný koncert Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK byl mimořádný hned v několika aspektech. Tím nejvíce nápadným bylo přitakání koncertnímu žánru, který zakouší svůj strmý boom – je jím živá hudba k filmové projekci. Podob má tento žánr bezpočet – nejčastější je live hudební doprovod k nějakému starému němému filmu, ale také třeba k fragmentům filmu nebo filmového materiálu. Vznikají však i díla, v nichž jsou obě složky, hudební i filmová, nové (příkladem budiž Vápenná sinfonietta filmařů Marka Bureše a Michaela Gahuta a skladatele Petra Wajsara).

Koncerty z filmových „medleys“, které pořadatelé zatraktivňují projekcemi fotografií nebo scén z různých filmů, nepočítám, ale je pravda, že projektům, jako bylo Ostrouchovo oratorní pojetí Markéty Lazarové (2015) nebo na včerejším koncertě představený Obchod na korze, s mnohaletým předstihem dláždily cestu. Na tuzemských koncertních pódiích tomuto žánru už po léta vtiskuje podobu Orchestr Berg, zejména (ale nejen) uváděním nově vytvořené hudby k němým filmům. Je to procesuální záležitost, nějakou dobu například trvalo, než v Bergu nabyli přesvědčení nebo jistoty, že se takto dá podložit celý film, a nejen jeho vybrané sekvence, a že si oslovený skladatel se zadáním takto celoplošně poradí.

V souvislosti s recenzovaným koncertem se tedy jeví logické, že si FOK „uloupl“ šéfdirigenta Bergu Petera Vrábela jako v tomto ohledu nejpovolanějšího dirigenta, a dobře udělal. Petera Vrábela baví výzvy a experimenty, počíná si při tom velmi pečlivě a odpovědně a klik ve sluchátkách, stopky na dirigentském pultu nebo nutnost korigovat dvojí optický vjem – partituru a plátno – jsou pro něho součástí profesní výbavy.

Dalším aspektem bylo dramaturgické pojetí koncertu – ve Smetanově síni byl 10. ledna představen originální a troufám si říci unikátní projekt, v němž diváci v sále viděli na velkoplošném plátně film režisérů Jána Kadára a Elmara Klose Obchod na korze (1965) doprovázený hudbou Zdeňka Lišky tak, jak ve filmu zní. Obchod na korze je zvukový film, v podobě, v jaké byl prezentován, získal ovšem nový rozměr – v místech, kde to je možné, zvukově „oněměl“ a z pódia zněla živá hudba v původním obsazení (žesťová sekce, smyčcová sekce, sólo housle, cimbál, flétna, klavír, „hammondky“ plus smíšený sbor).

Otázka, proč takto zacházet s filmem, když jej lze zhlédnout se vším všudy (na loňském Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary měla premiéru jeho digitálně restaurovaná verze), mi na koncertě vůbec nepřišla na mysl, naopak, po celou dobu jsem si říkala, jak skvělý je to nápad. Hudební stopa se ve starých filmech stejně nedá tak pěkně zdigitalizovat jako obraz (často už ani není k dispozici samostatně), takže nabídnuté řešení bylo Liškově hudbě jen k prospěchu, a myslím, že o to také šlo – o koncertní provedení hudby nejlepšího českého filmového skladatele v jejím autentickém kontextu. Filmový zážitek tím nebyl nikterak umenšen, diváci měli možnost po celou dobu sledovat české titulky, které kontinuitu dění na plátně zprostředkovávaly (díky výborně nastavenému zvuku do sálu bylo dokonce sledování filmu příjemnější než v kině). Zároveň docházelo k jakémusi rozpohybování a prolínání časových vrstev – doby příběhu, doby vzniku filmu a jeho osudů a přítomnosti – které z tohoto kinokoncertu činilo jedinečné živé umělecké dílo.

Hudební složka byla na pódiu řešena s ohledem na obrovské plátno, prostor ponechán prázdný,  sólisté měli vyhrazena místa vpravo (housle, cimbál, flétna plus dirigent) a vlevo (klavír, Hammondovy varhany), sekce – žestě, smyčce, sbor – přicházely, odcházely, setrvávaly podle potřeby, a když živá hudba nezněla, bylo pódium setmělé. Z detailů mi ulpěl doprovod cimbálu ke zpěvu z plátna, v němž se Jan Mikušek musel spolehnout více na svou pohotovost než na gesto dirigenta, prolnutí live houslí (Dalibor Karvay) s doznívajícím houslovým partem v obraze nebo flétnové vstupy do dialogu na plátně (na několika místech koncept umožňoval souběh filmového zvuku i živé hudby).

Další aspekt, který přispěl k jedinečnosti koncertu, je mimohudební, ale bez něho by se akce možná nezrealizovala, takže je neméně důležitý – koncertem Pražští symfonikové zahájili rok stého výročí vzniku Československé republiky. Měl slavnostní rámec, úvodem krátce promluvili ředitel FOK a velvyslanec Slovenské republiky. A celý projekt byl skrz naskrz česko-slovenský – od výběru filmu, na němž se podíleli čeští i slovenští tvůrci, přes spolupráci se Slovenským institutem v Praze po interprety – slovenský a český sólista, slovenský dirigent, český orchestr a sbor (Kühnův smíšený sbor). Info pro mladší generace – film Obchod na korze získal v roce 1966 Oscara za nejlepší cizojazyčný film a patří do zlatého fondu československé kinematografie.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

 

Obchod na korze
Dirigent: Peter Vrábel
Dalibor Karvay (housle)
Jan Mikušek (cimbál)
Sbormistryně: Lenka Navrátilová
Symfonický orchestr hl. m. Prahy
Kühnův smíšený sbor
10. ledna 2018 Smetanova síň Obecní dům Praha

program:
Obchod na korze – projekce filmu s živou hudbou
Režie: Ján Kadár, Elmar Klos
Hudba: Zdeněk Liška

www.fok.cz