Kladu si otázky typu co a jak v životě dál. Ptali jste se Viléma Veverky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Vilém Veverka (foto Ilona Sochorová)

Hobojista Vilém Veverka odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus

Dobrý den, pane Veverko, před několika lety jsem s vámi četla rozhovor, kde jste mluvil o své zálibě v horolezectví. Ještě trvá a jak si udržujete svoji fyzickou kondici? Myslím, že pro aktivního muzikanta to není zrovna jednoduché… Děkuji za vaši odpověď. (A. Linhartová)

Vážená paní Linhartová, má vášeň ve vztahu k horám nadále trvá. Ostatně doslova před pár hodinami jsem se vrátil z rakouských Alp. Ne vždy se musí jednat primárně o čistě horolezecké výstupy, hory jsou pro mě spojené s další disciplínou, které se kontinuálně věnuji, konkrétně s fotografováním. Sám se nakonec považuji spíš za milovníka hor, obdivovatele té tiché krásy, kterou se snažím skrze fotografii interpretovat (ona interpretace je společným jmenovatelem s hudbou). Fyzickou kondici se snažím udržovat de facto denně. S tím souvisí i to, že za optimální dopravní prostředek na kratší vzdálenosti považuji nadále kolo. Domnívám se, že některé „stereotypy“ co se fyzické údržby týká, je dobré osvojit si ve smyslu každodenní hygieny. Ostatně publikum a svým způsobem společnost jako celek dnes jednoznačně preferuje člověka, v našem případě interpreta, který je fit.

Dobrý den, pane Veverko, pokud vím, i přes svoje četné sólové aktivity hrajete stále i ve Filharmonii Brno. Nemáte ambici se zcela osamostatnit? Kolik samostatných vystoupení v současné době máte a kolik koncertů odehrajete s orchestrem? Děkuji, ať se vám daří! (Michaela)

Milá Michaelo, vaše otázka je zcela na místě. Od nové sezony jsem uvolněn z pozice sólo-hobojisty Filharmonie Brno a budu se v tomto čase zcela věnovat pouze individuálním projektům, komorním či čistě sólovým. Aktuálně dominují právě tyto aktivity, koncertní či nahrávací (nahrávání je zcela samostatnou kapitolou, která vyžaduje čas, invenci a finanční zázemí – to vše se mě pochopitelně týká a mnohé se nadále průběžně učím) a v tento moment bylo objektivně obtížněji slučitelné ono klasické „sezení na více židlích“. Statistiku koncertů si nedělám (o všem informuji na sociální síti, respektive na webu), podstatné je, abych měl skrze hudbu co a komu říci, měl k tomu potřebnou kapacitu a byl perfektně připraven. S Filharmonií Brno však vystoupím hned na podzim sólově.

Zaregistroval jsem vaše jméno na programu festivalu Bach for All. Vím sice i o vaší nahrávce s Bachem a Telemannem, ale měl jsem vás doposud přece jen spíše za „modernistu“. Jaký vztah k Bachovi a k podobnému repertoáru máte? Kteří skladatelé patří mezi vaše favority a měnilo se to nějak časem? (JP)

Především se velmi těším na vystoupení v rámci festivalu Bach for All, s čistě bachovským programem. A Bach je skutečně hudba pro všechny, jsem také proto zvědavý, jaká bude skladba publika v letní Praze.

Abych vám však neutekl z otázky, věc se má tak, že skrze náročné partitury druhé poloviny dvacátého století jsem se mohl takříkajíc etablovat jako sólista. Kvalitní moderní hudbě jsem nadále věrný, nicméně samozřejmě se leccos postupem času měnilo. Přelomová pro mě byla souborná nahrávka (jediná česká) Dvanácti fantazií pro hoboj sólo od Georga Philippa Telemanna (na CD spolu se Šesti metamorfózami op. 49 Benjamina Brittena). Barokní hudbou se zabývám velmi rád (letos by o tom mělo být ještě více slyšet) a k Bachovi mám stejně pozitivní vztah jako k Zelenkovi. Na podzim loňského roku jsem pak měl i sólový debut s barokním hobojem. Více než podnětná na poli interpretace barokní hudby pro mě byla spolupráce s geniálním Reinhardem Goebelem.

Co se skladatelů týká, jednoznačné favority nemám, pokud bych se měl však vyjádřit nějak konkrétněji, pak bych v první linii jmenoval asi tato jména: Mahler, Bruckner, Strauss, Wagner.

Dobrý den, pane Veverko, dnešní doba je dobou PR agentur, kdy to, co se píše, často neodpovídá realitě. Řada umělců je nekriticky vyzdvihována a naopak je nemálo těch, kteří jsou dobří, ale nemají za sebou dravého agenta a třeba ani vlastní webové stránky. Jak důležité je podle vás umění náležitě se zviditelnit a umět se dobře prodat? Jak jste na tom vy v tomto směru? Je těžké najít hranici, co všechno by člověk měl udělat a co už ne, aby to nepřehnal? Máte také svoji agenturu nebo PR poradce? Děkuji předem za vaši odpověď. (Katka)

Milá Katko, děkuji vám za vaši otázku. Po pravdě řečeno, tato otázka a s tím spojená odpověď by vydaly na samostatný rozhovor. Odkud tedy začít, respektive co ještě odpovídá realitě? Doba je vždy nějaká, my žijeme v době, kterou můžeme nazvat i instantní. Umění je svého druhu byznys, toto tvrzení je často slyšet, jenže „ouha“, jaký je to byznys, který si na sebe (až na výjimky) nevydělá? Platí do určité míry rovnice, že být nejlepší automaticky ještě neznamená být nejúspěšnější, a obráceně. Náležité zviditelnění dnes patří nejen k hudbě, ale svým způsobem úplně ke všemu. K hudbě pak možná dokonce více, protože hudba bohužel, přiznejme si to, není (prozatím?) skutečnou potřebou společnosti. Jak jsem na tom já, nechť posoudí někdo druhý, třeba právě vy. Osobně jsem považoval za velký úspěch, když mě do svého pořadu v České televizi pozval Karel Šíp. Toto je zkrátka realita, jinými slovy, i toto je do určité míry součástí výkonu interpreta, to vše pochopit a nějak s tím naložit.

Vlastní PR agenturu nemám, některé kroky či problematiku však konzultuji již dlouhodobě s úspěšnými lidmi z jiných oblastí lidského konání. Úkolem interpreta jednadvacátého století je nejen schopnost hrát na samé hranici možností, ale také zaujmout, přesněji řečeno umožnit umění – hudbu větší množině lidí – posluchačů. Můžeme o tom všem jistě polemizovat, domnívám se však, že u nás jako první pochopil tato schémata Pavel Šporcl. Mým velkým vzorem v rovině profesní je pak Jonas Kaufmann.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář

Reklama