Komická opera v Berlíně chystá Korngoldovo Mrtvé město s Alešem Brisceinem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Tentokráte byla inspiračním zdrojem italská komedie a výstřední svět italské smetánky, který známe z Felliniho filmů. Filmové vidění posiluje výrazně černobílé ladění celé inscenace, někdy prudce narušené barevným akcentem, například červená barva dámského kostýmu (vynikající návrhy kostýmů vytvořil Gianluca Falaschi).

Reklama
Gaetano Donizetti: Don Pasquale – Teatro alla Scala Miláno 2018 (zdroj teatroallascala.org / foto Ph. Marco Brescia & Rudy Amisano)

Stejně jako v mnoha italských černých komediích je hybným činitelem vliv matky na mužské potomky, i v této inscenaci je titulní hrdina stále pod vlivem již mrtvé matky, která ale na něho stále shlíží z portrétu na zdi.

Inscenace disponuje vynikajícím obsazením. Jako Don Pasquale se představuje nejžádanější Verdiho Falstaff naší doby, italský barytonista Ambrogio Maestri. A jeho kreace je nezapomenutelná ve směsi komiky, citu, sentimentu, očekávání a zklamání. Jeho vokální výkon je plný výrazu a schopnosti tlumočit nejrůznější hnutí stárnoucího muže.

Gaetano Donizetti: Don Pasquale – Teatro alla Scala Miláno 2018 (zdroj FB Teatro alla Scala / foto Ph. Marco Brescia & Rudy Amisano)

Italská koloraturní sopranistka Rosa Feola oslňuje elegancí a vyrovnaným nejvyšším rejstříkem i energií v roli rozmarné Noriny. Mladý americký tenorista René Barbera jako vokálně jistý Ernesto a nezvykle mladistvý Mattia Olivieri v roli rodinného lékaře Malatesty doplňují výjimečně kvalitní vokální kvartet. Dirigent Riccardo Chailly dokázal vykouzlit z Donizettiho partitury veskrze komické opery i místa nesoucí stopy melancholie a rozjímání nad během života.

Skvělá inscenace doplněná originálními dotáčkami dává námětu další rozměr, nejen pošetilosti stáří, ale také nadějí, které stáří chová a které se nenaplňují. Vizuální podoba inscenace využívající unikátní obrazové technologie D-wok vimeo navozuje působivou atmosféru Říma a jeho elegantních obyvatel v honosných domovech. Jen málokdy došlo k tak organickému propojení opery a filmového žánru, kritika i diváci jsou nadšeni.


Nahrávka týdne

Leopold Koželuh: Cantata for the Coronation of Leopold II.: „Hail to the Monarch“ (zdroj naxos.com)

Koželuh, Leopold – Cantata for the Coronation of Leopold II.: „Hail to the Monarch“. Prague Symphony Orchestra, Martinů Voices, dirigent Marek Štilec. Naxos 8.573787, 2018 (1 CD). Pro korunovaci Leopolda II. na českého krále 6. září 1791 byla objednána speciálně dvě hudební díla – Mozartova opera La clemenza di Tito a holdovací kantáta Leopolda Koželuha (1747–1818), jež se vžila v literatuře pod popisným názvem Kantate zur Krönung Leopolds II. nebo pod titulem vycházejícím z prvního zpěvního verše Hail to the Monarch (Pozdraven buď vladař). Autorem textu, jehož obsahem je opakovaný hold císaři římskému, králi českému a uherskému, moravskému markraběti a toskánskému velkovévodovi Leopoldu II., je August Gottlieb Meissner (1753–1807). Tento uznávaný univerzitní profesor a spisovatel se ale proslavil na zcela jiném poli literatury.

August Gottlieb Meissner je považován za zakladatele žánru německé kriminální povídky. Jeho sbírka kriminálních případů vydaná pod názvem Skizzen (ve čtrnácti svazcích vycházejících v letech 1778 až 1796) patřila ke skutečným bestsellerům své doby. Od roku 1785 působil jako profesor estetiky a klasické literatury na pražské Univerzitě Karlově. Do okruhu jeho žáků se počítal o jen několik let mladší Václav Matěj Kramerius. Úzké vztahy měl ale i s divadelním světem, již v mládí napsal text ke komické opeře Johanna Adama Hillera a i později se věnoval libretistice pro útvary spíše singspielového typu. Meissnerův kantátový text vyzdvihuje nového vladaře v duchu humanistických tendencí doby klasicismu především jako zastánce spravedlnosti a nepodplatitelnosti i ochránce slabých. Samozřejmě obsahuje povinnou „dvorní“ poetiku a také četná alegorická přirovnání. Volba skladatele pro tak prestižní úkol, jako byla korunovační kantáta, potvrzuje věhlas českého skladatele Leopolda Koželuha. Navíc Leopold Koželuh byl již úspěšným skladatelem dvou kantát pro habsburský dvůr, konkrétně smuteční kantáty po smrti Marie Theresie (Klage auf den Tod Marien Theresien, 1781) a oslavné kantáty pro jejího nástupce Josefa II. (Joseph, der Menschheit Segen, 1783).

Leopold Koželuh – portrét od W. Ridleyho (zdroj commons.wikimedia.org/Racek: Česká hudba)

Tento nesmírně plodný komponista, kterému bylo občas množství skladeb dokonce vytýkáno, se věnoval takřka všem oborům symfonické, komorní i vokální tvorby. Vedle duchovní vokální hudby skládal i písně, kantáty a je doloženo i několik oper na biblické nebo antické náměty, jejichž partitury jsou bohužel vesměs ztraceny (zvláště jeho poslední operní dílo ze švédských dějin Gustav Vasa mohlo být velmi zajímavé). Leopold Koželuh patřil k neuznávanějším mistrům středoevropského hudebního klasicismu a na pozdější skladby má vliv i nastupující romantické hnutí.

Zhruba sedmdesátiminutová kantáta, nyní vydaná ve světové nahrávací premiéře, je typickou efektní ukázkou Koželuhova dramatického stylu. Libreto sestává z řady (celkem osmnácti) střídajících se recitativů, árií a ansámblů, uvedených pětiminutovou předehrou. Větší část hudebních čísel nese dramatické až operní kvality. Předkládaná nahrávka velmi dobře dokumentuje i atmosféru pečlivě připravovaných korunovačních slavností, na nichž tato skladba zazněla. Obsazení si žádá dva tenory a náročný part sopránu, který byl při premiéře svěřen české sopranistce Josefíně Duškové.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na