Konference pro varhany aneb Ne zcela obyčejně prožitý čtvrteční den

  1. 1
  2. 2

Velmi poutavou a pro mnohé účastníky překvapivou se stala přednáška Wacława Golonky – představení různých systémů ohodnocení chrámových varhaníků v Evropě. Hned v úvodu bylo zmíněno, že varhaníci jsou v různých zemích financováni z různých zdrojů – někde je to státem, někde církví. To se samozřejmě projeví i na daných pracovních podmínkách (včetně platu). Postupně jsme byli seznamováni se systémem polským, švýcarským, rakouským, norským a v neposlední řadě také německým. Zázemí (nejen finanční), které je mnohým varhaníkům v evropských zemích poskytováno, představovalo v očích nás českých varhaníků zpočátku úsměvné, později až sci-fi připomínající informace. Nicméně i přes několikanásobně vyšší finanční ohodnocení některých varhaníků bychom měli přistupovat k těmto informacím s respektem, vzhledem k tomu, v jakém prostředí se daní varhaníci nachází, v jak bohatých farnostech či regionech hrají a jak obsáhlou agendu chrámového hudebníka zastávají.

Reklama

Možná je už ale skutečně na čase, aby se i v našich končinách přistoupilo již ke konkrétnímu celoplošnému řešení a odpovídajícímu způsobu ohodnocování chrámových hudebníků. Nepochybuji o tom, že funkce varhaníka je především službou farního společenství k důstojnému prožívání liturgie, ale skutečnost, že mezi varhaníky je řada vysokoškolsky vzdělaných lidí v oboru, kteří by mohli naši chrámovou hudbu pěstovat na výši a organizovat i kulturní život daného regionu a místo toho jsou de facto odkázáni na působení na základních uměleckých školách či jiných vzdělávacích institucích a služba varhaníka v kostele je pouze „obohacením“ jejich volného času, tak je to vskutku žalostné. To samé platí o proplácení alespoň pohonných hmot či možnosti kopírování notového materiálu. Fakt, že devadesát pět procent varhaníků v pražské arcidiecézi funguje na bázi dobrovolníků, je skutečnost, kterou potvrdil na počátku své prezentace poslední přednášející: Štěpán Svoboda.

Svatovítské varhany – tomuto tématu (velmi aktuálnímu) byl již věnován zbytek Konference pro varhany. Štěpán Svoboda nejdříve seznámil účastníky s historií snah o dostavění velkých varhan ve svatovítské katedrále, ale především s celým projektem, a to včetně požadavků v zadání projektu, dále různých návrhů konstrukčních, designových, ale také s dispozicí plánovaného nástroje. Vše bylo velmi vhodně doplněno kvalitní fotodokumentací. Po této teoretické části však ještě čekal na účastníky jeden důležitý bod programu – prohlídka katedrály svatého Víta s odborným výkladem a možností nahlédnutí na západní katedrální kruchtu – místo, kde by se měly v roce 2020 rozeznít velké svatovítské varhany. Během celé této prohlídky byl samozřejmě prostor pro diskuzi a dotazy zúčastněných.

Katedrála sv. Víta – pohled z kruchty do katedrály a pohled na západní kruchtu, kde mají stát nové varhany (zdroj PROVARHANY / foto Lukáš Koblása)

Rád bych na závěr poděkoval všem organizátorům a přednášejícím, neboť zcela bez váhání musím konstatovat, že tato konference má smysl a jsem velmi rád, že jsem si udělal čas – podobně jako mnozí ostatní. Tím chci vyzvat vás všechny, kteří jste se konference nemohli zúčastnit, abyste při příštím konání konference zvážili všechny možnosti účasti a přijeli přispět svým názorem, nápadem nebo snad jen účastí k dalším zdařilým snahám o zdokonalování českého „varhanního světa“. Koneckonců kde jinde by se mělo mluvit o nejrůznějších problémech spojených s varhanní kulturou než na konferenci, kde se mají možnost setkat zástupci různých skupin spojených s varhanami – varhaníci, varhanáři, organologové, hudební teoretici, mladí studenti, zástupci církví nebo prostě kdokoliv, komu není osud varhan v českých zemích lhostejný.

www.provarhany.cz

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na