Königskinder – tragická pohádka pro dospělé v drážďanské Semperoper

  1. 1
  2. 2
Pohádkovou operu Královské děti od Engelberta Humperdincka (1854-1921) na rozdíl od německých zemí české publikum prakticky nezná. Na českých operních scénách se zabydlel jiný pohádkový titul z dílny tohoto německého skladatele, a to Perníková chaloupka (s původním německým názvem Hänsel und Gretel), která měla v Praze naposledy premiéru 23. dubna 2015 ve Státní opeře Praha. Královské děti nikdy nezazněly v českém jazyce, v Praze se hrály v Novém německém divadle, a to jak v první skladatelově verzi (premiéra byla 22. srpna 1897), tak i v druhé finální operní verzi – premiéra byla už druhý měsíc po světové premiéře (!), a to 15. ledna 1911, a konečně nového hudebního nastudování se pak Královské děti dočkaly opět v Novém německém divadle ještě v roce 1922.
Engelbert Humperdinck (zdroj commons.wikimedia.org)
Engelbert Humperdinck (zdroj commons.wikimedia.org)

Za svého života měl Engelbert Humperdinck pověst úspěšného operního skladatele. V letech 1881-1882 byl asistentem Richarda Wagnera v Bayreuthu (při premiérování Parsifala), vedle své skladatelské činnosti (jejíž těžiště tvoří devět oper) působil jako učitel na konzervatoři ve Frankfurtu nad Mohanem, později vedl mistrovskou třídu Berlínské akademie umění a od roku 1911 vykonával funkci ředitele tříd teorie a skladby Vysoké škody hudební v Berlíně.

V genezi vzniku Humperdinckovy partitury Královské děti nalézáme autorův pokus vyrovnat se s literární předlohou nejdříve ve formě melodramatu (jednalo se nejen o klasické spojení hudby s mluvenými dialogy, ale toto původní dílo též obsahovalo árie a sbory a třeba i dialogy bez hudebního doprovodu). Melodram byl poprvé uveden v Mnichově v roce 1897, později Humperdinck přistoupil ke kompozici pohádkové opery na libreto Elsy Berstein-Porges (uvedené pod mužským pseudonymem Ernst Rosmer).

Opera Královské děti byla poprvé provedena – ve světové premiéře – na půdě Metropolitní opery, a to 28. prosince 1910, premiéru řídil Alfred Hertz a v titulních rolích se zaskvěly takové hvězdy, jako byla slavná Geraldine Farrar (velká rivalka Emy Destinnové na půdě Met) coby Husopaska či Louise Homer v roli Ježibaby. Zvláštností při vystupování Geraldine Farrar byla spoluúčast reálných vycvičených hus na jevišti – a k tomu nosila chudá husopaska Geraldine Farrar na svých střevíčcích přezky s brilianty.

Engelbert Humperdinck: Königskinder - Geraldine Farrar (Husopaska) - Metropolitan Opera 1910 (zdroj en.wikipedia.org)
Engelbert Humperdinck: Königskinder – Geraldine Farrar (Husopaska) – Metropolitan Opera 1910 (zdroj en.wikipedia.org)

Evropská premiéra Královských dětí na sebe nenechala dlouho čekat, konala se v lednu 1911 v Berlíně, premiéru řídil Leo Blech. Poslední významné inscenace tohoto titulu se konaly v Mnichově (2005 – mimo jiné s naší Dagmar Peckovou v roli Ježibaby) a v Curychu (2007 v hlavních rolích s Jonasem Kaufmannem a Isabel Rey) – tato inscenace z Curychu je rovněž dostupná na DVD; či v roce 2012 ve Frankfurtu za účasti dirigenta Sebastiana Weiglea a Frankfurter Opern -und Museumsorchestru, v titulních rolích s Danielem Behlem a Amandou Majeski.

O čem vlastně jsou Královské děti? Pohádkový příběh (vhodný spíše pro dospělé) vypráví, jak Husopaska vyrůstá v chaloupce s Ježibabou, kterou považuje za svoji babičku; Husopaska je od ostatních lidí naprosto izolována, takže její náhodné setkání s Královským synem (který pracuje jako pasáček vepřů) u ní vzbudí vzrušené emoce a první lásku – není však schopna jej hned následovat z domu Ježibaby. Do děje vstupuje i veselý Šumař (Spielmann) s Drvoštěpem a Košťařem, kteří vyhledají Ježibabu (známou svými kouzly), aby se od ní dozvěděli, kdo bude jejich příštím králem. Šumařově pozornosti neujde chudá Husopaska: vnukne jí myšlenku svobody, a tak Husopaska opouští svoji babičku i rodnou chaloupku a spolu se Šumařem (doprovázena svými husami) se vydá hledat Královského syna. Mezitím se ve městě chystá slavnost u příležitosti uvítání nového krále. Přesně v poledne (jak předpověděla Ježibaba) se otevře městská brána a tam stojí Husopaska, obklopená svými husami a Šumařem. Nese zlatou korunu (kterou si u ní zapomněl Královský syn). Královský syn se jí vrhne k nohám a prohlašuje ji svojí královnou. Obyvatelé města však Královského syna za svého nového pravoplatného krále neuznají (protože se příliš liší od jejich očekávání). Královský syn je s Husopaskou vyhnán za brány města, Šumař je surově zmlácen. Třetí dějství se opět odehrává v chalupě Ježibaby (kterou mezitím upálili občané města na hranici), je zima, sněží, chaloupka je již téměř zničená. Až sem se na své nuzné pouti dostává i královský pár, zubožený, ponížený, k smrti unavený a hladový. Královský syn nabízí svoji královskou korunu Drvoštěpovi a Košťaři za kousek chleba pro sebe a svoji královnu, ti mu poskytují čarodějný chléb (upečený v prvním jednání). Po jeho požití Královský syn i Husopaska umírají.

Engelbert Humperdinck: Königskinder - Semperoper Drážďany 2015 (foto Semperoper Drážďany)
Engelbert Humperdinck: Königskinder – Semperoper Drážďany 2015 (foto Semperoper Drážďany)

Režisérka drážďanské inscenace Holanďanka Jetske Mijnssen důsledně vychází z libreta a partitury, nepřekrucuje je a dává příběhu obecnější nadčasový rozměr. V jejím pojetí prochází Husopaska a především Královský syn velkým vývojem v cestě (s tragickým koncem) za hledáním lidství: od počáteční naivní představy, že jako královský syn má právo na trůn, přes osobní uvědomění, že narodit se se šlechtickým titulem ještě neznamená být uznán jako právoplatný vládce – poznává sám sebe a bohužel i negativní stránky okolního světa, před kterými nedokáže uchránit sebe ani svoji královskou manželku.

Husopaska sice vyrůstala v totální izolaci od lidí (je otázka, jestli je na vině egoismus či prozřetelnost Ježibaby?), avšak záhy se setkává s lidským citem lásky, ale zároveň i s lidskou zlobou a krutostí.

Jedinými vedlejšími postavami na jevišti, které vždy přinášejí pravdu a upřímnost, jsou děti a Šumař (zde jakýsi lidový šprýmař). Děti (sbor a statisté) vůbec mají v této inscenaci velký význam – jsou nositeli nových myšlenek, kterých jejich rodiče nejsou schopni, protože žijí v zajetí stereotypu konvencí.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Humperdinck: Königskinder (Semperoper Drážďany)

[yasr_visitor_votes postid="231622" size="small"]

Mohlo by vás zajímat