Kontratenor? Luxusní záležitost

Milý a usměvavý. Tato dvě slova asi nejvíc charakterizují mladého kontratenoristu Steva Wächtera z Drážďan, který se již několik let pravidelně vrací díky spolupráci s Ensemble Damian do Olomouce a kterého mohou teď pravidelně vídat také návštěvníci Národního divadla v Brně, kde vstoupil jako Oberon do inscenace Brittenova Snu noci svatojánské. Na podzim se podílel na unikátním projektu – koncertním provedení opery Tomáše Hanzlíka Endymio, kde byly všechny sólové role zpívány kontratenory.
Steve, jak ses dostal k hudbě? Kdo tě k ní přivedl a kdy to bylo?

Chodil jsem do jazykové základní školy, kde jsem ve dvanácti letech začal zpívat ve školním sboru. Zpíval jsem v něm pak až do svých osmnácti let. Ve třinácti jsem navíc začal navštěvovat lekce klasického baletu. Moc se mi líbil tanec a zajímalo mě, jak to funguje, když se pohybuješ po jevišti, chtěl jsem si to prostě vyzkoušet. Balet jsem dělal pět roků. A v patnácti jsem začal brát hodiny sólového zpěvu.

Proč jsi se sólovým zpěvem začal?

Když jsme v patnácti s mou tehdejší nejlepší kamarádkou mluvili o budoucnosti, o povolání, které by se nám líbilo, byla to ona, která jako první řekla: Ty se staneš operním zpěvákem! Já jsem z toho byl docela překvapený, tohle přece není žádná pořádná práce. Ale byl to opravdu ten prvotní impuls, ta myšlenka ve mně pár měsíců hlodala a já se odhodlal zajít do poradenského centra pro volbu povolání, zda a jak je možné na operního pěvce studovat. Tam mi všechno vysvětlili, řekli o tom, jaké jsou požadavky. Ve škole jsem pak poprosil o pomoc paní učitelku hudební výchovy a ta mi doporučila učitele zpěvu, ke kterému jsem začal chodit na hodiny, tehdy jako tenor. Setrval jsem u něj až do maturity, tedy do devatenácti let.

V sedmnácti jsem se začal učit hrát i na klavír, abych splnil všechny požadavky pro přijetí na hudební akademii. A učitelka klavíru mě vyučovala i potřebnou hudební teorii, takže jsem v maturitním ročníku byl schopen zvládnout přijímací zkoušky.

Takže ty ses ke studiu hudby připravoval vlastně soukromě, že?

Ano, ve škole jsem studoval hlavně jazyky, soukromě jsem studoval hudbu. Poprvé – to mi bylo osmnáct – mě na Hochschule für Musik Carl Maria von Weber v Drážďanech nevzali, ale doporučili mi určitě zkusit zkoušky zase za rok. V devatenácti jsem pak byl přijat.

A jaké byly tehdy tvé představy a sny o budoucím povolání?

Snil jsem o tom, že budu zpívat a že dostanu nějaké angažmá… A také o tom, že budu díky práci hodně cestovat! Věděl jsem, že zpívání bude dřina, ale už tehdy jsem to moc chtěl dělat. Byla to má srdcová záležitost.Jak jsi přišel k tak výjimečnému hlasovému oboru, jakým je kontratenor?

Ke studiu oboru kontratenor jsem nastoupil už na akademii. Měli jsme s mým profesorem dohodu, že zkusíme budovat můj hlas právě směrem k tomuto oboru: jestli to půjde, budeme na něm pracovat takto, pokud ne, vždycky se můžu vrátit ke svému původnímu hlasovému oboru, tedy k tenoru. Já jsem byl tehdy také zvědavý, jestli to půjde…

Proč jsi chtěl být kontratenorem? Obdivoval jsi nějakého kontratenoristu nebo jsi miloval barokní hudbu?

Ne, miloval jsem nejvíc asi Beethovena a sopránové hlasy. V hudbě jsem především miloval romantismus. A po pravdě, barokní hudbu ani kontratenory jsem neposlouchal. Až na akademii se mně teprve otevřel úplně nový, dříve nepoznaný svět barokní hudby! Skočil jsem do něj rovnýma nohama a on mě úplně pohltil.

Velký vliv měl na mě profesor mého hlavního oboru Hartmut Zabel, studoval jsem u něho devět roků. Jemu vděčím za svou pěveckou techniku. Během studia jsem také pracoval se dvěma úžasnými korepetitorkami Sabine Hesse pro oratoria a Kristine Klinkert pro operní tvorbu. Obě mě naučily hodně věcí ohledně interpretace barokní hudby.

Zúčastnil ses během studia nějakých soutěží?

Ano, samozřejmě. Jednou jsem získal třetí cenu, a to v roce 2006 na soutěži Mozartwettbewerb ve Würzburgu. Získal jsem i speciální cenu za interpretaci staré hudby. Jezdil jsem i na pěvecké kurzy.

Účinkoval jsi v nějakém divadle nebo na koncertech už během studia?

Ano, koncertní debut jsem měl ve druhém ročníku v roce 2001 v Drážďanech. Koncert byl z díla Georga Friedricha Händela a byl scénický. První operní roli jsem dostal hned po druhém ročníku, ale to byl jen takový letní studentský projekt. Má první skutečná operní příležitost přišla v roce 2005, kdy jsem zpíval v Bělehradu Gluckova Orfea v opeře Orfeus a Euridika. Dostal jsem ji díky účasti na přehlídce Neue Stimme.

Kdy jsi dokončil studium a jak šel život kontratenoristy dál?

Studium jsem ukončil v roce 2009. Angažmá pro kontratenora se v Německu najít nedá, být kontratenorem je opravdu luxusní záležitost, operní domy sem tam uvádějí nějaké pro mě vhodné tituly, ale vždy je to otázka jednotlivého požadavku. Pro mne to znamená neustálou soutěž o pracovní příležitosti. Musím klepat na hodně dveří a doufat, že zaujmu, že se realizátorům budu líbit.Kontratenoři mají opravdu asi tvrdý chlebíček… Steve, co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch, čeho si nejvíc ceníš?

Nejvíce si asi cením role Julia Caesara v opeře ve Schwerinu, protože Händelův Julius Caesar je prostě úžasná role, velká příležitost. Je to moje nejoblíbenější barokní opera a patří mezi nejznámější a nejhranější Händelovy opery. Zpívám ji už třetím rokem.

Ve kterých zemích jsi prozatím zpíval? Plní se alespoň trochu tvůj sen o cestování?

Zpíval jsem prozatím – samozřejmě vedle Německa – v Polsku, Srbsku, Belgii, Švýcarsku, Rakousku a také tady u vás. Obvykle jsem zván ke spolupráci na operách. Takže – sen se plní!

U nás v Česku jsi poměrně známý, zpíval jsi v Národním divadle v Praze i v Brně…

Poprvé jsem zpíval v Praze v inscenaci Myslivečkovy Antigony v roce 2005. Režii měl Jiří Nekvasil a opera se hrála ve Stavovském divadle. Právě Jiří Nekvasil mě pak přizval ke spolupráci na uvedení neobarokní opery Tomáše Hanzlíka Lacrimae Alexandri Magni. Tam jsem se poprvé setkal se skladatelem Tomášem Hanzlíkem a produkční Kateřinou Zahradníčkovou, se kterými jsem se spřátelil a rád spolupracuji na jejich úžasných projektech dodnes. Kateřina pro mě navíc vymýšlí různé zajímavé spolupráce, například produkuje koncerty s vynikajícím českým varhaníkem a cembalistou Jaroslavem Tůmou, s Vivaldi orchestra Praga a dalšími.Na jaře jsem navíc zpíval jako záskok v opeře Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara La Dafne v Brně a díky tomu jsem v listopadu vstoupil jako Oberon do inscenace opery Sen noci svatojánské Benjamina Brittena v Národním divadle v Brně. To je prozatím moje nejžhavější novinka. Příští rok mě čeká stejná role u nás v Německu.

Steve, děkuji za rozhovor a přeji ti, abys měl do budoucna svůj pracovní diář plný!

Vizitka:
Steve Wächter se v roce 1979 narodil v Drážďanech. V šestnácti letech začal studovat zpěv jako tenorista. Poté, co se jej ujal profesor Hartmut Zabel, přešel na kontratenor. Jeho koncertním debutem během druhého roku studia bylo provedení oratoria Esther od Georga Friedricha Händela s dirigentkou Majou Sequeirovou.

Na počátku roku 2009 dokončil studium na drážďanské Hochschule für Musik Carl Maria von Weber u prof. Hartmuta Zabela. Na soutěži Mozartwettbewerb 2006 ve Würzburgu získal třetí místo a obdržel zvláštní cenu za přednes staré hudby. Absolvoval pěvecké kurzy – operní árie u Andrease Schmidta, písňovou interpretaci a barokní zpěv u Olafa Bära, Britta Schwarze a Claudie Eder.

Na koncertní scéně často spolupracuje s dirigenty, jako jsou například Ludger Rémy, Michael Scholl, Maja Sequeira, Dietrich Lohff a Wolfgang Kupke. Jeho repertoár zahrnuje díla C. Monteverdiho (Vespro della beata Virginie), oratoria Saul, Esther a Jephta Georga Friedricha Händela, oratoria pro Drážďany Johanna Adolfa Hasseho, Vivaldiho a Bachovy kantáty, oratoria, kantáty a písně neznámých autorů, stejně jako díla soudobých skladatelů.

Steve Wächter se pravidelně objevuje na evropské operní scéně. Zpíval Orfea v Orfeo ed Euridice Christopha Willibalda Glucka v Bělehradu (2005), Amadigiho v Amadigi Georga Friedricha Händela v Drážďanech (2006) a Krakově (2009), Euristea v Antigoně Josefa Myslivečka v Praze a Rheinsbergu (2006), Ottu v Ottone Georga Friedricha Händela v Halberstadtu/Quedlinburgu (2006). Na počátku roku 2007 vystoupil v roli Alexandra v opeře Lacrimae Alexandri Magni Tomáše Hanzlíka v Národním divadle v Praze. Hostoval v Opeře ve Frankfurtu nad Mohanem jako Appolo ve Smrti v Benátkách Bejamina Brittena, v Monteverdiho L´Orfeo v Bad Hersfeldu (2007), ve Schwerinu a Pasově jako Julius Caesar v Händelově Giulio Cesare in Egitto (2007/08) a v Saarbrückenu jako Narcis v Händelově Agripině (2008). Objevil se jako Orlando v Orlandovi Georga Friedricha Händela v Halberstadtu/Quedlinburgu, úspěšně vystupuje již několik sezon jako Julius Caesar ve Schwerinu. V roce 2009 vystoupil v rámci festivalu Bachfest Leipzig jako Gelasius v Richardovi I. Georga Philippa Telemanna (na základě Händelovy verze).

Steve Wächter od roku 2009 pravidelně účinkuje v projektech olomouckého festivalu soudobé hudby Opera Schrattenbach a v neobarokních projektech olomouckého Ensemble Damian. V létě 2013 zpíval hlavní roli v opeře Tomáše Hanzlíka Endymio v rámci Olomouckých barokních slavností. V roce 2013 vystoupil v roli Ovidia/Amora také v Národním divadle Brno v inscenaci neobarokní opery Tomáše Hanzlíka a Víta Zouhara La Dafne a jako Oberon v Brittenově Midsummer Night Dream. V prosinci bude zpívat v oratoriu Georga Fridricha Händla Dixit Dominus s Moravskou filharmonií Olomouc a dále se svým kolegou, kontratenoristou Stefanem Kunathem, v rámci adventních koncertů v Olomouci.

www.steve-wächter.de

Foto archiv, Henry Hundt