Krzysztof Penderecki – hudební odkaz

  1. 1
  2. 2

„Jsem přesvědčen, že teď je doba syntézy. Možná se překlene i do příštího století. Doufám, že se opět objeví nová avantgarda – tipuji ale, že k tomu nedojde dřív než ve dvacátých letech příštího století. (…) Potřebujeme totiž nové nástroje. Ty, které používáme, jsou i stovky let staré. (…) Musí to být něco zcela nového, možná ve spojení s elektronikou. Potřebujeme nové možnosti. Nemyslím si, že lze vymyslet něco zcela nového na nástrojích, které jsou užívány po tolik století. Co můžete dnes napsat nového pro housle? Ve skladbě Tren jsem toho napsal pro housle tolik, že příštích padesát let může těžko někdo přijít s něčím novým. Možná je to i nemožné.“

Spojení avantgardy s tradicí je v Pendereckého dílech z této doby nejsnáze pozorovatelné na opusech ze sakrálního žánru. Kompoziční techniky užité v Pašijích podle Lukáše (Passio et Mors Domini Nostri Jesu Christi Secundum Lucam) z let 1965–1966 zahrnují neo-palestrinovskou polyfonii, různé druhy chorální deklamace, responsoriální a antifonální způsob zpěvu, čistou aleatoriku i aleatoriku v kontextu variační formy passacaglie. Mezi další díla podobného ražení patří Dies Irae (1967) s podtitulem Auschwitz oratorio, Utrenja (1971), Polské requiem (1980–1984), Credo (1998) a Missa brevis (2012). Posttémbrová linie započala v polovině 70. let a pokračovala až do skladatelovy smrti. Syntetizující povaha jeho hudby projevující se zpočátku spíše v abstraktně technické rovině s ubíhajícími léty prosákla i do ostatních úrovní jeho tvorby včetně těch nejelementárnějších. Pozdní Penderecki, ačkoli stále nekonvenční, tak odkazuje svou zvukovostí i k velkolepému romantismu Wagnerovu, Brucknerovu, Mahlerovu, Sibeliovu a jiných.

Na českých pódiích se Pendereckého hudba začala pravidelněji objevovat od roku 2013 a to provedením jeho enigmatického žalozpěvu Obětem Hirošimy. Skladba toho roku zazněla dvakrát. Poprvé v podání České filharmonie pod taktovkou polského dirigenta Krzysztofa Urbanského na koncertě ve Dvořákově síni pražského Rudolfina 17. 1. 2013, podruhé v rámci 26. ročníku mezinárodního hudebního festivalu Expozice nové hudby pořádaného Filharmonií Brno v červnu. Od té doby vystupoval Penderecki v Česku ještě několikrát. Na objednávku ke stému výročí České filharmonie složil Klarinetový koncert. Předloni na podzim koncertem s Krakovskou filharmonií otevřel největší výstavní projekt Muzea umění v Olomouci nazvaný Rozlomená doba. Roku 2017 završil festival Pražské jaro provedením svého oratoria (7. Symfonie) Sedm bran jeruzalémských v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu, který sám řídil. Svou tvorbou Penderecki výrazně ovlivnil řadu českých skladatelů. K nejvýraznějším tvůrcům přímo ovlivněných polskou školou v čele s Pendereckým patří například Luboš Fišer. Ten využil sonoristické možnosti témbrové hudby a řadu nových kompozičních technik, z nichž uplatňoval především řízenou aleatoriku. K vrcholným skladbám, které zkomponoval pod vlivem Pendereckého a polské skladatelské školy, náleží Patnáct listů podle Dürerovy Apokalypsy (1965), Caprichos podle Goyi pro komorní a smíšený sbor (1966) a Requiem (1968). Tyto skladby jsou charakteristické zřetelnými výrazovými kontrasty, podobnou atmosférou a blízkým tónovým materiálem.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na