Ten, který psal dějiny spolkového hudebního života na Náchodsku

  1. 1
  2. 2
  3. 3
První zářijovou neděli byl zahájen sedmý ročník hudebního festivalu F. L. Věka. Úvodní koncert, na němž zazněla nádherná hudba Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena v podání Pražského komorního orchestru a vynikajícího houslisty Ivana Ženatého, měl slavnostní předehru v podobě udělení Ceny festivalu další osobnosti, která se svým uměleckým počinem zasloužila o kulturu v regionu. Ocenění za rok 2017 získal Jindřich Bradna, předseda Komorní hudby Náchod.
Jindřich Bradna při převzetí Ceny festivalu F. L. Věka – 3. 9. 2017 Dobruška (zdroj MHF F. L. Věka / foto Honza Ježdík)

Dnes pětaosmdesátiletý Jindřich Bradna je dlouholetým a aktivním předsedou Komorní hudby Náchod. Jejím členem je už od roku 1959. Uspořádal koncerty s řadou vynikajících hudebníků a souborů. Přestože v jiných městech kluby přátel komorní hudby často zanikaly, ten náchodský i díky Bradnovi vzkvétal. Mimo každoročního pořádání cyklů komorních koncertů se podílel na vzniku několika odborných publikací a byl také kurátorem výstavy mapující devadesát let skautingu v Náchodě.

 

Jste již sedmou osobností, která má Cenu Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka za přínos kulturnímu dění v regionu. Co pro vás znamená zařadit se po bok hudebního skladatele Luboše Sluky nebo Václava Rabase?

Je to pro mě neuvěřitelná pocta. Neberu to jako poctu určenou jedné osobě, ale poctu všem, kteří se po dvaadevadesát let zasloužili o to, že vážnost náchodské Komorní hudby a také hudby, o kterou pečuje, trvá do dnešní doby, a to i přesto, že prožila celou řadu organizačních i politických změn.

Informace o vás se ve světě internetu shánějí velice těžko. Jedna z mála dostupných je ta, že jste byl v letech 1990-1996 ředitelem Obchodní akademie v Náchodě. Mohl byste se, prosím, v krátkosti čtenářům představit?

Letos jsem oslavil osmdesát pět let. Vždycky jsem rád organizoval to, co mělo nějaký smysl. Pracoval jsem s mládeží – jednak jako skaut, jednak jsme v roce 1957 v Novém Bydžově, odkud pocházím, obnovovali starou slavnost, takzvanou studentskou merendu, jejíž počátek se datuje do roku 1746. Vztah k mládeži jsem si v sobě uchoval, a tak vedle studia oboru na Vysoké škole ekonomické jsem si doplnil pedagogické studium a v roce 1959 nastoupil na Obchodní akademii do Náchoda.

Už během středoškolského studia jsem dělal čtyři roky předsedu třídy a takřka až do dnešní doby se staral o maturitní sjezdy. V roce 1968 a znovu po roce 1989 jsem se podílel na obnově skautingu, šest let jsem byl vůdcem střediska Náchod. Za to a za další činnost, jsem byl poctěn členstvím ve Svojsíkově oddílu.

Kdy se zrodila vaše láska ke klasické hudbě?

Hudbu jsem měl rád od mládí. I když pochopitelně tehdy to byla pro mě jako mladého člověka hlavně hudba taneční a také hudba Jaroslava Ježka, která nás okouzlila svojí zvučností a aktuálností a texty Jiřího Voskovce a Jana Wericha.

Mám i hudební geny. Můj dědeček byl muzikant. I když pracoval jako tesař na panském statku, měl dvanáct dětí, hrál na všechny smyčcové nástroje a byl schopen je i opravovat. Chodil hrát na svatby, ale také do kostela. Když objevil na faře staré smyčcové nástroje, renovoval je a pak na ně sám hrál. Byl členem kapely, se kterou v roce 1879 došel až do Moskvy. Učil jsem se hrát na housle, na klavír, na kytaru.

Cenu přebíráte za mnohaletou práci pro Komorní hudbu v Náchodě, která s cykly koncertů letos vstoupí do těžko uvěřitelné devadesáté druhé sezony. Ve kterém roce a s jakým cílem jste vstoupil takzvaně do rozjetého vlaku?

Jak jsem už řekl, po vysoké škole a vojně jsem nastoupil na obchodní akademii do Náchoda. Krátce potom, psal se rok 1959, mne československý farář, pan Karel Padera, požádal, jestli bych neudělal nábor mezi studenty. Na škole jsem byl tehdy krátce, přesto jsem získal sedmnáct studentů – abonentů. Na základě toho mne pan farář požádal, jestli bych nechtěl pracovat ve výboru Komorní hudby, jehož byl on předsedou. Jednatelem výboru Komorní hudby byl v té době Karel Černoch, členy byly i další osobnosti. Výbor se měnil – jedni odcházeli, druzí nastupovali, a tak jsem se stal v roce 1988 předsedou Komorní hudby, což trvá dodnes.

Vše začalo v roce 1926. Kdo stál u zrodu?

Iniciátorem vzniku Komorní hudby v Náchodě byl pan profesor Viktor Jahn, který pocházel z Prahy z rodiny, jež měla vztah k vážné hudbě. Když přišel do Náchoda, stal se členem pěveckého sboru Hron, který už má za sebou téměř sto padesát let činnosti. V rámci působení v Hronu se pokusil založit spolek, který by pořádal koncerty vážné hudby. Ten se před Vánoci roku 1926 osamostatnil a dostal název Komorní hudba. Jeho spoluzakladatelem se stal primárius náchodského smyčcového kvarteta doktor Heiser. Tito dva pánové se později dostávali do sporu. Zatímco Viktor Jahn měl představu, že Komorní hudba bude organizovat výhradně koncerty profesionálů, pan primárius Heiser zastával názor, že by v rámci abonentních cyklů měly mít možnost se představit také amatérské soubory a umělci. Tato verze se zejména během let poválečných potvrdila. Takže v rámci Komorní hudby přetrvává snaha, aby vystupovala kvalitní až špičková koncertní tělesa a umělci, ale aby prostor dostávali i místní umělci jako například pěvecký sbor Hron nebo Komorní orchestr Slávy Vorlové a další amatérští umělci z okresu i kraje a studenti připravující se na profesionální dráhu.

Jak dál pokračoval život Komorní hudby Náchod?

Původně se jednalo o spolek. Po roce 1948 ale byla tendence jeho činnost kontrolovat, rušit nebo přesunout pod patronát státních institucí, domů osvěty, kulturních středisek a podobně. To všechno Komorní hudba překonala.

Významným předělem byl ale rok 1988, kdy začala náročná rekonstrukce hotelu a divadla Beránek, postaveného díky starostovi Náchoda Josefu Čížkovi v roce 1914, která trvala čtyři roky. V době před rekonstrukcí jsme měli až šest set abonentů. Uzavřením Beránku pochopitelně přišla Komorní hudba o možnost pořádat koncerty, neboť nebyl k dispozici velký sál. Dělaly se tehdy například dva koncerty v sále na okraji města pro zhruba dvě stě osmdesát posluchačů v jeden den od pěti a osmi hodin nebo tentýž koncert dva dny po sobě. To se neosvědčilo.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na