Kvarteto slavných českých basistů, kteří se prosadili ve světě

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Jeho snad nejúspěšnější rolí byl starý voják Marcel v tehdy nesmírně populárních Meyerbeerových Hugenotech (Hugenoti byla první zahraniční opera, která se hrála na scéně Národního divadla po jeho otevření). O jeho výkonu píše divadelní publicista Ladislav Novák. Tento přítel a životopisec Oskara Nedbala, autor libret k jeho baletům, vydal v době okupace v roce 1944 silně vlastenecky motivovanou knihu Stará garda Národního divadla. V ní nadšeně popisuje pěvcův výkon: „…jako Marcel v Hugenotech oslnil svým zvučným basem rozpínajícím se od E až po Fis a dramatickým přednesem. Ani později nenalezl Hynek pro svůj hlas i pro svůj naturel úlohy přiléhavější a nikdo ho v této partii nepřekonal.“

Zklamáním pro Hynka bylo angažmá v Lipsku, kam jej angažoval jako „wagnerovského“ pěvce ředitel Angelo Neumann, pozdější první ředitel a zakladatel slávy pražské Německé opery. S Neumannem si ale do okna nepadli, a protože v Praze se připravovalo otevření Národního divadla, setkáváme se s ním opět tam. Přes výše zmíněné jazykové potíže byl Hynek upřímný vlastenec a podle toho byl také v Praze přivítán.Zpíval Lutobora v Libuši při obou otevřeních Národního divadla. Přes svou někdejší nechuť ke Smetanovi, účinkoval úspěšně kromě Dvou vdov ve všech Smetanových operách. A jak nás informuje ve své knize Ladislav Novák: „Smetana velkomyslně zapomněl na nepřátelství, jež mu Hynek před lety tak nešetrně projevil, a když s kapelníkem A. Čechem smlouval obsazení Čertovy stěny, tak výslovně poznamenal, že v úloze Beneše byl by úplně na svém místě v ý t e č n ý pan Hynek.“

Vedle již zmíněného Marcela v Hugenotech zazářil především v Leporellovi a ve Falstaffovi v Nicolaiových Veselých paničkách windsorských stejně jako v řadě komických postav, jež vytvořil už během svého prvního pražského působení. Z dalších se zmiňme alespoň o některých, jako byl Mefisto v Gounodově Faustovi a Markétce, Sparafucile ve Verdiho Rigolettovi, Bertram v Meyerbeerově Proroku, Pizzaro v Beethovenově Fideliu.

Přednosti svého vokálního projevu dokázal naplno uplatnit v i árii Gremina v Evženu Oněginovi, když, nedbaje na aranžmá situace, vyšel na „forbínu“ a slavnou árii zapěl jako koncertní číslo. Z postav v českých operách zaujal především jako konšel Malina ve Smetanově Tajemství, Basmanov v Dvořákově Dimitriji anebo komický Janek v jednoaktovce V studni Viléma Blodka.

V Národním divadle ho ale čekala ještě další kariéra. Byl totiž angažován nejen jako sólista opery, ale také jako režisér. Musíme si samozřejmě uvědomit, že funkce režiséra měla tehdy zcela jiný obsah, než má dnes. Málokterá profese v divadle (a zejména v opeře) prošla tak prudkým vývojem jako režie. Tehdejší režiséři byli spíše aranžéry situací. František Hynek byl navíc handicapován tím, že neměl jako jeho starší kolegové František Kolár a Edmund Chvalovský hlubší vzdělání, v případě Kolárově především jeho vzdělání výtvarné, kterého nabyl při studiu na malířské Akademii, či v případě Chvalovského studium na technice a široký přehled v humanitních i přírodních vědách. Neměl ani herecký talent Josefa Šmahy, jeho schopnost inspirovat svým příkladem zpěváky a jeho přehled o současném moderním divadelním dění (inscenace divadla v Meiningen či nastupující realismus na jevišti). Uměl ale dobře využít svých značných zkušeností z německých divadel, které dokázal uplatnit především ve velkých, výtvarně na svou dobu velkolepě řešených inscenacích, jako byla dílka Meyebeerova či opery Richarda Wagnera.Svědomitý a důkladný František Hynek si dělal záznamy o všech svých představeních, a tak víme, že za svůj život odehrál a odzpíval sto dvacet rolí v celkem dvou tisících šesti stech třiceti jednom představení. Tím posledním byl žalářník Beneš ve Smetanově Daliborovi 1. února 1902. Zemřel v Praze 25. února 1905 a je pohřben na olšanském hřbitově.
***

Hynkův o pět let mladší sok a konkurent Josef Paleček se narodil 18. září 1842 v malé vesničce Jestřábí Lhota u Kolína, kde byl jeho otec učitelem. Je symptomatické, že ani na webových stránkách obce, ani na jejím hesle ve Wikipedii není o slavném rodákovi ani zmínka. Syn měl jít v otcových šlépějích a studoval nejprve reálku v Kolíně a v Kutné hoře a poté učitelský ústav v Praze. Krátkou dobu dokonce učiteloval ve škole u sv. Štěpána v Praze. V kantorských rodinách se tehdy pilně muzicírovalo, což se týkalo i mladého Josefa. Navštěvoval rovněž varhanickou škole a v proslulé pražské pěvecké škole Františka Pivody, z níž vzešla velká část koryfejů slavné zakladatelské generace opery Národního divadla, se učil zpívat. Rovněž ochotničil v divadle u sv. Mikuláše na Starém městě. Když bylo v roce 1962 otevřeno Královské zemské prozatímní divadlo, angažoval jej kapelník Jan Nepomuk Maýr do sboru. Po roce odešel do divadla v Olomouci, ale v roce 1964 se s ním už setkáváme v Praze jako se sólistou, a to záhy velmi úspěšným.Josef Paleček zpíval v premiérách oper Bedřicha Smetany. V Braniborech ztvárnil roli Kmeta, v Prodané nevěstě se představil v roli otce Krušiny a především je nutno zdůraznit jeho skvělý výkon v postavě žalářníka Beneše při slavnostní premiéře Dalibora, která se konala 16. května 1868 u příležitosti položení základního kamene Národního divadla. Po Františku Hynkovi, který odešel do ciziny, převzal také postavu Kecala. Zaskvěl se v řadě velmi významných postav světové operní tvorby, v nichž mohl naplno uplatnit své značné vokální předpoklady spjaté s velkým hereckým talentem a v neposlední řadě i svou urostlou postavu. Byl výborným Leporellem v Donu Giovannim, Osminem v Únosu ze Serailu, Kašparem ve Weberově Čarostřelci či žalářníkem Roccem v Beethovenově Fideliu. Byl také prvním představitelem opery Gaetana Donizettiho Don Pasquale na českém jevišti. Mimořádný úspěch slavil v roli Sarastra v Kouzelné flétně.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5
  6. 6

Mohlo by vás zajímat