La Bayadère aneb Jak to bylo doopravdy?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Už libreto naznačuje drobné dramaturgické odlišnosti od dnes známé kanonické verze baletu, které Ramtanskij na jevišti rozehrává naplno. Nedílnou součástí dějových baletů byla od nepaměti pas d’action, tedy scény, které posouvaly děj vpřed a během nichž mezi sebou aktéři komunikovali pomocí baletní pantomimy, gestiky a výrazu. Do jisté míry tyto scény zůstaly v klasických baletech dodnes, pečlivost, s jakou se k nim přistupuje, je však při nejmenším diskutabilní. Uvážíme-li, že na obou stranách orchestřiště převládá spíše názor, že řečené scény jsou nadbytečné, statické a zdlouhavé, nelze se zbavit dojmu, že se někde stala chyba. Ne však u Ratmanského. Pantomimě, která zaujímá v celé jeho inscenaci obrovské a zcela nezastupitelné místo, věnoval zcela očividně neskutečné množství času a energie a na výsledku je jeho pozornost k nejmenším detailům okamžitě patrná.

Polina Semionova (foto Yan Revazov)

Všichni tanečníci bez výjimky v daných scénách působí naprosto přirozeně, se samozřejmostí komunikují jasně artikulovanými, nevyprázděnými gesty, a byť je pantomimy doopravdy mnoho, nepůsobí zmatení či nejasnosti, ale rozkrývá děj, pohnutky postav a jejich vzájemné vztahy s jednoznačností mluveného slova, díky čemuž najednou vše (včetně konfliktu mezi Nikií a Gamzatti) dává naprosto dokonalý smysl. Děj nepostrádá kontinuitu a charaktery hrdinů koherenci a potřebnou lidskou hloubku, kterou choreograf geniálně podporuje tak obyčejnými, nepatetickými a ve výsledku nejvýmluvnějšími prvky, jako je objetí či chůze zamilovaných ruku v ruce. Nadto je jeho inscenace ozvláštněna drobnými, na sebe vzájemně odkazujícími momenty – ať už jde o Nikiinu hru na loutnu, kterou v prvním dějství poslouchá zamilovaně Solor a jíž je vystaven opět na konci 2. dějství, tentokrát již jako snoubenec Gamzatti, či kobra, kterou na začátku 3. jednání v Solorově komnatě hrou na píšťalu probouzí fakír a jež vyvolává vzpomínku na hada, jehož uštknutí zahubilo Nikii, nebo košík květin na Gamzattině svatbě, jenž opět zrcadlí okamžiky předcházející bajadéřině smrti.

Polina Semionova (foto Yan Revazov)

Po taneční stránce je Bajadéra další typickou ukázkou Ratmanského historicky poučené práce, kdy se autor co možná nejvěrněji drží informací poskytovaných prameny. Tempa jednotlivých čísel jsou rychlejší, variace disponují bryskními allegrovými kroky, chodidla se přikládají mnohem častěji na cou de pied než ke kolenu, pózy nohou se drží v nižších polohách, které jen občas přesahují o několik málo stupňů pravý úhel (Stěpanovova notace nepracuje v případě dolních končetin nikdy s úhlem větším než 135°, a i ten je spíše výjimkou.), chainé je z valné většiny točeno na pološpičkách (en pointe daný prvek provádí jen Nikie a v posledním dějství Gamzatti), podobně jako je na pološpičce opřeno chodidlo zadní nohy v klidové poloze. Z hlediska choreografické stavby je zajímavé sledovat strukturu Petipových sborů, jeho přístup k provázanosti taneční fráze s tou hudební, principy násobení prvků a opakování týchž vazeb, které mohou být v jedné chvíli čistě strukturální, geometrickou záležitostí, a ve druhé hluboce výmluvným projevem, to když ve 3. jednání po Nikiině allegrové manège zopakuje naprosto totožný vzorec s týmiž prvky i Solor.

Staatsballett Berlin – La Bayadere (foto Yan Revazov)

Notační materiály k Bajadéře jsou jedny z nejkomplexnější v celé Sergejevově sbírce, je z nich možno vyčíst nejen kroky, ale rovněž pohyby paží, torza i hlavy, což u jiných titulů nejen, že není pravidlem, ale spíše výjimkou. Nicméně i Bajadéra v sobě má slepá místa. Chybí například zápisy sólových variací – ať už jde o sólo Nikie na konci 2. jednání nebo její tanec se šálou v jednání 3. (tradičně tančen jako duet se Solorem, zde na základě historických informací provádí celou variaci Nikie sama, přičemž jeden konec šály je zachycen na lanku spuštěném ze stropu), či variace Gamzatti a Solora v posledním dějství. V takových chvílích byl nucen Ratmanskij přistoupit ke kompromisu. Nikiina variace z konce 2. dějství v základu vychází z tradiční, Ponomarevovy a Čabukianiho verze baletu, tančena je nicméně dle estetiky zbylého zápisu a s veenou, indickou loutnou, na níž hlavní hrdinka dle informací libreta a původních pramenů hraje. Gamzatti, jež je až do posledního dějství čistě charakterní rolí, se svého tanečního prostoru dočká až během svatby, přičemž její variace pochází z baletu Don Quijote (z 2. dějství pro Kitri/Dulcineu) na hudbu R. Driga, která byla součástí inscenace Bajadéry v roce 1900. Solorovo sólo, k němuž hlavní mužský hrdina rovněž dospěje až v závěru baletu, je pak čistě Ratmanského dílem a dlužno podotknout, že jeho stavba nijak nenarušuje homogenitu celku. (Tu by mohla narušit např. variace zlatého bůžka z roku 1948, a proto se v Ratmanského inscenaci nenachází.)

Ksenia Ovsyanick (foto Yan Revazov)

Atmosféru velkolepého carského baletu vedle mnohačetných sborů včetně dětí a statistů, jejichž pouhému nástupu je na příklad na začátku 2. obrazu 2. dějství věnována značná časová plocha, doplňuje scénografie a kostýmy z dílny Jerôma Kaplana, tradičního Ratmanského spolupracovníka. Základ jeho kostýmních návrhů se inspiroval původními nákresy, dotažení je však čistě Kaplanovou uměleckou licencí a paleta teplých, zemitých a pudrových barev spojuje celek do velmi příjemného obrazu doplněného výpravnou, majestátně opulentní, nikoli však kýčovitou či těžkopádnou dekorací. O to rozpačitěji pak působí řešení katastrofy, tedy zhroucení chrámu v posledním jednání, které se patrně z logistických důvodů odehrává díky projekci, aby pak plátno, na něž byl výjev promítán, po svém opětovném vytažení odkrylo skutečné ruiny kulis. Úplný závěr je povšechně nejproblematičtějším momentem baletu, kdy pro finální apoteózu s Nikií a Solorem nezbývá času ani hudby, pročež je katarze příběhu useknuta spouštějící se oponou příliš brzy.

Marian Walter (foto Yan Revazov)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na