La Bayadère aneb Jak to bylo doopravdy?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Nejslabším článkem inscenace byl s výjimkou sólistů (Xenia Ovsyanick – Nikie, Marian Walter – Solor, Aurora Dickie – Gamzatti, Arshak Ghalumyan – velekněz a Tommaso Renda – rádža) výkon souboru, jehož někteří členové jako by někdy zapomněli, v jakém pohybovém a estetické stylu inscenace se nachází, což bylo nejpatrnější u 2. variace sólových stínů, kdy interpretka zatančila tradiční verzi, která mezi rekonstruovanými, v jedinečném Petipově/Ratmanského stylu čistými variacemi ostatních působila až bolestně nepatřičně. Sborovým scénám chyběla nejen větší přesnost, ale zejména typické port de bras a propracované épaulement, jimiž jsou Ratmanského rekonstrukce pověstné a které jim dodávají onen jedinečný, historií dýchající, odzbrojující šarm. Kouzlo naštěstí neztratil ikonický nástup stínů (jichž notace vyžaduje 48, při premiéře byl sbor tradičně 32členný, při repríze 2. 2. čítal však jen jednadvacet tanečnic), nadto díky práci s prameny získal novou dynamiku, rytmus a čistotu jasných linií na rovné končetině stojících pravoúhlých arabesek kontrastující s obloukem jen mírného odklonu v hrudníku a měkkostí delších, téměř ke kolenům spadajících tylových sukní.

Byť konkrétní představení nenaplnilo očekávání na plných 100 %, je i přesto Ratmanského inscenace důkazem, že historické rekonstrukce mají svůj význam. Nejen, že ukáží, jakou cestu daný titul za svůj život na jevišti urazil, jak se posunulo vnímání divadelního času, stavba dramaturgie, struktura tanečních čísel, pojímání estetiky a tanečníka, ale jsou rovněž důkazem, že mnohdy není potřeba třeskutých inovací v příběhové lince za účelem nalezení smyslu, protože návrat ke kořenu ukáže, že prapůvodně tam onen poztrácený smysl byl. Živé umění navíc potřebuje neustálé impulzy, aby nezkostnatělo. A ano, inscenace snažící se co nejsvědomitěji zachytit a reprodukovat informace z více než sto let starých písemných a obrazových materiálů paradoxně může být oním potřebným svěžím větrem současně nabourávajícím stereotypy i potvrzujícím jistoty.

 

La Bayadère
Psáno z představení 2. února. 2019, Staatsoper Unter den Linden

Rekonstrukce a choreografie: Alexej Ramtanskij
hudba: Ludwig Minkus
orchestrace: Lars Payne, Gavin Sutherland
Kostýmy a scéna: Jerôme Kaplan
Světla: Linus Fellbom
Asistentka choreografa: Tatiana Ratmanskij

Dirigent: Victorien Vanoosten

Nikie: Xenia Ovsyanick
Solor: Marian Walter
Gamzatti: Aurora Dickie
Dugmanta, rádža: Tommaso Renda
velekněz bráhmán: Arshak Ghalumyan
Mahdavaja, fakír: Vladislav Marinov
Toloragava, Solorův přítel: Daniel Norgen-Jensen
Aya, Gamzattina komorná: Birgit Brux

Hodnocení: 78 %

Psáno z představení 2. 2. 2019, Staatsoper Berlin Unter den Linden

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na