La traviata v moderním hávu v Českých Budějovicích

  1. 1
  2. 2

Jejím partnerem je v roli Alfreda sympatický italský tenorista Paolo Lardizzone. Barevný, plný spinto tenor podmanivé „jižní“ barvy, s velmi průbojnými, zářivými vysokými polohami se představil v de facto dosud nejlyričtější roli (po rolích Radama, Cania, Turidda, Edgara, Manrica, Pinkertona). V tom se ale skrýval trošku nečekaný problém. Výšková místa role vycházejí výborně, ba i vysoké cé málokdy otevírané stretty v Allegru zaznělo suverénně a v obdivuhodné tónové šířce. Celkový dobrý dojem trochu kalí místa pianová a v mezza voce, kde se pěvec necítí zřejmě ideálně a méně pevná intonace zde trochu překvapuje. V árii Alfreda by prospělo pěvci více pozornosti ke koncům frází, k jejich dokončování nezkracovanými notami, zejména v její druhé části (Andante), kde způsob frázování patrně trochu komplikuje i bryskní tempo („del – l’amor“ a „in vivo quasi“, „in vivo quasi in ciel“). Cílit fráze víc k poslednímu, délkou dodrženému tónu. Podotknu jen, že by tato zdánlivá „maličkost“ posunula interpretaci árie o třídu výše. Proto je stretta, málokdy otevíraná, ve své dynamické jednoznačnosti jako celek přesvědčivější než diferencovanější populární vstupní árie druhého dějství (vysoká As v árii jsou ale skvělá, ta jsem si užíval).

Alexandr Beň se představil jako pěvecky spolehlivý a jevištně imponující otec Giorgio Germont, byť jeho tónová koncentrace výšek byla v lednu v partiii Luny v Trubadúrovi trochu důslednější. Otevření obvyklého škrtu po slavné árii „Di Provenza il mar“ v Andante piuttosto mosso nepociťuji jako šťastné, staří čeští dirigenti věděli, proč dělali po této árii zřetelné vide. Otevření obvyklého škrtu dramatický účinek závěru druhého obrazu poněkud rozmělní a oslabí, zejména když vypjatý závěr árie nepostrádal v Beňově interpretaci výrazové napětí.

Ve druhém obsazení, určeném dirigentem a režisérem, exceloval Germont Svatopluka Sema. Byl to dominantní výkon obou premiér, svrchovaný pěvecky, muzikálně, s výborným frázováním i dikcí. Pěvec má roli výtečně nazpívánu, jeho baryton zní pozoruhodně voluminózně ve všech polohách, s obdivuhodnou důsledností „nepustí“ do auditoria jediný otevřený či hluchý tón, vše je bezvadně koncentrováno v onom pravém tónovém krytí. Mohu jen s upřímnou radostí zvolat – bravo!

Violettou druhé premiéry byla Maria Bisso. Podobně jako u paní Fajtové se vývoj role zračí v rostoucí dramatičnosti a výrazovosti projevu. Škoda, že v dominantní árii Violetty v prvním dějství se jí ve vysoké poloze projevují obdobné polohové a rozsahové potíže jako u alternantky, jen ještě o dosti výraznější, někdy až na „hraně“ přijatelnosti na profesionální scéně. A neděje se to pouze v dané klíčové árii.

G. Verdi: La traviata – Maria Bisso (Violetta) – JD České Budějovice 2017 (zdroj JD / foto Michal Siroň)

V roli Alfreda dostal krásnou pěveckou příležitost mladý tenorista Jihočeského divadla Peter Malý. Zcela přirozeně. Po úspěchu v koloraturním partu Rossiniho díla to byl zcela logický tah. Alfred je pro lyrický tenor spolu s Fentonem ve Falstaffovi nejpřirozenějším vstupem do Verdiho světa. Peter Malý je svým zjevem sympaticky mladistvým typem Alfreda, jeho kulatě znějící lyrický tenor s lehkými výškami je znatelně štíhlejšího, komornějšího hlasového charakteru než voluminózní spinto tenor Paola Lardizzona. Ve strettě si kupodivu vysoké cé nepřidává (pak ovšem je otevření stretty otazníkem). Ostatně Alfred je oborově typem amfoterní role, kterou mohli zdařile ztvárnit tenoristé širokého spektra oborových typů. Peter Malý má své nesporné klady, k mému překvapení však ani jeho typicky lyrický, lehký a pohyblivý tenor nemíjejí potíže s intonační pevností v pohodlných polohách, říkáme tomu nedodržení rezonanční pohotovosti horních poloh (ty jsou velmi dobré) ve spodních polohách. U pěvců jsou intonační kazy v naprosté většině pěvecko-technického, nikoliv sluchového rázu.

V každém případě menší scény musí dávat příležitosti mladým pěvcům, ostatně kdo jiný by měl tyto možnosti poskytovat? Jihočeské divadlo dalo tuto šanci mladým pěvcům také v menších, druhooborových rolích. Zřetelně vynikli již osvědčený Lukáš Bařák a temperamentní, pěvecky a pohybově disponovaný Martin Matoušek v roli Markýze. Oba představitelé Barona Douphala na sebe upozornili sympatickou hlasovou znělostí i schopností jevištní charakterizace – František Brantalík na prvé a Lukáš Sládek na druhé premiéře. Romana Strnadová v roli Anniny dokázala zaujmout hlasově i pohybovou charakterizací exaktně v duchu režijního pojetí.

G. Verdi: La traviata – Julie De Meulemeester (Duše), Maria Bisso (Violetta) – JD České Budějovice 2017 (zdroj JD / foto Michal Siroň)

Orchestr pod vedením Maria De Rose prokazoval celkovou solidní úroveň, ladění bylo lepší než v lednovém Trubadúrovi, tendence houslové skupiny intonovat výše ve vstupním Adagiu se stabilizovala, skupina violoncell zaujala kultivací a plastikou frází. Dirigent tíhne občas ke znatelně ostrým tempům, na rozdíl od Trubadúra vyciťoval zároveň více možnosti pěvců a sboru. Sbor Opery Jihočeského divadla (sbormistr Martin Veselý) odvedl flexibilně zřetelnou snahu naplnit přání režisérky, vedl si velmi dobře v drobnokresbách mimiky i pohybově, byť jistě individuelně diferencovaně. Ne každý je v tomto smyslu podobně disponován. Sbor zněl ve svých vstupech poměrně vyrovnaně, zvukově kompaktně a pozorně spolupracoval tempicky s taktovkou dirigenta.

Resumé: inscenačně se jedná o zajímavé představení, které stojí za zhlédnutí, hudebně je zřejmé solidní nastudování, které má i sympatický muzikantský vzlet, umocněný pěknými sóly hráčů na dechové nástroje. Orchestr nikde nekryje dynamicky sólové hlasy. Sólové výkony se pohybují ve výše již zmiňované amplitudě. Zvláštní poklonu zasluhuje Svatopluk Sem v roli Germonta, jeden z nejlepších výkonů, který jsem od pěvce mohl v poslední době zaznamenat. Kdyby byly všechny výkony obou premiér na podobné platformě, bez rozsahových a nikoliv ojedinělých ani náhodných intonačních problémů, procento udělené celku by bylo vyšší.

Hodnocení autora recenze: 70 %

 

Giuseppe Verdi:
La traviata
Hudební nastudování a dirigent: Mario De Rose
Režie a choreografie: Veronika Poldauf Riedlbauchová
Scéna: Lucia Škandíková
Kostýmy: Tereza Kopecká
Světelný design: Ondřej Kyncl
Choreografická spolupráce: Naďa Kabelová, Zdeněk Mládek
Dramaturgie: František Řihout
Sbormistr: Martin Veselý
Orchestr a sbor opery Jihočeského divadla
Premiéry 20. a 23. října 2017 Dům kultury Metropol České Budějovice

Violetta Valéry – Marie Fajtová / Maria Bisso
Flora Bervoix – Kateřina Falcníková / Miloslava Veselá
Alfredo Germont – Paolo Lardizzone / Peter Malý
Giorgio Germont – Alexandr Beň / Svatopluk Sem
Gaston – Václav Barth / Michal Bragagnolo
Baron Douphal – František Brantalík / Lukáš Sládek
Markýz – Lukáš Bařák / Martin Matoušek
Doktor Grenville – Peter Paleček / Aleš Procházka
Annina – Romana Strnadová / Iva Hošpesová
Sluha Flory – Jiří Pasovský / Ondřej Pergl
Matador – Zdeněk Mládek
Duše – Julie De Meulemeester

www.jihoceskedivadlo.cz

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: La traviata (JD České Budějovice 2017)

[Celkem: 19    Průměr: 3.3/5]

Související články


Napsat komentář