Lásku k baletu tají už od dětství. Muslimové si balet spojují s nahotou, v Egyptě tak tanečníci často žijí v ústraní

Když tanečník Fady El Nabarawy dorazí ze svého domova v chudinské čtvrti Káhiry do budovy opery, má pocit, že se opět může nadechnout. Společně s kolegy tady cvičí, tvoří a tančí na představeních. „Každý den se nemohu dočkat, až sem přijdu. Toto místo je pro mě kyslíkem,“ cituje tanečníka agentura AP.

Cairo Opera House (zdroj flickr.com/foto Zeinab Mohamed)

Západní umění je však v mnohém na míle daleko od tradičního umění egyptského, a tak se egyptská baletní scéna ocitá v bublině. Egyptská společnost se v posledních letech stala konzervativnější a někteří muslimové si balet spojují s nahotou. Společnost tlačí ke konformitě, a tak představa, že někdo tančí na jevišti pouze v punčochách, je pro mnohé podivná.

Přesto však nejsou tito mladí muži, kteří objevili svou lásku k baletu, součástí elity. Pocházejí z rodin s nízkými či středními příjmy a snaží se vytvořit prostor pro různorodost a kreativitu, kde se mohou setkávat bohémové.

Cairo Opera Ballet Company (zdroj YouTube)

Fanoušků baletu sice v Egyptě není mnoho, zato jsou oddaní. Diváci na jednom z baletních představení na motivy Řeka Zorby, které zinscenovala Káhirská baletní společnost (Cairo Ballet Company) v budově opery na břehu Nilu, překypovali nadšením. Obecenstvo – které z většiny tvořili muži v oblecích a ženy ve večerních šatech s šátkem na hlavě – při vystoupení dvou hlavních tanečníků tleskalo ve stoje. Zatímco vysoký a štíhlý Ahmad Nabíl tančil v duchu klasického baletu, Hání Hassan, který hrál Řeka Zorbu, tleskavými pohyby směřujícími ke kolenům a kotníkům předváděl baletní variaci machistického řeckého tance. Hassan divákům poslal vzdušný polibek a pobídl je, aby tleskali do rytmu.

Publikum představení, jehož choreografem je Lorca Massine, kvitovalo dlouhou děkovačkou, během které umělci odtancovali ještě tři přídavky. Po představení přišli členové publika Nabílovi a jeho ženě a taneční kolegyni italské primabaleríně Alici De Nardi pogratulovat.

„Když si jen vzpomenu, že rodiče chtěli, abych přestal chodit do baletní školy,“ říká tanečník Ahmad Nabíl.

Ve státem financované baletní skupině je celkem šedesát tanečníků a tanečnic. Většina tanečnic pochází ze zahraničí, převážně ze Srbska, Itálie, Japonska, Ukrajiny a Řecka, jen pár jich má egyptské občanství. Tanečníci jsou naopak většinou Egypťané.

Svou lásku k baletu se naučili tajit už v dětství. Byl to nejjednodušší způsob, jak předejít pošklebkům, zesměšňování, narážkám na jejich sexuální orientaci a otázkám zvědavců, kteří se jich ptali, zda umějí chodit po špičkách a zda opravdu nosí punčochy. Když se Hassana přátelé ptali, proč mu tak narostly svaly, odpovídal, že se dal na gymnastiku.

„Když v metru koukám na noty a lidé se mě ptají, co dělám, odpovídám, že chodím na hudební konzervatoř,“ říká tanečník Fady El Nabarawy.

Fady El Nabarawy (foto FB tanečníka)

S baletem začal v sedmi letech, učitelé na něj křičeli a bili ho a on se uzavíral do sebe. Jednou šel za školu a celé ráno se schovával za autem, které parkovalo u jeho domu. Když se to dozvěděla jeho matka, slíbila, že ho v příštím roce zapíše jinam. Otec viděl reklamu na uměleckou školu a vzhledem k tomu, že byla blízko, bylo to výhodné. Fady El Nabarawy se hlásil na hudební konzervatoř, kam ho nevzali, ale nakonec se dostal na balet. Jeho matka sice přemýšlela, jestli balet není spíše pro dívky, ale nakonec nic nenamítala.

„Dostal jsem se k baletu čistě náhodou, ale říkají mi, že mě pro tento tanec stvořil Bůh,“ uzavírá egyptský tanečník Fady El Nabarawy.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat