Lednová nová dávka současného tance a také aktuality ze zahraničí
Kam za současným tancem
Leden přináší do Prahy novou dávku současného tance. V první řadě je to premiéra koprodukčního projektu Divadla Archa a souboru Living Dance Studio z Pekingu Obyčejní lidé s premiérami 22. a 23. ledna. Inscenaci vytvořila divadelní režisérka Jana Svobodová a tanečnice a choreografka Wen Hui. Jana Svobodová je v Divadle Archa uměleckou vedoucí centra divadelního výzkumu Archa.Lab a ředitelkou festivalu dokumentárního divadla Akcent. Zabývá se projekty zaměřenými na spolupráci profesionálních umělců a představitelů specifických sociálních skupin, a to je i případ inscenace Obyčejní lidé.
Čínská choreografka Wen Hui je spoluzakladatelkou tanečního divadla Living Dance Studio, které se jako host objevilo v roce 2013 právě v rámci festivalu Akcent. Tehdy se zabývala tématem čínské kulturní revoluce a osudem čínských žen. Inscenace Obyčejní lidé by měla přinést obrázek ze dvou kultur, ale přitom pojednávat o stejném společném problému, o neuchopitelném konceptu „obyčejného člověka“ nebo běžného občana, na jehož blaho se odvolávají političtí představitelé stejnou měrou v demokratických i nedemokratických režimech.
„Já jsem podle mě obyčejný člověk. Všichni jsou obyčejní lidé. Nikdo není zvláštní, dokonce ani funkcionář ne. Každý je obyčejný člověk, všichni jsme stejní, jsme si rovni,“ uvádí Wen Hui a to je i společné východisko inscenace. Dokumentární divadlo vždy začíná od sběru materiálu, příběhu, výpovědí o skutečných událostech, ať už velkého dějinného významu nebo historie každodennosti. Wen Hui v tomto případě využívá svou vlastní zkušenost, je zakladatelkou prvního nezávislého tanečního souboru v Číně.
Téma současné Číny se v inscenaci protne s příběhem o několik desítek let starším, se vzpomínkou na Československo a na represi, kterou zažívali „obyčejní lidé“, kteří chtěli jen žít svůj život i v době obrodných šedesátých let. Pamětníkem pro výzkum a také jedním z interpretů inscenace se stal Vladimír Tůma, který není profesionálním tanečníkem, pracoval jako soustružník a nástrojař, ale v mládí holdoval rock’n’rollu a jivu, bohužel však v době, kdy byly „západní“ tance zakázané a taneční zábavy končily zásahy bezpečnosti. Půjde o setkání tří generací a současně dvou odlišných kultur, které na jevišti hledají společné rysy a společné problémy. Autorky nechtějí na jevišti rozdíly jakéhokoli druhu potlačovat, ale naopak je zdůraznit. Inscenace by se měla představit také v zahraničí, v Drážďanech v Hellerau už 27. a 28. ledna, a bude usilovat i o povolení uvedení v Číně.
***
Studio Alta bude v nejbližší době hostit mimo jiných projektů také slovenské představení Kafka. Dreaming, které prostřednictvím tanečního a fyzického divadla zpracovává náměty ze dvou děl Franze Kafky: Proměna a Dopis otci. Duet vytvořili performeři Peter Tilajčík a Tomáš Procházka, kteří byli za inscenaci nominovaní na hlavní slovenskou divadelní cenu Dosky a stali se Objevem roku. V Altě se představí v sobotu 28. ledna. Dílo Franze Kafky je velkým kulturním fenoménem, ačkoli málokdo je vlastně doopravdy čte. Pravidelně se k němu obracejí tvůrci i na jevišti, aby dokázali jeho obsahovou nadčasovost. Proměna se svou fyzickou tematikou k formě tanečního nebo pohybového divadla skvěle hodí, protože ve své podstatě pojednává právě o fyzickém prožitku a změnách, které hrdina sdílí skrz pocity, jež procházejí jeho transformovaným tělem, byť jde v literatuře vlastně o metaforu. Vztah otce a syna je látkou a tématem nadčasovým, v případě této inscenace převedeným do roviny vztahu performera a režiséra, kteří se snaží tento model vztáhnout na další situace a vztahy.
Pro slovenský internetový magazín 9 múz Tomáš Procházka přiblížil tvůrčí záměr: „Nemám rád zodpovedané otázky a nemám rád, keď ma divadlo nenúti premýšľať. Táto inscenácia vznikala ako so zámerom vytvoriť performatívnu inštaláciu – inými slovami, chcel som, aby nebola jednoznačne interpretovateľná, aby vzniklo niečo, čo kladie tisíc otázok, na ktoré jestvuje nekonečno odpovedí. Preto je každá repríza v inom priestore a každú reprízu hráme s Tilajčíkom trochu inak.“
Baletní střípky ze zahraničí
William Forsythe zpět u baletu a v USA
Tahle informace proběhla minulý rok trochu bez povšimnutí. Po třiceti letech působení v Německu se jeden z nejpokrokovějších choreografů poválečné generace William Forsythe vrátil do Spojených států. Newyorský rodák strávil tak velkou část své kariéry v zahraničí, že si ho mnoho lidí spojuje daleko víc s evropskou scénou. Souboru Ballett Frankfurt šéfoval dvacet let a dalších deset pak své vlastní Forsythe Company (a soubor funguje dál – přejmenovaný na Dresden Frankfurt Dance Company – pod vedením choreografa italského původu Jacopo Godaniho).
Minulý rok se Forsythe vrátil do vlasti a začal se věnovat více pedagogické práci a nastudování svých choreografií pro americké soubory. Letos je tedy čekají žně forsytheovských kousků. William Forsythe vyučuje pravidelně na baletní škole USC Glorya Kaufman School of Dance v Los Angeles. Tak, jako je všeobecně přijímán coby reformátor baletu, který posunul technické možnosti klasické taneční techniky, tak se na čas přesunul k současnému tanci, tanečnímu divadlu (jehož vlivu v Německu nemůže uniknout zřejmě nikdo, kdo se pohybuje v tanečním umění) a obloukem se zase vrací k výuce klasiky. Se San Francisco Ballet uzavřel Forsythe pětiletou smlouvu, na jejímž základě má být každou sezonu uveden na repertoáru některý z jeho baletů. Spolupracovat bude dál i s evropskými tělesy, s English National Ballet, Royal Ballet, Paris Opéra Ballet. S některými tanečníky svého bývalého souboru a britského Sadler’s Wells by měl připravit novou premiéru.
(In the Middle, Somewhat Elevated, nejslavnější choreografie Williama Forsythea)
***
Dvě ocenění pro Johna Neumeiera
Dlouholetý šéf Hamburg Ballett a žijící choreografická legenda John Neumeier získal čerstvě dvě ocenění. Erich-Fromm-Preis, cenu pojmenovanou po psychologovi a humanistickém filosofovi Erichu Frommovi, která je udílena od roku 1995, získal Neumeier za uměleckou činnost, ve které projevoval a projevuje mimořádnou společenskou a sociální angažovanost. Mezi držitele tohoto ocenění patří například filosof a lingvista Noam Chomsky, německý kabaretiér Georg Schramm a další umělci, vědci, spisovatelé nebo politici. Neumeier je prvním držitelem této ceny, který pochází ze světa tanečního umění.
Nedávno bylo také oznámeno, že Johnu Neumeierovi bude udělena Cena za celoživotní dílo v rámci letošního čtyřicátého pátého ročníku mezinárodní taneční soutěže Prix de Lausanne. Je to vůbec poprvé, co organizátoři zvláštní ocenění vyhlásili. Tentokrát jde pro Neumeiera především o ocenění jeho pedagogického vlivu a dlouholeté spolupráce s Prix de Lausanne. V letošním ročníku je také k poctě Johna Neumeiera vybrán povinný soutěžní repertoár moderních čísel právě z jeho choreografií. „Variace vybrané z mých prací dávají studentům příležitost představit se ve velkém množství stylů. Protože se variace musí učit z filmového záznamu a možnosti vyučování ze strany mých baletních mistrů jsou nesmírně omezené, při hodnocení musí být nejdůležitější upřímnost a kreativita jednotlivce. Upřímnost znamená, že tanečník se nesnaží jen imitovat výborné tanečníky, zaznamenané v jejich sólových vystoupeních, ale že soutěžící student musí také tančit sám za sebe. Každý ze soutěžících tanečníků musí s využitím techniky, porozuměním choreografickému textu, intuicí ohledně smyslu onoho tance a také na základě vlastních emocí vytvořit vlastní jedinečné vystoupení – něco, co ještě nikdy nikdo předtím neviděl,“ řekl sám Neumeier v malém rozhovoru pro Prix de Lausanne. Soutěž bude letos probíhat od 29. ledna do 5. února.
***
Newyorští tanečníci v metru
Tanečníci New York City Ballet natáčeli klip k nové premiéře v newyorském metru. Přiblížit se mladé generaci mají samotnou premiérou inscenace The Times Are Racing. V choreografii mladého devětadvacetiletého autora Justina Pecka se bude mísit balet se streetovými technikami a stepem, tanečníci odloží piškoty a špičky a obují si populární tenisky sneakers. Inspirace stepem je ve videu jasně viditelná, americký tanec své kořeny nezapře:
***
Čerstvá baletní premiéra v Berlíně
Od 22. ledna má na repertoáru novou produkci Staatsballet Berlin. Dvoudílný večer, který je jakousi oslavou a přiblížením francouzské choreografické tradice, zahrnuje v první části balet Dafnis a Chloé z dílny choreografa Benjamina Millepieda a na hudbu Maurice Ravela. Millepiedova inscenace z roku 2013 byla původně vytvořena pro pařížskou Operu, kde byl do loňského roku šéfem baletního souboru. Maurice Ravel komponoval Dafnise a Chloé skutečně jako balet, respektive „choreografickou symfonii“, na objednávku Sergeje Ďagileva pro Les Ballets Russes a premiéra se konala v roce 1912 v Paříži v choreografii Michaila Fokina a s Vaslavem Nijinským a Tamarou Karsavinou v hlavních rolích.
Druhou část večera tvoří choreografie Altro Canto Jeana-Christopha Maillota, uměleckého ředitele Ballets de Monte-Carlo, jehož práci zná i české publikum. Choreografii na hudbu barokních skladatelů Claudia Monteverdiho, Biagia Mariniho a Giovanni Girolama Kapsbergera doprovází výrazné scénické řešení, v němž v zadním prospektu ozařuje prostor více než sto skutečných svící. Kostýmy k tomuto opusu z roku 2006 byly vytvořeny podle návrhů Karla Lagerfelda.
***
(zahraniční média: Dancemagazine.com, Tanznetz.de, prixdelausanne.org, nytimes.com)
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
