Lednová nová dávka současného tance a také aktuality ze zahraničí

  1. 1
  2. 2
Týden s tancem (4) - od 23. do 29. ledna 2017. Kam za současným tancem: Obyčejní lidé a Kafka. Dreaming. - Baletní střípky ze zahraničí: William Forsythe zpět u baletu a v USA. Dvě ocenění pro Johna Neumeiera. Newyorští tanečníci v metru. Čerstvá baletní premiéra v Berlíně.
Obyčejní lidé – Divadlo Archa 2017 (foto Jakub Hrab)

Kam za současným tancem

Leden přináší do Prahy novou dávku současného tance. V první řadě je to premiéra koprodukčního projektu Divadla Archa a souboru Living Dance Studio z Pekingu Obyčejní lidé s premiérami 22. a 23. ledna. Inscenaci vytvořila divadelní režisérka Jana Svobodová a tanečnice a choreografka Wen Hui. Jana Svobodová je v Divadle Archa uměleckou vedoucí centra divadelního výzkumu Archa.Lab a ředitelkou festivalu dokumentárního divadla Akcent. Zabývá se projekty zaměřenými na spolupráci profesionálních umělců a představitelů specifických sociálních skupin, a to je i případ inscenace Obyčejní lidé.

Čínská choreografka Wen Hui je spoluzakladatelkou tanečního divadla Living Dance Studio, které se jako host objevilo v roce 2013 právě v rámci festivalu Akcent. Tehdy se zabývala tématem čínské kulturní revoluce a osudem čínských žen. Inscenace Obyčejní lidé by měla přinést obrázek ze dvou kultur, ale přitom pojednávat o stejném společném problému, o neuchopitelném konceptu „obyčejného člověka“ nebo běžného občana, na jehož blaho se odvolávají političtí představitelé stejnou měrou v demokratických i nedemokratických režimech.

„Já jsem podle mě obyčejný člověk. Všichni jsou obyčejní lidé. Nikdo není zvláštní, dokonce ani funkcionář ne. Každý je obyčejný člověk, všichni jsme stejní, jsme si rovni,“ uvádí Wen Hui a to je i společné východisko inscenace. Dokumentární divadlo vždy začíná od sběru materiálu, příběhu, výpovědí o skutečných událostech, ať už velkého dějinného významu nebo historie každodennosti. Wen Hui v tomto případě využívá svou vlastní zkušenost, je zakladatelkou prvního nezávislého tanečního souboru v Číně.

Téma současné Číny se v inscenaci protne s příběhem o několik desítek let starším, se vzpomínkou na Československo a na represi, kterou zažívali „obyčejní lidé“, kteří chtěli jen žít svůj život i v době obrodných šedesátých let. Pamětníkem pro výzkum a také jedním z interpretů inscenace se stal Vladimír Tůma, který není profesionálním tanečníkem, pracoval jako soustružník a nástrojař, ale v mládí holdoval rock’n’rollu a jivu, bohužel však v době, kdy byly „západní“ tance zakázané a taneční zábavy končily zásahy bezpečnosti. Půjde o setkání tří generací a současně dvou odlišných kultur, které na jevišti hledají společné rysy a společné problémy. Autorky nechtějí na jevišti rozdíly jakéhokoli druhu potlačovat, ale naopak je zdůraznit. Inscenace by se měla představit také v zahraničí, v Drážďanech v Hellerau už 27. a 28. ledna, a bude usilovat i o povolení uvedení v Číně.

Obyčejní lidé – Divadlo Archa 2017 (foto Jakub Hrab)

***

Studio Alta bude v nejbližší době hostit mimo jiných projektů také slovenské představení Kafka. Dreaming, které prostřednictvím tanečního a fyzického divadla zpracovává náměty ze dvou děl Franze Kafky: Proměna a Dopis otci. Duet vytvořili performeři Peter Tilajčík a Tomáš Procházka, kteří byli za inscenaci nominovaní na hlavní slovenskou divadelní cenu Dosky a stali se Objevem roku. V Altě se představí v sobotu 28. ledna. Dílo Franze Kafky je velkým kulturním fenoménem, ačkoli málokdo je vlastně doopravdy čte. Pravidelně se k němu obracejí tvůrci i na jevišti, aby dokázali jeho obsahovou nadčasovost. Proměna se svou fyzickou tematikou k formě tanečního nebo pohybového divadla skvěle hodí, protože ve své podstatě pojednává právě o fyzickém prožitku a změnách, které hrdina sdílí skrz pocity, jež procházejí jeho transformovaným tělem, byť jde v literatuře vlastně o metaforu. Vztah otce a syna je látkou a tématem nadčasovým, v případě této inscenace převedeným do roviny vztahu performera a režiséra, kteří se snaží tento model vztáhnout na další situace a vztahy.

Pro slovenský internetový magazín 9 múz Tomáš Procházka přiblížil tvůrčí záměr: „Nemám rád zodpovedané otázky a nemám rád, keď ma divadlo nenúti premýšľať. Táto inscenácia vznikala ako so zámerom vytvoriť performatívnu inštaláciu – inými slovami, chcel som, aby nebola jednoznačne interpretovateľná, aby vzniklo niečo, čo kladie tisíc otázok, na ktoré jestvuje nekonečno odpovedí. Preto je každá repríza v inom priestore a každú reprízu hráme s Tilajčíkom trochu inak.“

Kafka. Dreaming (foto Mária Švarbová)

 

Baletní střípky ze zahraničí

William Forsythe zpět u baletu a v USA
Tahle informace proběhla minulý rok trochu bez povšimnutí. Po třiceti letech působení v Německu se jeden z nejpokrokovějších choreografů poválečné generace William Forsythe vrátil do Spojených států. Newyorský rodák strávil tak velkou část své kariéry v zahraničí, že si ho mnoho lidí spojuje daleko víc s evropskou scénou. Souboru Ballett Frankfurt šéfoval dvacet let a dalších deset pak své vlastní Forsythe Company (a soubor funguje dál – přejmenovaný na Dresden Frankfurt Dance Company – pod vedením choreografa italského původu Jacopo Godaniho).

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat