S Lenkou Vagnerovou o premiéře a novinky z baletního světa v Týdnu s tancem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Co se týče našeho představení, tak nejde o boj za něco. V Amazonkách nahlížíme na vyhraněnou a nemocnou komunitu, která žije v násilí a násilím, a ani možná neví proč.

Hodně často teď říkáme, že choreograf/ka ve své inscenaci něco zkoumá – může vlastně něco „vyzkoumat“? Jen na základě tvůrčí činnosti dospět k závěrům, kterými si odpoví na nějakou otázku? (Je totiž velmi zvláštní, jak slova výzkum nebo experiment infiltrovala z vědeckého diskursu do umění…)

Dobrá otázka. Divadlo pokládá otázky, předkládá témata k úvaze, sděluje názor nebo úhel pohledu na danou věc, reflektuje sociální a jiná témata, baví, vzdělává a tak dále. Tvůrci si v průběhu zkoušení kladou otázky nebo se snaží dospět k závěru, jak zpracovat daný příběh či téma, co chtějí divákovi sdělit a co má inscenace za snahu do kulturního prostředí přinést. O výzkum se ale nejedná, jasná hypotéza a závěr, proces zkoumání, a hlavně metody výzkumu se sice v uměleckém oboru používají, ale jejich finálním výsledkem nebývá forma představení, ale spíš práce. Pokud se o „zkoumání“ ve spojitosti s tvůrčím procesem mluví, tak je to většinou spíš „slovíčkaření“ a nejde o výzkum jako takový, ale spíš pokládání si otázek a hledání odpovědi na ně.

Amazonky jsou v čistě ženském obsazení, před časem jsi zase v Británii pracovala s čistě mužským souborem. Jsou nějaké rozdíly v práci s umělci, které bys cítila?

Nevidím žádný rozdíl, co se týče komunikace, způsobu práce nebo přístupu k interpretům v genderově odlišných skupinách. Pracuji s lidmi, pracuji na tématu, postavách a nijak zásadně nevnímám, jestli je to ženská nebo mužská skupina. Také v takto krátkém procesu ani není čas na nějakou extrémní vyhraněnost. To je, co se týče profesního pohledu. Co se ale týče tvůrčí umělecké stránky, je samozřejmě ženská a mužská skupina velmi rozdílná, každá z nich má jiné fyzické limity a podle toho má limity i samotná choreografie. U Amazonek je to tématem dané, i když zrovna tyto ženy měly k mužům velmi blízko.

Děkuji za rozhovor a večer zlomte vaz!

VIZITKA
Zakladatelka souboru Lenka Vagnerová & Company, pro který vytvořila řadu představení. Jako choreografka, tanečnice a pedagožka Lenka aktivně působí na domácí i zahraniční současné taneční scéně, její inscenace získaly řadu cen a nominací.

Lenka Vagnerová vystudovala pedagogiku moderního tance na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze pod vedením Ivanky Kubicové. Jako interpret spolupracovala s mnoha choreografy a skupinami: Claude Brumachon-Benjamin Lamarche Centre Choréographique National v Nantes, Akram Khan Company – London Olympic Games Opening Ceremony 2012, Cirk La Putyka, DOT504, Liz King, Veronika Riz, Barbora Kryslová-Greiner, Jan Kodet, Bratislavské divadlo tanca, Torzo Ballet a tak dále. Jako tanečnice byla třikrát nominována na Cenu Thálie (2003, 2005 a 2010), v roce 2003 byla vyhlášena Taneční osobností roku (Nokia Dance Award), v roce 2005 byla oceněna jako Tanečnice roku na České taneční platformě.

Jako choreografka vytvořila Lenka řadu autorských představení pro soubor Lenka Vagnerová & Company: Lešanské jesličky, Gossip, Sorcerer, La Loba, Jezdci, Mah Hunt. Za inscenaci Gossip byli tanečníci Andrea Opavská a Ivo Sedláček nominováni na Cenu Thálie, La Loba získala ocenění na festivalu Fringe v Ediburghu a Andrea Opavská byla za hlavní roli oceněna jako Tanečnice roku, Jezdci pak byli Taneční inscenací roku 2013.

Jako hostující choreografka a režisérka vytvořila Lenka Vagnerová představení pro soubory jako Norrdans, 2Faced Dance Company, Viirus Theatre, DOT504, divadlo Minor, Accademia Nazional Di Danza Rome, Elledanse a další. Lenka se aktivně věnuje pedagogické činnosti a pravidelně vyučuje a vede workshopy v divadlech, tanečních školách a souborech u nás i v zahraničí. Podílela se na vzniku české taneční skupiny DOT504, v jejíž produkci vytvořila tři inscenace, a v roce 2009 stála u zrodu přední české novocirkusové company Cirk La Putyka. Jako choreografka působí i v činoherních, operních či novocirkusových projektech. V letech 2011 a 2014-2015 a 2016 působila několik měsíců jako Rehearsal Director ve Švédském souboru Norrdans.
(Zdroj: lenka-vagnerova.cz)

www.lenka-vagnerova.cz


Ostrava: All That Jazz, Rock, Blues

V těsném sledu nás čeká několik premiér v regionálních divadlech. Baletní soubor Národního divadla moravskoslezského uvede poprvé 2. listopadu novou taneční inscenaci All That Jazz, Rock, Blues, která dá vyniknout různým hudebním stylům a odlišným přístupům k tanečnímu umění. Slibuje různorodý večer co do taneční techniky, hudby i prožitků. Jednotlivé části inscenace zavedou diváky do různých dob a míst.

Choreografii Reginy Hofmanové Après rasage bude výrazně podporovat hudba Ástora Piazzolly, který se v padesátých letech minulého století velmi zasloužil o „záchranu“ a rozvoj tanga a stal se pravým králem tanga nuevo. V té době se totiž mnohým zdálo, že tango bude zatlačeno do pozadí swingem a rock’n’rollem. Z omylu je o několik let později vyvedl právě Ástor Piazzolla. K choreografii Regina Hofmanová uvádí: „Tango je tanec, o kterém se šíří řada stereotypů a falešných představ. To jsem rozvedla do dalších obrazů. Například v jedné části tanečníci tančí spolu, což není nic záhadného, protože tango začínalo jako tanec mužů, neboť v dělnických čtvrtích byl nedostatek žen – ty se začaly přidávat až po několika desítkách let, když se změnila demografická situace. I dnes, když jdete na milongu, což je taková ‚tango tancovačka‘, tak je běžné, že ženy tančí s ženami, muži s muži, ale nejsou v tom žádné vedlejší konotace. Já nechávám na divákovi, ať si udělá sám představu, na co jak reaguje, co to v něm vyvolá…

Regina Hofmanová: Après rasage (záběr ze zkoušky) – Giacomo Quatraccioni, Yago Catalinas Heredia, Rei Masatomi – NDM Ostrava 2017 (foto Martin Popelář)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat