Letní festivaly: zaostřeno na renesanční, barokní a klasicistní operu

Operní kukátko (104). Týden od 24. do 30. července 2017. V dnešním vydání najdete: Renesanční, barokní a klasicistní opery na letních festivalech v Evropě.

Renesanční, barokní a klasicistní opery na letních festivalech v Evropě

Tituly ze staršího operního repertoáru, od pozdní renesance až po vrcholný klasicismus, se stávají stále oblíbenější náplní letních festivalových a příležitostných produkcí. Jednak se tituly mnohdy vhodně pojí se zámeckými, hradními, zahradními nebo dalšími historickými prostory, jednak zájem milovníků staré hudby setrvává, stejně jako hlad po nových neznámých titulech. V žádném případě není možné podceňovat genia loci historických lokalit, protože dokáže i průměrné produkci dodat punc neopakovatelnosti. Navíc tyto prostory ocení nejen znalci hudby (a to i z hlediska vhodné akustiky), ale i návštěvníci, kteří se v mimoprázdninovém čase objevují v operních hledištích jen zřídka. Letní produkce může přitáhnout i zájemce z řad domácích i cizích turistů. Především rakouské a německé soubory, pořádající produkce v prázdninových měsících, jsou v tomto směru velmi aktivní a některé ustálené a tradiční letní podniky vyvíjejí často i zajímavou dramaturgickou politiku uváděním neznámých děl. Právě vazba skladatele, libretisty, námětu nebo historické premiéry může být atraktivní pro návštěvníka, protože dnešní divák si žádá nejen dílo samo, ale také příběh, který se k němu pojí.

Ač se letošní velké výročí váže hlavně k životu a dílu skladatele Claudia Monteverdiho, letní produkce se soustředí také na dílo Wolfganga Amadea Mozarta. Zavedený soubor Teatro Barocco v Stift Altenburg (nedaleko Vídně) letos uvádí Mozartovu krátkou operu s idylickým námětem Bastien a Bastienka. Celkem sedm představení (od premiéry 8. do 30. července) diriguje Konstantinos Romanos Papazoglou se souborem Teatro Barocco, hrajícím na historické nástroje. Režie a výpravy se tradičně ujal Bernd Roger Bienert, rakouský režisér a scénograf, který vyšel původně ze světa baletu jako úspěšný tanečník a choreograf. Bernd R. Bienert je duší celého projektu Teatro Barocco, který se zabývá rekonstrukcí historické prováděcí praxe starších operních děl.

Mozartovu „operku“ pro pouhé tři interprety letos doplnil takřka neznámou prací Franze Schuberta. Komický tercet Die Hochzeitsbraten (Svatební pečínka, premiéra 1829) nabízí ostatně také jen party pro soprán, tenor a basbaryton. Práce s až fraškovitým námětem příprav na svatbu mladých snoubenců má rozměr kratší kantáty a nebyla původně určena pro jevištní uvádění (původní partitura předepisuje pouze klavírní doprovod).

Stejný Mozartův operní titul byl i uváděn na Thüringer Schlossfestspiele v Sondershausenu. V závěru června a na začátku července měli možnost vystoupit v pěti představeních na nádvořním jevišti mladí absolventi operního zpěvu za doprovodu místní Loh-Orchester Sondershausen. Exteriérová romantika svědčí ostatně i inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny (ta se letos střídá především s místně tradičně inscenovaným Weberovým Čarostřelcem) na otevřeném jevišti Felsenbühne v Rathenu, lázeňském městečku v Saském Švýcarsku s nedalekým úchvatným skalním městem. V letošním programu najdeme třináct repríz, z nichž poslední čtyři jsou součástí Luisenburgfestspiele. V hudebním nastudování Jana Michaela Horstmanna a ve scénografii Stefana Wiela vystupuje také česká sopranistka Petra Havránková jako druhé obsazení Královny noci.

Mozartův Únos ze serailu uvádí Schlossoper Haldenstein ve venkovních prostorách středověkého hradu u města Chur v švýcarském kantonu Graubünden. Sólisté představení byli vybrání na základě pěvecké soutěže, která byla organizována na začátku letošního roku. Dílo nastudoval Philippe Bach, režisérem je Anthony Pilavachi a scénografie i návrhy kostýmů jsou dílem zajímavé tvůrkyně narozené v Taškentu Tatjany Ivschiny, která vytvořila několik výtvarně pozoruhodných inscenací na německých a rakouských operních scénách střední velikosti. Mozartova „turecká“ opera zažije zde osm představení od 4. do 19. srpna, ve kterých se budou střídat dvě obsazení na základě dvou premiér (4. a 5. srpna).

Hojněji se také v letních produkcích objevují operní díla Josepha Haydna. Na zámku Schloss Augustusburg (u města Brühl), mistrovském díle německého rokoka, bude na konci prázdnin (26. a 27. srpna) dvakrát uvedena koncertně opera L’anima del filosofo, ossia Orfeo ed Euridice, jejíž název se dnes zpravidla zkracuje poněkud nepřesně jen na Orfeus a Eurydika. V rámci letního haydnovského festivalu dílo nastuduje uznávaný specialista na starou hudbu Andreas Spering u pultu Capelly Augustiny. Náročnou koloraturní roli Genia ztvární korejská sopranistka Sunhae Im, která často vystupuje v dílech Mozarta, Glucka a Haydna.

Kammeroper München uvádí na barokním zámku Nymphenburg (západní Mnichov) pět repríz Haydnovy komické opery Die Welt auf dem Mond (Svět na Měsíci) od 24. do 31. srpna. Německá verze opery Il mondo della luna (1750) vznikla na základě libreta Carla Goldoniho. Inscenaci hudebně nastuduje Sebastian Beckendorf a režíruje Dominik Wilgenbus. Nejde ale o premiéru, inscenace byla poprvé uvedena v Stadttheater Aschaffenburg na podzim 2016.

Haydnova opera La fedeltà premiata (Odměněná věrnost) byla také poslední premiérou operního souboru v Aachenu (s premiérou 1. července), jejíž následující tři červencové reprízy byly naplánovány jako prázdninová produkce.

Nejznámější operní dílo Christopha Willibalda Glucka je součástí festivalového programu Festspiele Immling. Již jednadvacátý ročník letního festivalu v městečku Halfingu (Horní Bavorsko) nastudoval Orfea a Eurydiku pro tři představení (22. a 30. července, 5. srpna). Tvůrčí tým tvoří dirigentka Cornelia von Kerssenbrock, umělecká ředitelka immlingského festivalu, a Ludwig Baumann jako režisér a scénograf tohoto „psychothrilleru z immlingského podsvětí“, jak uvádí propagační slogan.

Některé letní festivaly nabízejí skutečně raritní operní tituly. Zámek Kochberg (Duryňsko, u města Rudolstadt) disponuje kouzelnou klasicistní divadelní budovu pojmenovanou Liebhabertheater (Divadlo milenců) postavenou roku 1800. Panství i zámek jsou neodmyslitelně spjaty s osobností Johanna Wolfganga von Goetha, kterého sem zvali tehdejší majitelé panství – manželé von Steinovi. Z proslulého vztahu Charlotty von Stein a slavného básníka pak čerpá zábavné monodrama Petera Hackse Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi (i letos je monodrama na letním programu).

Program na Kochbergu je samozřejmě orientován na Goetheho osobnost, dílo a jeho dobu. Do letošního programu jsou pak zařazena dvě představení (12. a 13. srpna) singspielu na Goethův text Erwin und Elmire, který byl ve své době velmi často zhudebňován spíše druhořadými skladateli doby biedermeieru a i později třeba zlákal moderního klasika švýcarské hudby Othmara Schoecka. Jedno z první zhudebnění pochází od urozené skladatelské diletantky (jejíž práce i díky důkladnému školení dosahují zcela profesionální úrovně) vévodkyně Anny Amalie von Sachsen-Weimar-Eisenach z roku 1767. Osvícená mecenáška a nadaná umělkyně se dlouhodobě věnovala podpoře výmarského uměleckého a především hudebního života. Zajímavé produkce pro čtyři zpěváky se ujal specialista na rekonstrukci historických jevištních stylů Nils Niemann a dirigent Christoph Dittmar (s hudebním souborem Capella Thuringia).

Stejně mimořádné je uvedení dvou kratších komických oper benátského skladatele Francesca Gardiho souborem Neuburger Kammeroper v třicetitisícovém městě Neuburg an der Donau (Horní Bavorsko).

Každoročně zde operní soubor během prázdninových měsíců uvádí raritní tituly a letos si vybrali i podle prvých zveřejněných kritik dvě velmi živé a veselé opery Il medico a suo dispetto ossia, La muta per amore (uváděná pod německým názvem Der Arzt wider Willen / Lékařem proti své vůli) a L’incantesimo senza magia (uváděné jako Alles verhext!? / Všechno začarováno!?). Obě operní farsy vznikly na libreta skladatelova častého spolupracovníka Giuseppeho Marii Foppy kolem roku 1800. První využívá motivy z Molièrovy komedie a druhá je komedií intrik, která spojí v manželství dva páry milenců. Obě opery přeložili a pro moderní jeviště upravili Annette a Horst Vladarovi (Horst Vladar vystupuje i jako zpěvák v druhé části večera). Tento manželský pár stojí řadu let za úspěšným provozem neuburgského operního souboru. Komediální produkce v malém neuburgském divadélku je naplánována na pět večerů od 22. července (premiéra) do 30. července.

Jiné místo historicky spojené s návštěvami Johanna Wolfganga von Goetha, Bad Lauchstädt (Sasko-Anhaltsko), pojmenovalo místní divadlo dokonce umělcovým jménem (Goethe-Theater). Místní letní festival vybral na prázdninový program německou variantu Cimarosovy opery Il matrimonio segreto (Tajné manželství) v historické verzi z roku 1796 uvedené ve Výmaru právě zásluhou Goethovou. Přípravy inscenace se ujal syn slavného dirigenta Philipp Harnoncourt (režie) a hudebně dílo nastudoval Joachim Neugart se souborem Ensemble Concert Royal Köln.

Premiéra Die heimliche Heyrat (skutečně psáno s historickým y) se konala 29. července. Druhou operní raritou na místní scéně je operní parodie Pyramus und Thisbe (1745) německo-anglického skladatele Johna Fredericka Lampeho, předního představitele specifického podžánru, takzvané mock opery (výsměšné opery), která byla velmi populární v Anglii od dob Händelových. Lampeho vtipná kratší díla jsou jen výjimečně uváděná mimo Velkou Británii, kde se příležitostně objevují na studiových, komorních nebo univerzitních scénách. Zde ji nastudovali v anglickém originále, doprovázeném německými titulky, Thomas Gläser (dirigent) a Stefan Brosig (režie).

Na uvádění velkých operních a oratorních děl se specializuje několik evropských festivalů. Červencový festival v Beaune (Festival international d’opéra baroque de Beaune) ve východní Francii (department Burgundsko-Franche-Comté), jednom z nejstarších historických sídel burgundských vévodů, nabízel devět velkých koncertních produkcí barokních a klasicistních oper, oratorií a mší.

Jedná se sice pouze o koncertní provedení, ale obsazení je prvotřídní, s největšími pěveckými hvězdami z oboru staré hudby. Koncertní provedení Händelovy opery Ottono, re di Germania (7. července) například soustředilo předního kontratenoristu Maxe Emanuela Cenciće v titulní roli, švédskou mezzosopranistku Ann Hallenberg (Gismonda) a ruskou sopranistku Dilyarii Idrisovu (Teofane) pod taktovkou händelovského specialisty, řeckého dirigenta Georgese Petroua. Christophe Rousset uvedl koncertní provedení Lullyho Alceste (14. července) v titulní roli se svou oblíbenou interpretkou z Holandska, sopranistkou Judith van Wanroij. Samozřejmě dirigoval svůj soubor Les Talents Lyriques.

Zcela raritním titulem se stal Mitridate (21. VII.), nikoliv od Wolfganga Amadea Mozarta, ale od Alessandra Scarlattiho z roku 1707. Nastudování řídil Thibault Noally a v hlavních rolích vystoupily mladá francouzská kontraaltistka Anthea Pichanick (Mitridate), patrně hvězda budoucnosti, francouzský barytonista Thomas Dolié (Farnace) a kanadsko-řecká mezzosopranistka Mary Ellen Nesi (Stratonica).

Jérémie Rhorer nastudoval Mozartova Donna Giovanniho (23. července) s mladými zpěváky v koprodukci s festivalem v Aix-en-Provence (ale obsazení pro obě lokace se více než z poloviny liší). Mimo barokní dramaturgii bylo také zařazeno koncertní provedení Rossiniho Tancrediho (22. července) s mladou hvězdou současného koloraturního zpěvu, italskou mezzosopranistkou Teresou Iervolino v titulní roli. Monteverdiho rok zde uctilo provedení jeho opery L’Orfeo souborem Les Cris de Paris s dirigentem Geoffroyem Jourdainem.

Letošní koncertní program obsahoval i provedení Mozartovy mše, oratorií a motetů Marca-Antoina Charpentiera (soubor Les Arts Florissants s Williamem Christiem) nebo komponovaný večer árií a duetů pro soprán a baryton z operních a dalších děl Wolfganga Amadea Mozarta řízený Reném Jacobsem. Pravidelná řada recitálů letos obsahovala program z Bachových kantát (francouzský kontratenorista Damien Guillon), večer barokních árii známého kontratenoristy Andrease Scholla a rossiniovský virtuózní program francouzské mezzosopranistky Karine Deshayes.

Proslavený jihofrancouzský festival v Aix-en-Provence, který jsme nedávno zmiňovali v souvislosti s pozoruhodnou „psychoanalytickou“ inscenací Bizetovy Carmen (najdete v Operním kukátku zde), zařadil vedle běžných repertoárových titulů, ovšem inscenovaných často velmi neotřele, další velmi raritní operní titul. Postupně odkrývaná operní tvorba mistra benátské opery Francesca Cavalliho, jehož operní dílo je zčásti ztraceno, je nyní zprostředkována novou inscenací jeho opery Erismena, která byla před touto francouzskou festivalovou premiérou uváděna jen minimálně. Tragikomický příběh, plný zápletek, snů, intrik a setkávání a míjení postav, je typickou ukázkou benátské operní zábavy, která mísí veselé i vážné momenty. Operu z roku 1655 přenesl do současného prostředí režisér Jean Bellorini a hudebně dílo nastudoval Leonardo García Alarcón se souborem Cappella Mediterranea. Jednu z osmi červencových repríz (premiéra 7. července) mohli sledovat i čeští diváci díky přenosu do Francouzského institutu v Praze (18. července).

Na rok 2017 připadá 450. výročí narození operního génia, italského skladatele Claudia Monteverdiho, který převedl operu od renesančních počátků do rozvité barokní formy. Do našich časů se dochovaly jen tři kompletní operní partitury (a několik kratších prací kantátového typu, nevylučujících také scénické provedení) a některá díla bohužel známe jen názvem. Monteverdiho dílo je zásadním a naprosto nepřehlédnutelným raným milníkem světové opery. Přední světoví dirigenti souborů staré hudby se letos rozhodli uctít Monteverdiho jako praotce opery a nastudovali jeho díla pro světové festivaly.

Alessandro De Marchi se souborem Academia Montis Regalis uvede 10. srpna na Festwochen der Alten Musik v Innsbrucku zcela novou inscenaci Monteverdiho opery Návrat Odyssea do vlasti. Vynikajícímu obsazení vévodí Kresimir Spicer (Odysseus), Christine Rice (Penelopa) a australský kontratenorista David Hansen jako jejich syn Telemachos. Norský režisér a scénograf Ole Anders Tandberg bude autorem scénické realizace.

Druhou zásadní festivalovou produkcí bude večer s kratší baletní operou Jeana-Philippa Rameaua Pygmalion, doplněnou o zpívaný balet Jeana-Féry Rebela a kantátu Louise-Nicolase Clérambaulta. Za nastudování je odpovědný Christophe Rousset se souborem Les Talens Lyriques a mezi účinkujícími je uváděna i sopranistka z Belgie Jodie Devos, která vystupuje letos také na Letních slavnostech staré hudby v Praze. Pro českého milovníka hudby je jistě zajímavý také komponovaný večer ve Španělském sálu v innsbruckém zámku Ambras na téma Ariadna opuštěná Theseem.

Postupně zde 24. srpna zazní árie z kantáty Ariadne auf Naxos německého skladatele Johnna Adolpha Scheibeho, známá dramatická kantáta Josepha Haydna Arianna a Naxos pro mezzosoprán a na závěr pak melodram Jiřího Antonína Bendy Ariadne auf Naxos. Komorně koncipovaný večer bude doprovázet pouze klavír a scénické duodrama (ve kterém v titulní roli vystoupí známá německá činoherní a muzikálová herečka Salome Kammer) bude samozřejmě uvedeno v německém jazykovém originálu.

A zřejmě největším projektem k Monteverdiho výročí jsou poloscénické inscenace tří jeho jevištních děl dirigentem (a také spolurežisérem) Sirem Johnem Eliotem Gardinerem a Elsou Rooke (režie). John Eliot Gardiner díla nastudoval s obvyklými spolupracujícími tělesy – Monteverdi Choirem a orchestrem English Baroque Soloists.

Tato „trilogie“, kterou spojuje i společné obsazení, byla postupně v červnu uvedena v Teatro La Fenice v Benátkách, na konci července na festivalu v Salcburku, v polovině srpna (14., 15. a 17. srpna) zazní na festivalu v Edinburghu a na konci prázdnin (22., 25. a 26. srpna) na Sommer-Festivalu v Lucernu. Velkolepý projekt sdružuje řadu interpretů zvučných jmen z mnoha zemí, například polského tenoristu Krystiana Adama (Orfeus, Telemachos), italského barytonistu Furia Zanasiho (Odysseus a další role), francouzskou altistku Lucile Richardot (Penelopa, Arnalta) nebo italskou mezzosopranistku Mariannu Pizzolato (Ottavia).

Čechy by mělo naplnit nesmírnou hrdostí, že ve všech třech dílech vystupuje česká sopranistka Hana Blažíková, pro kterou angažmá s jedním z nejvýznamnějších interpretů staré hudby znamená další z vrcholů její obdivuhodné kariéry. A nejde o role opravdu malé, protože tato česká umělkyně zpívá hlavní ženskou roli Euridice v opeře L’Orfeo a i titulní roli římské císařovny Poppey (a v prologu i roli Venuše) v Korunovaci Poppey. Ve středním večeru pak také dvojroli Fortuny a Minervy. Tento mimořádný úspěch reprezentantky českého pěveckého umění by se jistě měl těšit většímu zájmu širšího okruhu médií, než jsou jen reflexe specializovaných časopisů a serverů.