Letní Letná: Malé soukromé ohlédnutí za velkým festivalem (1)

Nemůže být v silách jednotlivého diváka vidět všechna vystoupení, která festival ve své klasické šíři nabízí. I když ho neodradí ani brzký nástup podzimu, který poslední dny překryl mlžným závojem. Přinesli jsme rozhovor s hvězdami festivalu z Cirque Le Roux, recenzi na inscenaci Runners Cirku La Putyka, ohlédnutí hned v začátku festivalu, a můžeme slíbit reflexi dalších zahraničních i českých souborů. Dojmů je vždy mnoho, ne vždy je zapotřebí hodnotit, ale raději užívat, a tak na závěr pár subjektivních postřehů. Toto ohlédnutí budiž neplánovanou exkurzí do představení, která v divákovi, který shodou okolností i píše, zanechala dojmy a inspirují či provokují k dialogu.

Cirque Le Roux se vrátili na Letnou po šesti letech. Mnozí diváci si v sobě uchovali dojem z jejich prvního společného projektu Elephant in the Room, který nepostrádal v celé své atmosféře jistou eleganci, protože se konec konců odvolával na poetiku film noir. V Deer in the Headlights se posunuli více směrem ke grotesce a k divadelnímu verbálnímu projevu, s milým úsilím o zapojení češtiny. O jejich akrobatických výkonech už bylo napsáno mnoho, jde o velmi sehraný kolektiv, ačkoli jedna z hlavních rolí byla právě alternovaná. Ale nový cirkus je stejně jako tradiční cirkus prostředím, kde se spolupracovníci stávají rodinami a společné úsilí vede ke skvělým výsledkům.

Obdiv zaslouží především přechody mezi hereckou akcí a artistickými výkony, které se někdy překrývají, dobře fungují i přestavby scény. Zlatým hřebem je nepochybně závěrečná část se vzdušnou akrobacií, která jako epitaf nebo vhled do jiné reality diváky překvapila a naplnila tím pravým vzrušením a údivem nad akrobaty, kteří si nejnebezpečnější disciplínu nechávají na závěr náročného představení. Elephant byl pro mne jako diváka před lety přitažlivější svou střízlivou poetikou. Humor Jelena u diváků vychází, ale posunul se obsahově i výrazově k větší jarmareční lidovosti a senzaci. Která se publiku zjevně zamlouvá, ale i když je Jelen o něco víc divadlem, je také o něco víc pouze zábavou. Což je samozřejmě legitimní funkce, ale ta někdejší čistota mne oslovila ve své podstatě do větší hloubky.

Představení L’Avis Bidon souboru Cirque La Compagnie je čistokrevnou bezbřehou show, která začíná už dávno před úderem pomyslného gongu. Artisté v pracovních oblecích okupují hlediště a interagují s diváky, pokřikují na sebe, dostavují scénu, vyvolávají lehce infarktové situace s padajícími rekvizitami a ujišťují velevážené publikum, že začnou opravdu co nevidět. Boris Fodella, Baptiste Clerc, Zachary Arnaud a Charlie Mach pak rozpoutávají skutečně nezávaznou hru, podpořenou samozřejmě přesnou technikou. Je to princip klaunství a předstírané nešikovnosti, která se v mžiku oka mění v oslnivý kousek, a vtipům a špičkování v angličtině dnes také rozumí téměř každý divák. Pokud měl návštěvník chuť se rozveselit, nepochybil.

Velmi pozoruhodné představení, trochu provokativní už svým námětem, přivezl soubor Compagnie 100 Issues, Don´t Feed the Alligators. Vzbuzuje rozporuplné pocity i reakce, jak zjistí čtenář na sociálních sítích. Může iniciovat silný vnitřní odpor: svou nespojitostí, absurditou a morbidností některých scén, ale právě tenhle šok je něco, co v divákovi v důsledku zůstává trvale a nepochybně je tento účinek řízen chladným záměrem. Je to kontroverzní show, ale propracovaná, dává si záležet na tom vzbudit povrchní dojem chaosu, ale každá podivnost je přitom vypočítaná do detailu. Není to jen tak kabaret pro podívanou, už samotné rámcové téma – pohřební rituály a mýty spojené se smrtí – je obtížné, protože patří k těm, která naše společnost vytěsňuje, ačkoli není života beze smrti a není absurdnějšího počínání než tvářit se, že neexistuje a netýká se nás.

Představením provází uhlazený principál a společnicí a tlumočnicí mu tady na Letné byla naše tanečnice Lenka Kniha Bartůňková. Výstupy působily bezprostředně autenticky, i zde si museli dát tvůrci velkou práci s přípravou a koordinací, aby vytvořili dojem živé akce a neformální komunikace dvou moderátorů. Lenka hovoří o smrti s lehkostí až obdivem, téměř láskyplně, stírá jakýkoli potenciál její děsivosti. Vlastně až příliš. Ve spojení s absurdními tragikomickými výjevy, kterým v zábavnosti vévodí komentovaná olympiáda v technikách smrti (některé scénky jsou ryze groteskní, jiné zahrnují například akrobacii na hrazdě), se najednou zdá smrt dobrým žertem, něčím snadným, možná i zábavným, neřkuli příjemným… Jen podotýkám, že nabýt tohoto dojmu může být vlastně nebezpečné, protože my se smrtí takto koketovat neumíme, a není správné, když se nám zdá tak svůdná a lákavá…

Na scéně defilují pozoruhodné postavy, zpěvačka s pronikavým hlasem, samurajka vznášející se na lanech (žádná technologie, všechnu závěsnou akrobacii jistí ručně kolegové), která se pak mění v groteskní zombii, dokonale pracující s izolacemi v pohybech těla, nebo „golden boy“ připomínající sice severského trolla, ale místo srsti ukrytý v proužcích zlatého celofánu. Nechybí ani vážné výjevy, ale ani bollywoodský taneček, a všichni účinkující mizejí a zase se objevují pod mobilním pódiem z dřevěných desek. To divoké třeštění na oslavu pohřbů a záhrobního světa není pro každého, ať už pro to provokativní balancování na hranici estetické únosnosti, anebo pro tu koketerii s útěšnou nicotou.

Cirque Le Roux: Deer in the Headlights
Režie: Charlotte Saliou
Autoři: Lolita Costet, Charlotte Saliou, Grégory Arsenal, Philip Rosenberg, Yannick Thomas, Valerie Benoit, Mason Ames
Hrají: Lolita Costet, Grégory Arsenal, Philip Rosenberg, Yannick Thomas, Valerie Benoit, Andrei Annisimov
Hudba: Alexandra Stréliski
Kostýmy: Clarisse Baudinière a Cirque Le Roux
Světelná kompozice: Jean-Marie Canoville

Cirque La Compagnie: L’Avis Bidon
Hrají: Boris Fodella, Baptiste Clerc, Zachary Arnaud, Charlie Mach
Hudba: Alain Francoeur
Technika: Clément Fodella

Compagnie 100 Issues: Don´t Feed the Aligators
Hrají: Mehdi Azema , Julie Delaire, Maximilien Delaire, Arnaud Gasselin, Valo Hollenstein, Aude Martos, Nathalie Mauriès-Belou, Mike McCallum and Baptiste Pradeau
Režie: Lorca Renoux ve spolupráci s Cyril Pernot a Louison Lelarge
Vedení: Thomas Khomiakoff
Sound design: Simon Remaud
Light design: Etienne Lecoq
Produkce a administrace: Lucile Malapert and Romain Pachot
Scénografie: Valo Hollenstein