Letošní Smetanova operní Litomyšl pod drobnohledem

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Letošní ročník je logicky orientován zejména na výročí založení našeho státu, ale zajímavě reflektuje i zvolená témata (Faustus) a pokračuje v uměleckých řadách a programech, které navazují na předchozí ročníky. Vedle uvedených akcí ale má v nabídce i další koncerty orchestrální, komorní a sborové.

Zámek Litomyšl (zdroj commons.wikimedia.org / foto Michal Louč)


Císař Atlantidy v mladém provedení v Glasgow
Tvorba takzvaných terezínských skladatelů se stále těší pozornosti hudebních dramaturgů. Royal Conservatoire of Scotland v Glasgow v divadelní budově The New Athenaeum Theatre (s cca 350 místy) provedla operní večer s dvěma kratšími operními opusy z dvacátého století.

The New Athenaeum Theatre Glasgow (zdroj geograph.org.uk)

Společným tématem obou oper je smrt a vzpoura proti ní. Prvním dílem je komorní opera Gustava Holsta Sāvitri (1916) podle dramatické epizody z indického eposu Mahábhárata na skladatelovo libreto. Druhou část večera vyplňuje Císař Atlantidy Viktora Ullmanna, taktéž kratší opera, provedená v anglickém překladu.

Holstova opera s pouhými třemi sólovými úkoly nadchne svojí prostotou (byť hudební jazyk je ovlivněn i Richardem Wagnerem) a zároveň ideovou důstojností. Partitura žádá komorní soubor pouhých dvanácti hudebníků. Celé dílo včetně hudební složky vzniklo pod vlivem myšlenek hinduismu. Domnívám se, že toto velmi působivé operní dílo nebylo zatím bohužel provedeno na našem území. Z hlediska možností deklamace a důvodů nutné srozumitelnosti textu je vhodné provádět operu v překladech do národních jazyků. Nejvýraznější úlohou je samozřejmě part titulní hrdinky Sāvitri, která přelstí Smrt, přicházející pro jejího manžela. Svou chytrostí tak zachrání muže, kterého bezmezně miluje. Sopranistka Rebecca Godley využívá svého kultivovaného projevu, aby dosáhla skvělého účinku v postavě stylizované a zároveň archetypální. Kvalitně jsou obsazeny i další role.

Gustav Holst: Sāvitri – Conservatoire of Scotland Glasgow 2018 (zdroj seenandheard-international.com / foto © Robert McFadzean/Royal Conservatoire of Scotland)

Zcela jiný svět nabízí Ullmannova opera komponovaná v terezínském táboře. Libreto Petra Kiena, které zahrnuje prvky satiry, surrealismu i myšlenky antroposofie, nabízí symbolickou zápletku tří protikladných postav – Harlekýna, zastupujícího život, Smrti a Císaře. Režisérka Caroline Clegg umísťuje příběh do opuštěného divadla (velmi zdařilá, v podstatě náznaková scénografie Louie Whitemore, která v návrzích kostýmů vtipně uplatňuje princip „nálezů“ v divadelním zákulisí), kde vytváří groteskní podívanou mezi surreálným snem a černou groteskou pro dospělé. Domácí kritika chválí všech pět pěvců (Joanna Harries / Bubeník, David Lynn / Harlekýn, Colin Murray / Císař, Pedro Ometto / Hlasatel a Jerome Knox / Smrt), stejně jako pečlivé a nuancované hudební nastudování dirigenta Lionela Frienda, který neváhá dát některým místům druhé části večera až hudební ráz anglického music hallu (včetně několika vtipných pohybových čísel). Premiéra se konala 20. ledna 2018.

Viktor Ullmann: The Emperor of Atlantis – Conservatoire of Scotland Glasgow 2018 (zdroj seenandheard-international.com / foto © Robert McFadzean/Royal Conservatoire of Scotland)


Málo známá Händelova opera Scipione s kontratenorovými hvězdami

Dramaturgie divadla Theater an der Wien nabízí vedle scénických produkcí také řadu koncertních provedení oper, převážně období baroka a klasicismu. Tato řada často využívá koncertní provedení v rámci turné k uvedení zcela nových nahrávek na trh. To se týká i koncertního uvedení velmi málo známé opery Georga Friedricha Händela Scipione (také pod delším názvem Publio Cornelio Scipione), která byla uvedena poprvé v Londýně roku 1726. Titulní postava je historická, vojevůdce a státník Publius Cornelius Scipio Africanus se proslavil ve španělském a ve druhém punském tažení. Dosáhl věhlasu především jako vítěz nad Hannibalem. Díky schopnostem vyhodnotit vojenskou situaci a mimořádnému talentu pro taktiku a strategii dokázal projít všemi bitvami bez porážky. Většina literárních pramenů včetně historika Livia mu vedle těchto schopností přičítá i lidskou velikost a vynikající charakter.

Publius Cornelius Scipio Africanus – busta (zdroj commons.wikimedia.org/user:shakko)

Zápletka Händelovy opery na libreto Paola Antonia Rolliho je ovšem zcela fiktivní. Děj se odehrává roku 210 před Kristem v Novém Kartágu, kde se Scipio v triumfálním průvodu okamžitě zamiluje do krásné zajatkyně. A začíná obvyklá zápletka záměn identit a dvojitých milostných vztahů. Hlavní ženský part byl Händelem původně zamýšlen pro Faustinu Bordoni, ale ta nepřijela včas do Londýna, a tak part svěřil její konkurentce Francesce Cuzzoni. Opera si žádala dvě obsazení kastrátů pro roli Luceja, španělského prince v římském vojsku, a samozřejmě pro samotného Scipiona. Rozsáhlejší a náročnější part Luceja Händel svěřil tehdejší velké hvězdě – kastrátovi Senesinovi. Skladatel ještě uvedl operu znovu v roce 1730, a pak zůstala neuvedená až do roku 1937, kdy ji znovuobjevil händelovský festival v Göttingenu. Přes několik dalších scénických uvedení, například i v rámci dalšího skladatelova festivalu v Halle roku 1965, opera zůstávala stranou rozsáhlého zájmu o Händelovo dílo.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat