Lidská duše je mlčenlivá. Pelléas a Mélisanda ve vídeňské Kammeroper

  1. 1
  2. 2


Výhody jednoduchosti

Debussyho opera je určena pro velká jeviště a scénografové si neradi nechávají ujít příležitost uplatnit fantazii. Výtvarná stránka inscenace Theater an der Wien na scéně Kammeroper, kde dostávají příležitost především mladé síly souboru, nehodlá konkurovat loňské inscenaci Pelléa a Mélisandy ve Vídeňské státní opeře (výběr z recenzí v zahraničním tisku Opera Plus přinesla zde). Jak je dáno už lokalizací inscenace, nabízí se tentokrát intimní rodinné drama, komorní příběh podivné rodiny, „psychogram o lásce a žárlivosti“, jak stojí v programu. Scéna připomínala popis z premiéry Maeterlinckova dramatu v Théâtre de l’Œuvre. Výtvarnice Lisa Dässler se tak v prostoru a s technickými prostředky divadelního sálu bývalého Českého domu vrátila k inscenační prostotě původní předlohy. Jeviště je šedočerný kubus (blackbox) se zamřížovaným oknem v pozadí a dveřmi do obou portálů, je tu několik židlí, případně stůl. Vládne šero, tlumené světlo shora, žádné barevné světelné efekty, stmívání a roztmívání, bodové nasvícení a podobně.

Claude Debussy: Pelléas et Mélisande – Matteo Loi (Golaud), Anna Gillingham (Mélisande), Anna Marshania (Geneviève), Quentin Retzl (Yniold), Florian Köfler (Arkel) – Wiener Kammeroper Vídeň 2018 (zdroj theater-wien.at / foto © Herwig Prammer)

Režisér Thomas Jonigk přidal (němé) postavy malé Mélisandy a malého Pelléa jako jakousi projekci do minulosti, reminiscenci toho, co bylo – Mélisanda vzpomíná. To mu umožnilo zvolit šťastné řešení, když nechal vždy problematickou dětskou roli Yinolda (Quentin Retzl), zpívat představitelkou Mélisandy. Některé symboly nemají jen jeden výklad, jako například fyzické proměny postavy Geneviève, které naznačují, že zde vystupuje také jako Golaudova zesnulá první žena, a v závěru splyne s mrtvou Mélisandou – Mélisanda tedy nezemřela a ohlíží se zpět, nebo se na sebe dívá „z onoho světa“? Na několika místech však inscenátoři přece jen podlehli snaze o „realismus“ a celku tak ublížili. Není jasné, proč musel být Golaud oblečen do jakési pseudouniformy, a plyšová medvědí hlava, se kterou se objevil v prvním obraze a poté si ji nasadil na hlavu (zřejmě aby na Mélisandu zapůsobil jako „dobyvatel“) působila na hraně komična. Svlékání Mélisandy a Pelléa při jejich milostném dostaveníčku (jako by se žádná inscenace nemohla bez rozepínání zipů a kalhot obejít) si vůbec mohl režisér odpustit; v dramatu, kde je vše jen náznak, opravdu zbytečné klišé. Šťastným nápadem ale bylo provedení dvouhodinového díla bez přestávky; udrželo napětí a celku velmi prospělo.

Claude Debussy: Pelléas et Mélisande – Anna Gillingham (Mélisande), Julian Henao Gonzalez (Pelléas) – Wiener Kammeroper Vídeň 2018 (zdroj theater-wien.at / foto © Herwig Prammer)

Arkela ztělesnil Florian Köfler, nikoli jako chřadnoucího starce, nýbrž duševně trýzněného muže, který vlastně jediný (a nikoli Pelléas) najde k Mélisandině duši cestu, už je však pozdě. Anna Marshania (Geneviève) má velmi příjemný, sametový mezzosoprán a spolu s Florianem Köflerem po pěvecké stránce stáli v představení nejvýše. Pelléem byl Julian Henao Gonzales, který stále hledá obor, jenž by mu byl vlastní; jsou mu přidělovány role jako Nemorino, Rossiniho Almaviva či naposledy Ernesto v opeře Don Pasquale, pro něhož však není jeho hlas dost lehký. Mezioborový Pelléas sice tíhne k hrdinnému tenoru (někdy je obsazován lyrickým barytonem), ale Gonzales na něj jde příliš silově.

Claude Debussy: Pelléas et Mélisande – Matteo Loi (Golaud), Anna Gillingham (Mélisande), Julian Henao Gonzalez (Pelléas) – Wiener Kammeroper Vídeň 2018 (zdroj theater-wien.at / foto © Herwig Prammer)

Rovněž barytonista Matteo Loi (Golaud) už dostal v Theater an der Wien řadu příležitostí, avšak nutně potřebuje režiséra, který povede jeho herecký projev. Zatím si stále vypomáhá jakousi křečí a přehráváním a výsledkem je vždy téměř totožná šablonovitá figura. Půvabná Anna Gillingham (Mélisande), nová posila „Junges Ensemble“, působila křehce i sebevědomě zároveň, jak jí ukládalo rozdvojení postavy mezi už překonanou minulost a vzpomínku na ni. Příjemným sopránem vystihla záhadnou Mélisandu, o níž se nedozvíme, zda hledá útočiště, nebo naopak potřebu se komusi mstít.

Hrála se instrumentační úprava belgické skladatelky Annelies Van Parys s redukovanou instrumentací, z níž byly vypuštěny symfonické mezihry. Částečnou úpravou prošlo i libreto – v závěru schází postava lékaře a služek, které němě přihlížejí Mélisandině umírání. V třináctičlenném Wiener KammerOrchesteru je každý z hráčů sólistou, úprava orchestrace zní dobře a vyrovnaně (dirigent Thomas Guggeis) – třpytivé barevnosti debussyovského orchestru však přece jen nedosahuje.

Hodnocení autorky recenze: 80%

 

Claude Debussy:
Pelléas et Mélisande
Hudební nastudování: Thomas Guggeis
Režie: Thomas Jonigk
Scéna: Lisa Dässler
Světla: Franz Tscheck
Wiener KammerOrchester
Premiéra 12. února 2018 Wiener Kammeroper Vídeň
(psáno z reprízy 2. 3. 2018)

Pelléas – Julian Henao Gonzalez
Mélisande – Anna Gillingham
Golaud – Matteo Loi
Arkel – Florian Köfler
Geneviève – Anna Marshania
Yniold / Junger Pelléas – Quentin Retzl
Junge Mélisande – Lana Matic

www.theater-wien.at

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Debussy: Pelléas et Mélisande (Wiener Kammeroper 2018)

[yasr_visitor_votes postid="287879" size="small"]

Mohlo by vás zajímat