Linda Keprtová: Kočky jsou démonické bytosti, raději se jim vyhýbám!

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Česká opera a lidé kolem ní online (4): Linda Keprtová - S operní režisérkou Lindou Keprtovou hovoříme o chystané inscenaci opery Miloše Orsona Štědroně Don Hrabal v pražském Národním divadle. Dílo se zaměřuje na životní etapy spisovatele Bohumila Hrabala. Zpřítomňuje spisovatelovy tři zásadní ženy – matku, jeho ženu Pipsi a Múzu, americkou studentku zvanou Dubenka. Díky nim budou odhaleny i intimní stránky Hrabalova života. Opera bude ve světové premiéře uvedena 14. prosince 2017 na Nové scéně.
Linda Keprtová (zdroj archiv Lindy Keprtové)


Musí člověk dobře znát a uctívat dílo Bohumila Hrabala, aby mohl inscenovat operu pojednávající o některých jeho životních etapách? Ne každý se počítá mezi vyznavače jeho díla…

Byť jsem docela čtenářka, k Hrabalovi samotnému jsem se až do svých třiceti let nedostala. Sdílela jsem ho pouze prostřednictvím filmů Jiřího Menzela, takže jsem nikdy necítila potřebu Hrabala číst. Na nabídku inscenovat operu Don Hrabal ale nešlo nekývnout, už proto, že literaturu počítám mezi své největší koníčky. Začala jsem tedy jeho dílo číst, studovat literaturu a prameny o něm a bez nadsázky – vznikla z toho velká láska.

Nepociťovala jste deficit v tom, že Hrabala čtete až teď?

Naopak. Některé jeho texty bych ve dvaceti letech asi odložila, protože bych neměla dostatek vůle se jimi pročíst.

Co by na nich pro dvacetiletou čtenářku bylo problematické?

Hrabal nenapíše jedinou větu „vaty“. Slova, věty, obrazy na vás chrlí a vy si jako čtenář nemůžete odpočinout, nestačíte vydechnout. Někteří čtenáři to možná mají určitě jinak, ale třeba Příliš hlučnou samotu, to jsem si jista, tu bych tehdy určitě nedočetla. Koneckonců i dnes cítím, jak náročné je číst třeba Domácí úkoly z pilnosti, ty jsem dočítala s velkým sebezapřením. To „mléko“ je prostě extrémně plnotučné…

Takže nejprve přišla nabídka na režii a pak teprve jste se stala Hrabalovou čtenářkou, nebo to bylo obráceně?

Když jsem na pozvání do Národního divadla kývla, měla jsem přečtené pouze Perličky na dně a některé „pábitelské“ příběhy, které jsem měla ještě v živé paměti. Avšak ze všeho nejvíc mě lákalo potkat se s Hrabalem jako s figurou. A jestli jsem při této práci za něco vděčná, tak právě za toto „setkání“. Za setkání s tak impozantní postavou, s tolik přecitlivělou a empatickou duší. Takovýto dojem si z Bohumila Hrabala odnáším.

Z jakých pramenů své povědomí o Hrabalovi jako člověku čerpáte?

Především z knihy Tomáše Mazala, která je bohatým zdrojem. Ze setkání s Ivo Krobotem a dalšími Hrabalovými přáteli. A v neposlední řadě z jeho textů, dopisů, rozhovorů a tak dále.

Bohumil Hrabal 1985 (zdroj commons.wikimedia.org / foto Hana Hamplová)

Podobá se práce na opeře Don Hrabal, která bude uvedena ve světové premiéře, v něčem běžné technice a metodice práce operního režiséra?

Metodiku práce má do jisté míry každý režisér pokaždé stejnou, či podobnou. Na tu jste svým způsobem navyklý a jedete. Já se snažím ty své postupy aplikovat i zde, ale pravdou je, že tady na vás číhá opravdu mnoho překvapení. Mnohem víc než při titulu, u kterého si dva roky dopředu opatříte noty a nahrávku. Když jsem chystala koncepci Dona Hrabala, pracovala jsem pouze s libretem, noty jsem dostala cirka měsíc před začátkem zkoušek. A v tu chvíli musíte logicky upravit spoustu věcí dle „temporytmu“ hudby, dle skladatelova vnímání dramatického času, což je u běžného studia to první, s čím se seznamujete. Tady jsem měla k dispozici jen elektronickou nahrávku, ze které toho věru mnoho nepoznáte. Příprava byla tedy výrazně jiná, než když se připravuji na operu, která „běží“ už desítky let.

Můžete svou metodiku přípravy inscenace čtenářům trochu odkrýt?

Nic převratného v tom není. Většinou začínám tím, že si operu stále dokola pouštím z nahrávky. Třeba ne celou, zamiluji se do určitého momentu a ten si dokolečka přehrávám. A za chvíli zas do jiného. Tenhle kolovrátek v mém případě docela dobře funguje, obrazy se mi začínají postupně vytvářet a skládá se jakýsi celek inscenace. Některé klíčové momenty jsou před začátkem zkoušení pevně dány, některé se vyvrbí v rámci zkušebního procesu, leccos se z mých představ pozmění, leccos naopak utvrdí a zafixuje. A pak postupuji po jednotlivých scénách, po jednotlivých hudebních frázích.

Které jste ale v případě opery Don Hrabal nemohla znát dopředu…

Tady jsem si musela situaci dopředu promýšlet a vytvářet pouze podle textu, posléze podle klavírního výtahu. Ale kdy konkrétně, na jakou hudební frázi či celek se situace „uděje“, není v tomto případě dopředu tak úplně známo. Je pravda, že pan korepetitor mi ochotně přehrává pasáže předem, aby má hudební představa byla silnější.

Klavír a orchestrální barva pak nejspíš zase přinesou další rozdíl ve vnímání, jste si jistá, že to, co připravíte teď, bude fungovat s orchestrem?

To bude velké překvapení, bavíme se spolu měsíc před premiérou a nezbývá, než si počkat… Další novinkou pro mě v tomto představení je, že pracujeme s nezvyklým (myšleno v mých inscenacích) počtem rekvizit. Je jich na mé zkušenosti opravdu neskutečně moc. A každou z nich přirozeně musíte napojit na hudební frázi, na dramatickou situaci. Žádná však není uměle vymyšlená, každá rekvizita vychází z předobrazu toho, co známe z Hrabalova života či z Hrabalovy literatury. Jeden malý příklad: Všichni známe Postřižiny a scény s krásnými dlouhými vlasy paní sládkové, která je obrazem Hrabalovy matky Marie Kiliánové. V naší inscenaci matka, která byla vynikající divadelní ochotnice, přichází s blonďatou parukou, ve chvíli, kdy jí Hrabal říká: „Mami, já tu maturitu ani nepotřebuju…“. A matka si paruku sundává a nasadí ji Hrabalovi. Ona sama toužila po tom, aby syn hrál divadlo. K tomuto se taky váže krásná historka, ale to snad zas někdy jindy. A to je můj vjem ze skutečné fotky, na níž Hrabal sedí v hospodě u Zlatého tygra, v ruce drží cigaretu a na hlavě má blonďatou paruku. A bůh ví, jak to bylo.

Autorem libreta je v tomto případě samotný skladatel, jak ho koncipoval, na co z Hrabalova života a díla se v něm zaměřil?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář