Lípa Musica: B-A-C-H ad. Chytře vymyšleno, poctivě provedeno

Během úterního koncertu v kostele Všech svatých v srdci historických Litoměřic se vše zásadní odehrávalo na kůru. V programu nazvaném B-A-C-H ad. zde v rámci festivalu Lípa Musica vystoupil respektovaný německý varhaník Albrecht Koch.
B-A-C-H ad. – Albrecht Koch – Lípa Musica 26. 9. 2017 (zdroj Lípa Musica / foto Lukáš Pelech Atelier)

Jak napovídá název večera, program byl věnován nejen Johannu Sebastianu Bachovi, coby největšímu varhannímu skladateli, ale také těm, které jeho dílo ovlivnilo a inspirovalo později v devatenáctém století, tedy Piuttimu, Schumannovi, Mendelssohnovi-Bartholdymu, Claře Schumann a Josephu Gabrielu Rheinbergerovi. Těžko psát o Bachovi, mistrovi všech mistrů, obzvláště pak ve varhanní tvorbě, kde ani jeho superioritu nikdo nepopírá. Uvedená Bachova Toccata a Fuga Dórská byla velkolepým otevřením koncertu. V úvodní Toccatě se ucho posluchače a dost možná i ruce Albrechta Kocha s místními varhanami teprve seznamovaly. Následná Fuga již vytvořila mohutnou a hutnou zvukovou stěnu, jež silně působila a až k transu uváděla posluchačovu duši. Uhrančivá mnohočetnost Bachových hudebních linek, jež vyvrcholí v závěru jejich slitím v jeden akord, je typická, ale stále fungující.

Následný Gedenkblatt Carla Piuttiho byl o poznání jiným kusem. Jeho základní harmonická a svým způsobem venkovsky impresionistická teze se odvíjela zvolna na jednom rejstříku, což bylo bohužel provázeno ruchy vydávanými jednotlivými klapkami. Ovšem starým varhanám z druhé poloviny devatenáctého století v tomto neporučíš. Možná mohl koncert hostit místo kostela Všech svatých litoměřický dóm svatého Štěpána, jehož nástroj je podle varhaníků v nesrovnatelně lepším stavu, má více rejstříků a určitě též méně zmíněných ruchů.

Více odkazů na Bacha nabízela další skladba programu, jíž byla Schumannova Fuga B dur, provedená sytějším, stále však velmi harmonickým způsobem. Zajímavostí skladby je její postupná gradace. Skladba užívá bachovských ozdob, její téma ale není zdaleka triviálně mocné, naopak nabízí řadu vyprávěcích linií, jež jsou zde stejně důležité. Oproti Bachovu dílu, jež posluchače strhne jako velká voda, je zde tedy patrný ústup od monumentality a sugesce baroka, naopak je přítomna pobídka k individuálnímu vnímání skladby.

K hutnosti inspirované Bachem se program vrátil v Mendelssohnově-Bartholdyho Sonátě č. 6, respektive v okamžicích, kdy se uzavíralo její stěžejní téma, zde mocně doprovázené basy a na druhé straně výškového spektra pseudobarokními ozdobami. Z tohoto vrcholu se skladba vrátila k jen zdánlivě méně účinné jednoduchosti a závěrečným Andantem pokorně popřela monumentalitu, jejíž erupce byly nosné v prostřední části skladby.

Nejněžnější částí repertoáru bylo Preludium a Fuga Clary Schumann, která zdrsnělý mužský princip varhanní hudby posunula ještě více než předcházející autoři směrem k obrazné malebnosti. Naopak závěrečná Rheinbergerova Pastorální sonáta uvedená v závěru vrátila diváky z individuálně prožívaného Preludia zpět ke kolektivní náboženské tématice. Do kostela Všech svatých se v tento moment navrátila hutnost, která vystrnadila poměrně rázně intimitu.

Religiózní hudební myšlenky zde byly opět ústřední, koneckonců jejich sugesce je první asociací k sousloví varhanní hudba. I tato skladba ale v následném intermezzu zvolnila a vypustila posluchače z jinak všepojímajícího barokně stavěného víru do vod mělčích, v jistých aspektech ale širších. Na konci však skladba znovu, ale jenom Allegro non troppo, zhutněla a téma uzavřela.

Program byl postaven velice chytře a instruktivně a v žádném aspektu nenudil. Naopak jeho dynamika posluchačovu představivost ze své moci jen tak nepustila. Hra Albrechta Kocha byla perfektně matematická a profesorsky přesná. Varhaníci to ale jinak při nedomáckých štacích příliš jednoduché nemají. Na sžití se s nástrojem mají často pouze pár hodin před koncertem a v tomto čase se snaží poznat hlavně technické možnosti daného nástroje. Méně času však zbývá na meditaci nad vlastním pojetím a výrazem jednotlivých skladeb a jejich dílčích částí. Asi by v tomto smyslu bylo docela jiným zážitkem slyšet Albrechta Kocha hrát na „jeho“ domácký nástroj ve Freibergu. Varhaník zkrátka nikdy nehraje sám za sebe, ale snaží se dostat, co může, z daného nástroje. To potvrdil Albrecht Koch i při potlesku krásně zaplněného kostela, během něhož jednoduchým a výmluvným gestem rukou ukázal na nástroj na kůru. Jinak ale interpretovi přísluší všechna chvála za repertoárovou pestrost, nepodbízivost a perfekcionalitu.


Hodnocení autora recenze: 85%

 

Lípa Musica 2017
B-A-C-H ad.
Albrecht Koch (varhany)
26. září 2017 kostel Všech svatých Litoměřice

program:
Johann Sebastian Bach: Toccata und Fuge d moll (“Dorische”) BWV 538
Carl Piutti: Gedenkblatt op. 32 No. 8 „28. Juli 1750“
Robert Schumann: Fugen über B-A-C-H Opus 60: 6. Mässig, nach und nach schneller
Felix Mendelssohn-Bartholdy: Sonáta č. 6 d moll, op. 64
Clara Schumann: Präludium und Fuge B dur
Joseph Gabriel Rheinberger: Sonate Nr. 4 G dur op. 88 „Pastoral-Sonate“

www.lipamusica.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - B-A-C-H ad. -A. Koch (Lípa Musica 2017)

[Celkem: 2    Průměr: 3.5/5]

Související články


Napsat komentář

Reklama