Lipské Bachovy slavnosti 2014

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Kiss me, baby
Netušil jsem, že se mi až v Lipsku, v podstatě s generačním zpožděním a na veřejnosti v přítomnosti několika stovek posluchačů dostane odpoledního školení o líbání a polibcích (22. června 2014). Právě metamorfózám líbání a polibků byl totiž věnován hodinový recitál německé sopranistky Dorothee Mields, již přes deset let členky nejužšího týmu bachovských projektů Philippa Herrewegheho, která si ke spolupráci na hodinovém recitálu přizvala neméně známou německou hráčku na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Zatímco české publikum se často a rádo honí za aktuálními i vyčpělými operními hvězdami a jejich gala z operních a operetních prskavek a „vypalovaček“, v Lipsku vyprodalo několik set posluchačů Slavnostní sál Staré lipské radnice, aby naslouchalo delikátnímu programu německé hvězdy takzvané autentické scény, a to za křehkého zvukového doprovodu dobového klávesového nástroje (Hammerflügel, 1780–1790), transportovaného do Lipska jen kvůli tomuto koncertu a stručně před recitálem představeného jeho sympatickým restaurátorem. Líbání je dnes spíše technikou, nikoli uměním, a děti a pubescenti se mu teoreticky vzdělávají nejpozději v rámci sexuální výchovy. Dorothee Mields o líbání a polibcích cudně zpívala s ostychem dávno minulých staletí, kdy se dívky a ženy rděly za odhalený nárt. Až do třinácté řady, kam mě festivaloví organizátoři usadili, bylo vidět, jak jsou jí některé texty delikátní, a svým ostychem si publikum okamžitě naklonila a nakonec získala, takže se aplaudovalo hned po třetí písni, textově nebývale aktuální, v níž se zpívalo o exotičnosti mužů, kteří po svatbě zahrnují polibky manželky i ve věku odkvétajících růží, a ženách, které po smrti manželů šetří polibky i v případě druhého sňatku: „Jsou jako fénix, který se vznítí; jen škoda, že jej tak zřídka viděti,“ zpívala Dorothee Mields v písni na text básně Johanna Adolfa Schlegela.Rděním růžová líčka však po písních o milostných polibcích vystřídaly rozpaky z pijáckých písní, v nichž se lok vína šmahem zamění za polibek milé, a nakonec vážnost spjatá s polibky smrti, ať již z úst Jidášových, nebo smrtelného poháru Sokratova. Odpoledne však nakonec vrcholilo rozpustile bukolickými písněmi se subtextem pastýřské erotiky a zakončeno bylo dvěma písněmi, brnkajícími na nacionální a regionálně-patriotickou strunu, v nichž se o prvenství svářely saská Helena s Helenou z Falcké marky. Smekám před vokálním uměním a interpretačními schopnostmi Dorothee Mields: až na zúženou horní polohu je její stále více dívčí než ženský hlas plný půvabů a prosté sdělnosti, tak ideální pro interpretaci rozsáhlého písňového díla Carla Philippa Emanuela Bacha, který dramaturgicky ovládnul celé odpoledne. Smekám před technickými dispozicemi a barevnou představivostí Christine Schornsheim, která oživila starý nástroj, nalezený na půdě kdesi v jižním Německu i s původní kvitancí, a Slavnostní sál Staré lipské radnice přinutila naslouchat a publikum hluboce mlčet. Sólově se představila alespoň v Rondu E dur Wq 57 č. 1 a Fantazii Es dur Wq 58 č. 6, jimž Dorothee Mields s kolegiálním zájmem naslouchala na pódiu, nikoli skryta a odpočívající v zákulisí. Kéž by české publikum v tomto dramaturgicky objevném repertoáru dámy Mields a Schornsheim brzy poznalo a ocenilo. Sály zející prázdnotou při pěveckých recitálech skutečných mistrů písňového repertoáru však u nás zatím příliš náročnějšímu písňovému repertoáru nepřejí.

Hodnocení autora recenze: 95 %

Bachfest Leipzig 2014
C. P. E. Bach: Über das Küssen
Dorothee Mields (soprán)
Christine Schornsheim (Hammerflügel)
22. června 2014, 15 hod. Altes Rathaus Lipsko

program:
– Carl Philipp Emanuel Bach: Phyllis Wq 202/C č. 2, Die verliebte Verzweiflung Wq 199/12, Bevelise und Lysidor Wq 200/7, Mittel, freundlich zu werden Wq 200/16, An die Liebe Wq 202/C č. 3, Die Küsse Wq 199/4, Die Schlummernde Wq 202/G č. 1, Trinklied Wq 200/13, An den Schlaf Wq 200/11
– Carl Philipp Emanuel Bach: Rondo E dur Wq 57/1, Fantasie Es dur Wq 58/6
– Carl Philipp Emanuel Bach: Vom Leiden des Erlösers Wq 202/C č. 5, Passionslied Wq 202/C č. 13, Auf die Auferstehung des Erlösers Wq 202/C č. 8, Fantasie c moll Wq 63 č. 6/3 (Monolog des Sokrates)
– Carl Philipp Emanuel Bach: Die Grazien Wq 200/22, Klagen der Schäferin Wq 202/C č. 6, Lied Wq 202/C č. 1, Die märkische Helene Wq 199/14, Die sächsische Helene Wq 199/1
***

Závěrečná „retro“ lekce z Amsterdamu
K závěrečnému koncertu v kostele sv. Tomáše byl v neděli 22. června 2014 pozván Bachův holandský velekněz Ton Koopman, který k provedení Bachovy vokálně-orchestrální sumy, Mše h moll BWV 232, přicestoval se svými soubory Amsterdamským barokním orchestrem (1979) a Amsterdamským barokním sborem (1992), připraveným sbormistrem Frankem Markowitschem. Pro mě osobně bylo setkání s Koopmanem a jeho soubory příjemným setkáním s klasikou bez extravagancí Koopmanových mladších kolegů a jejich souborů včetně těch českých. Jelikož byl orchestr umístěn na kůru Svatotomášského kostela a moje maličkost byla festivalovými pořadateli usazena na opačnou stranu chrámové lodi do transeptu před oltářním prostorem, nemohu nastudování posuzovat detailně, protože sólové nástroje zanikaly v dlouhém dozvuku chrámového prostoru. (Maně jsem myslel na Joshuu Rifkina a jeho představu minimalistického obsazení Bachových oratorií a kantát, která by byla podle mého názoru v Bachově působišti u svatého Tomáše nerealizovatelná, na rozdíl od dvorských kostelů v Köthenu či Výmaru.) Rozhodně mě uspokojila Koopmanova tempodramaturgická koncepce, respektující akustické dispozice Svatotomášského kostela – dirigentova tempa byla uměřená, přesto kontrastní (briskní přechod mezi Crucifixus a Et resurrexit). Žádné ze zvolených temp nebylo extrémní a nebránilo pečlivé deklamaci, ani posluchačské recepci v chrámové akustice. Přestože jsem měl v paměti dopolední dokonalé obsazení sólového tercetu v Haydnově Stvoření, nechal jsem se s ctiteli Koopmanem či Savallem unášet omamným kouzlem tmavého sopránu kubánské sopranistky Yetzabel Arias Fernandez, který měl barvu až mezzosopránovou. Vynikajícím způsobem byl obsazen altový part kontratenoristou Maartenem Engeltjesem, jehož závěrečné Agnus Dei tlačilo posluchače do sedadel. Disponuje příjemně znějícím, ve všech polohách vyrovnaným a vzácně nosným hlasem, který neměl problém s choulostivou akustikou.Tenorový part byl svěřen spolehlivému, ale nikterak ojedinělému Tilmanu Lichdimu, a setkání s basistou Klausem Mertensem, suverénně zvládajícím basový part v Quoniam tu solus sanctus (Gloria) nebo Et in Spiritum sanctum (Credo), bylo oním setkáním s přetrvávající kvalitou holandsko-belgických souborů staré hudby, nezaměnitelných s ostrovními nebo jinými kontinentálními soubory témbrově i interpretačně, a to přes všechnu tak obvyklou personální propojenost (houslista Joseph Tan si zahrál v sobotu v kanadském ansámblu Tafelmusik Baroque Orchestra i v neděli v holandském orchestru dobových nástrojů Amsterdam Baroque Orchestra). Publikum odměnilo u svatého Tomáše s Bachovým hrobem zasypaným květinami účinkující vřelým a uznalým potleskem. Uvidíme, jak se s tímtéž Bachovým veledílem za rok popasuje Collegium 1704 a Collegium vocale 1704 Václava Lukse.

Hodnocení autora recenze: 90 %

Bachfest Leipzig 2014
Abschlusskonzert
Dirigent: Ton Koopman
Sbormistr: Frank Markowitsch
Yetzabel Arias Fernandez (soprán)
Maarten Engeltjes (kontratenor)
Tilman Lichdi (tenor)
Klaus Mertens (bas)
Amsterdam Baroque Orchestra & Choir
22. Června 2014, 18 hod. Thomaskirche Lipsko

program:
Johann Sebastian Bach: Messe h moll BWV 232

www.bachfestleipzig.de

Foto Bach-Archiv Leipzig/Gert Mothes, Petr Dyrc, archiv, Arne Hyckenberg

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na