List z Kanady: Yannick Nézet-Séguin otevřel novou sezonu L’Orchestre Métropolitain de Montréal

  1. 1
  2. 2

První podzimní nedělní odpoledne patřilo zahájení nové sezony L’Orchestre Métropolitain. Ne, tentokrát to nebyl zase další skvělý Mahler nebo Bruckner, jak jsme si zde poslední dobou zvykli. Na perfektní přípravu koncertu s orchestrem, v jehož čele stojí už dvanáct let, si tentokrát našel v novém, akusticky téměř perfektním sále La Maison symphonique potřebný čas Yannick Nézet-Séguin.Program s názvem Les exilés du Nouveau Monde představil dvě díla slavných evropských skladatelů, kteří je tvořili zde, v Severní Americe. Asi jste správně uhodli, že jedním z nich musela nutně být Devátá symfonie Antonína Dvořáka Z Nového světa, komponovaná v New Yorku v roce 1893; druhým dílem se pak stala Třetí symfonie Sergeje Rachmaninova, mající ve svém křestním listu rok 1936 a Philadelphii.

Jakkoli mám ohromnou slabost snad pro vše, co nám zde Yannick předkládá, nebýt v dotyčném programu Dvořákovy Deváté, nejspíš bych se rozhodl jedno z posledních, i tady relativně teplých nedělních odpolední prožít jinak – zcela jistě venku. Ale návštěvy tohoto koncertu jsem nakonec opravdu nelitoval. Už od začátku – Yannick dirigoval zpaměti – byl sál svědkem jeho neuvěřitelné koncentrace a také precizní hry celého orchestru. Téměř vše přitom působilo nesmírně dramaticky, hrálo se v nečekaně rychlých tempech, s celkovou stopáží pouhých čtyřiceti minut. Zajímavé bylo též zjištění, že téměř každý v sále o téhle Dvořákově symfonii evidentně něco už věděl – i když na druhou stranu není divu, vždyť patří mezi nejhranější. Díky nové architektonické výbavě zmíněného sálu byla akustika skvělá i nahoře na balkóně, kde jsem seděl, a kde jsou ceny míst přitom třikrát nižší, než v přízemí.Tak jako na začátku koncertu se i po přestávce Yannick objevil u mikrofonu a obvyklý úvod k druhé části spojil s předáním ceny – stipendia Nadace YNS, udělované některému ze zdejších talentovaných studentů hudby. Letos cenu získal mladičký klavírista Gianpiero Teolis, jehož mohli návštěvníci slyšet hrát před koncertem ve foyer.A program pokračoval. Zdejší rodák Eric Champagne (1980) složil na objednávku L’Orchestre Métropolitain jedenáctiminutové dílo s názvem Exile intérieur ou les trahisons du rêve américan, poème symphonique (Vnitřní exil nebo zrady amerického snu – symfonická báseň). Dílo bylo uvedeno v premiéře, pochopitelně za přítomnosti skladatele. Zatímco Dvořákova Devátá má v sobě naděje na splnění všech snů o Americe, Champagne je na opačném konci a sen o tom, že v Americe je vše možné, se u něj nekoná; dílo je skoro od samého počátku plné úzkostí a obav, ačkoli naděje ještě nezemřela úplně, jak je slyšet v závěru této partitury, inspirovaném samotným Dvořákem.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář