Love Songs – kouzlo miniatury: láska přítomná, věčná a nadčasová

Mezzosopranistka Irena Yebuah Tiran je Slovinka s ghanskými kořeny, žena velmi kultivovaného pěveckého umění a nevšední krásy. Ta interpretační kultivace spočívá v perfektní osobitosti sólového projevu; ovládá skvěle autentičnost chvíle a námětu, dává nám s přívětivou sdílností, důvěrností a kultivovanou živelností nahlédnout do svých vyznání, sentencí a hrátek o lásce. Komorní autentický projev ovládá suverénně, písňovou specializaci absolvovala na Mozarteu v Salcburku u profesora Wolfganga Holzmaira.

Ta přitažlivá autentičnost je ve všemožném hlasovém projevu, šepotu, vzlykotu, výskotu i trylkování; vskutku písňový projev vyžaduje autorka miniopery Ana Sokolovič vlastně jen jedinkrát. Srbská skladatelka žije a tvoří v Kanadě tak úspěšně, že za své tamní dvacetileté působení sbírá významná kanadská vyznamenání a důležité tvůrčí objednávky, včetně celovečerní opery. Napsala The Old Fools o stařecké fantaskní senilitě podle námětu britského básníka Philipa Larkina. Je bezvadné, že jsme mohli alespoň do komorní operní nabídky této zajímavé skladatelky nahlédnout. Pro své sdílení o lásce zvolila nadčasovost a internacionalitu. Nadčasovost využitím básnických textů počínaje básní z Amarusatakaty, jedné z nejobdivovanějších sbírek dávné indické milostné poezie, obdařené všemi vůněmi a nuancemi citu i erotiky. Titulní slovo jedné z básní z osmého století v sanskrtu, zde v anglickém překladu She (She is in the House), slovo foneticky velmi vhodné a nosné, otvírá všechna ta milostná vyznání. Zde je komorně, leč zcela výrazně, v naprosté shodě a unisono souznění se saxofonem, vyklenuté jak vstupní oblouk děje. Je to jako velké milostné vyznání, k němuž další přísliby – „I give you my hand, I give you my love…“ – jsou jak důležitá, šeptaná ujištění. Z milostné poezie domoviny vybrala Ana Sokolovič báseň Vasko Popa Dan ti bogat u naručju (Jsem bohatý v tvém náručí), prožitek lásky i kolorit ódy na život. Štěstí, sdělované v intimitě šepotu a kultivovaném civilním patosu, dávají i slova lásky vyzpívaná na verše průkopníka americké moderní poezie Walta Whitmana Song of the Open Road (Zpěv silnice), což je báseň ze známé sbírky Stébla trávy. Neméně účinné, vtipné a osobité je i lyrické pokračování v zhudebnění básně Dan do Lara, tedy Básně pro Laru irského básníka Michaela Harnetta.

Básní frankofonního Kanaďana Emilla Nelligana Ma mére (Moje matka) dává skladatelka něžně, jakoby ukolébavkově vyznít oddílu, který označuje jako lásku něžnou. Do oddílu dětská láska zhudebnila báseň domoviny Plava zvezda (Modrá hvězda) Miroslava Mika Antiče, pro něhož je umění dětské poezie charakteristické. Však také modré nakreslené hvězdičky roznášela zpěvačka po celé malé ploše svého výstupu, ploše určené kruhem diváckých židlí. Byli jsme všichni na dotek a tím mileji působil dávný a převelice populární song Seymoura Rice a Alberta H. Browna You Tell Me Your Dream, I’ll Tell You Mine o dětském sdílení snů, které je ovšem příslibem lásky. Ta rozverná, skotačivá pasáž je mile působivá, zněžněná a zjitřená mimickým zakrytím očí, zaujme i vhodně načasovaným kompozičním umístěním v celku pásma.

Výrazný part, skoro určující, nebýt tak přesvědčivě vynalézavého a bohatého projevu zpěvaččina, má v Love Songs saxofon. Lovro Ravbar je saxofonista všestranný a fantazijní, jeho hra má techniku a finesy, které dávají neobyčejně širokou paletu zvuků, rytmů, ozvuků, dozvuků, barevnosti, a to vše v dokonalém souznění, často unisonovém s Irenou Yebuah Tiran. Vzájemně se inspirují, napodobují, dotvářejí a zvukový efekt je originálně sdělný i zábavný. Saxofon je předřikavač, udavatel nálady, má sólo introdukce před tematickými díly – čistá láska, něžná láska, dětská láska, zralá láska, láska k osobě, kterou jsme ztratili, má i své mezihry. Saxofonista je tvůrčí hráč, má scénku, kdy mu zpěvačka přenese pultík do středu a sama poslouchá: jakoby na rozloučenou, poslední výstup saxofonu. Pak už jen zpěvačka sólově dosvědčuje sílu lásky. Výrazně zpívá Shakespearovo slavné zamyšlení o lásce (z Večeru tříkrálového), od časů Shakespearových zhudebňované – O Mistress Mine, where are you roaming. Má zde i kantilénu, i trylky, má ozvěnové efekty opakovaných slov, působivý pěvecký výstup vršený a zpřítomněný marným voláním svého spoluhráče zpět: „Lovro!“

Nastupuje smutně tklivý deklamační zpěv Ma morte vivante Paula Éluarda o žalu člověka, který zůstal sám, hraný objímáním relikvie, co po milém zůstala (notový pultík). Scénu loučení, jakoby hřbitovní, navodí dívčí postava, která klade na zem růže a mezi nimi a mezi diváky pak zpěvačka přednáší intenzivní nářek nad smrtí, jak jej do básnivě apelativní latiny dal římský lyrik Gaius Valerius Catullus. Má nádech melodiky středověkého hymnu, přednášeného v putování a proplétání mezi diváky. Love Songs jsou naplno na dotek publika, na dotek fyzické blízkosti účinkujících, nejvíce však na dotek mysli i duše. V ponoru i nadhledu, úsměvu i smutku. Závěr je recitace tváří v tvář dívce s růží, příslib lásky až do smrti, ba za hrob, jak slibuje Elizabeth Barrett Browningová v Portugalských listech, v sonetu číslo 43 How I do Love Thee?

Klubíčko vrcholné milostné poezie spřádané dějinami, zhudebněné Anou Sokolovič, mělo v tom nadčasovém a všelidském podobenství také i všem srozumitelný symbol věrné lásky – holubice. Hudebně ztvárněný čtyřmi vstupy – Doves, kdy zpěvačka špitala I love you (Miluji tě) ve stu jazycích (češtinu jsem nepostřehla). Ty holubice, papírové origami, jaké každý umíme složit, byly s namalovanými modrými hvězdami vlastně jediná rekvizita. Účinná, důvěrně blízká každému z nás. Nevtíravé důvěrnosti milostných sdělení slušela i vizuálně prostá jednoduchost, bosá zpěvačka v bílých šatech. Přesvědčivě vlídná hudební miniatura, nadčasová síla lásky.

Ana Sokolovič
Love Songs (Milostné písně)
Miniopera pro ženský hlas a saxofon

Mezzosoprán: Irena Yebuah Tiran
Saxofon: Lovro Rybar
Režie: Rocc
Opera povera v koprodukci se Slovinským komorním hudebním divadlem