Exkluzivní rozhovor k rezignaci Lubora Cukra: Bylo by krásné, kdyby se společné zájmy protly

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Operní režisér Lubor Cukr oznámil svoji rezignaci na místo šéfa opery Slezského divadla v Opavě. Svoji funkci zastával od 15. února 2017 a ukončí ji 31. srpna 2019. V souvislosti s tímto rozhodnutím jsme pana Cukra požádali o rozhovor.
Lubor Cukr (archiv respondenta)

Více než dva roky jste byl šéfem operního souboru Slezského divadla v Opavě. To už je skoro možné pokusit se o bilanci úspěchů a neúspěchů. Můžete nám říci svůj současný pohled na uplynulé období?
Velkou radost mám kupříkladu z uvedení poslední Kálmánovy operety Arizona Lady, kterou jsme uvedli v české premiéře, v režii Dominika Beneše a s texty Patricka Fridrichovského, jejíž poslední představení letos v dubnu navštívila dokonce i dcera slavného skladatele Yvonne Kálmánová, a pochvalně se k inscenaci vyjádřila.

Navázali jsme také na Gluckovu Ifigénii v Aulidě uváděnou Národním divadlem moravskoslezským, a to příběhem Ifigénie na Tauridě, takže diváci moravskoslezského kraje měli unikátní možnost vidět tyto Gluckovy opusy pohromadě. Navíc se mi pro tento projekt podařilo získat i odborníka na barokní hudbu, dirigenta Vojtěcha Spurného, za což jsem velmi rád.

K našemu kraji patří také neodmyslitelně dílo Leoše Janáčka, a proto jsme uvedli krásnou inscenaci jeho opery Příhody Lišky Bystroušky, v režii naší kmenové režisérky Jany Andělové Pletichové. Tato inscenace se stále těší velké divácké oblibě nejen v Opavě, ale slavila úspěch například i na festivalu MHF Leoše Janáčka.

Vybočením z běžného režimu pro sbor SDO a zpestřením nabídky pro diváka bylo mimořádné uvedení Čajkovského Liturgie Jana Zlatoústého v kostele sv. Václava, ve spolupráci s Opavskou kulturní organizací. V tomto případě mě trochu mrzí, že se podobné akce v Opavě teprve zapisovaly do povědomí diáků a určitě by stálo za to, více je zviditelnit, protože sbor předvedl opravdu nevídaný výkon. Zatímco jedna část souboru se věnoval této jedinečné Čajkovského skladbě, orchestr měl možnost uvést se ve výborné formě jiným skladatelovým dílem, a to baletem Spící krasavice, který jsme představili divákům v hudebním nastudování Marka Šedivého a ve spolupráci s Moravským divadlem Olomouc.

Ponaučením pro mě bylo uvedení pohádkového titulu O Ptáku Ohniváku a Lišce Ryšce autorů Petra Opavy a Anežky Janátové, který jsme trochu nevhodně zařadili do předplatitelské řady. I přesto, že má titul velký úspěch u dětského diváka, zařadit ho do běžné abonentní řady nebylo z mého pohledu příliš šťastné. Naopak velkému úspěchu u všech diváckých kategorií se těší naše Prodaná nevěsta.

Stále více jsme prohlubovali komunikaci s mladým divákem, a proto jsme zařadili i osvědčený projekt Jak se dělá opera, jehož autorem je emeritní sólista SDO Evžen Trupar. O toto představení byl velký zájem nejen ze strany škol. Rozšířili jsme nabídku pro naše diváky o pravidelné dramaturgické úvody před představením, vrátili jsme se k předpremiérovým besedám a vznikl také nový formát pořadu pro předplatitele. Jsem rád, že i podle výroční zprávy se zvyšuje nejen návštěvnost, ale i celkové tržby. To myslím hovoří za vše.

C. M. von Weber: Čarostřelec, Slezské divadlo Opava 2019 (zdroj SDO)

Co Vám udělalo v poslední době v SDO radost?
Paradoxně mám asi největší radost z tolik diskutovaného Weberova Čarostřelce, který byl poslední premiérou sezóny. Musím říci, že už jsem dlouho nezažil takovou spolupráci, kde se všichni s velikou důvěrou rozhodli ukázat to nejlepší, co v nich je. Týká se to úplně všech složek. Podle mého názoru má představení velmi silnou atmosféru, a divák, pokud přistoupí na hru, může odejít s opravdovým zážitkem. Za to děkuji všem, kteří se na vzniku tohoto titulu podíleli, ať už se jedná o sólisty, sbor, orchestr pod vedením Vojtěcha Spurného, či všechny technické složky.

Neměl jste strach uskutečnit podobně odvážné projekty zrovna v Opavě?
Víte, každé divadlo potřebuje a hledá nové diváky. Chtěl jsem vytvořit projekt, který má až filmový rámec vyprávění příběhu, protože dnešní divák je především ovlivněn médii. Věřím, že tento krok plní svůj účel, a podle reakcí mnohých diváků zájem o takové představení je. Přesto, že byla do konce sezóny odehrána jen tři představení, někteří diváci už stihli přijít i dvakrát, což považuji v tak krátkém čase za velký úspěch. Samozřejmě existuje i druhá skupina diváků, kteří očekávali klasické provedení této opery. Inscenace tedy vzbudila velkou vlnu vášní, ale osobně jsem přesvědčen, že divadlo má být o dialogu.

Když se podíváte do historie, bylo tomu tak od nepaměti. Reagovat na současné vnímání společnosti, v dnešní době i snažit se přizpůsobit vyprávění příběhu té zběsilé rychlosti, ve které žijeme, to je přirozený vývoj. Otevřenější část publika, která vnímá současné trendy v hudebním divadle a očekává nové výklady, tento způsob většinou osloví. Ta konzervativnější část publika, která neočekává žádný výklad, ale pouhé převyprávění příběhu, má zas možnost srovnat vývoj divadelního vyjadřování díky svým zkušenostem. Dokonce ani žádný z dnes již uznávaných autorů, kteří tvoří osu divadelních dějin, by tak nikdy nevytvořil žádné nové dílo, kdyby se nepokusil jít směrem kupředu. Debata vzniká, a z toho mám radost.

Snažím se sledovat inscenační tendence nejen v Čechách, ale i v zahraničí, a všude je to hodně podobné, často i daleko odvážnější. Považuji to za jednu z cest, jak oslovit a přivést do divadla nového diváka a vybočit tak ze zaběhnutého provinčního rámce. Všechny bych rád pozval, ať si udělají vlastní názor. Když jsme vybírali titul pro Festival Opera 2020, rozhodli jsme se právě pro Čarostřelce, takže bude k vidění v lednu i v Praze.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na