Lucie Kaňková: Svou kariéru vnímám jako životní cestu, na které postupuji k novým metám
Lucie Kaňková zprvu jen tak pro legraci natočila árii Královny noci doma v obýváku v pyžamu a roušce, což zveřejnila na YouTube. Její video se stalo “virálem” – a vyneslo jí výhru v online soutěžích po celém světě a nabídky spolupráce na mnoha projektech. Její případ svědčí o tom, že štěstí přeje připraveným a panenku sedící v koutě nikdo nehledá. Pochopitelně bez pěveckých kvalit, které si zdokonalovala studiem ve Švýcarsku, by neprorazila. Ty prokázala výhrou ve Dvořákově soutěži v roce 2016 v Karlových Varech, v červnu 2022 pak také výhrou v soutěži Mimas Music Festival v Itálii. Temperamentní blondýnku můžeme vídat v Praze jako Královnu noci ve Stavovském divadle, nově od září také v titulní roli Violetty Valéry ve Verdiho La traviatě ve Státní opeře. Nejbližší příležitost se naskytne již tuto neděli 16. října 2022.
Pocházíte z hudební rodiny? Kdy jste se rozhodla, že se stanete zpěvačkou?
V celé naší rodině jsou po generace předávány různé umělecké geny. Nikdy jsem nepochybovala o tom, že se chci věnovat umění. Je to velmi nemilosrdný, ale i nádherný svět. Když máma v těhotenství koncertovala coby houslistka, už tehdy před narozením jsem byla posluchačkou klasické hudby… Z vyprávění vím, že jsem uměla dříve vyťukat prstem na klavír písničku a k tomu si ji i zazpívat, než mluvit. Po vzoru maminky jsem si ve čtyřech letech vybrala housle, na které jsem dalších téměř dvacet let hrála a absolvovala studium hudebního gymnázia a Pražské konzervatoře. Zpěv jsem ovšem dlouhou dobu vnímala pouze jako koníček. Musela jsem si počkat 22 let, než se mi otevřely operní dveře a já se ocitla na prahu úplně nového hudebního světa.
Zpěv jste studovala v zahraničí?
Byla jsem přijata na Bernskou univerzitu ve Švýcarsku do magisterského programu jako „experiment“ přes protest odborné komise. Profesorka Barbara Locher, kterou jsem si ve Švýcarsku našla, a ředitel operního studia Mathias Behrens se shodli na tom, že mám potenciál. Když mi volal pan ředitel, že mě přijali a v září mám nastoupit, nevěřila jsem svým uším a dodnes to považuji za stěžejní událost ve svém životě. Ocitla jsem se ovšem mezi profesionály, kteří již často vystupovali na různých operních i koncertních pódiích. Má spolužačka zpívala náročné wagnerovské árie a já si přichystala Smetanovu úpravu ukolébavky Hajej můj andílku. Od té doby jsem přesvědčena, že nic člověka neposune tak, jako když se obklopí lidmi na mnohem vyšší úrovni a učí se od nich. Po roce tvrdé každodenní dřiny jsem dostala hlavní operní roli v tamním malém divadle a na konci studia jsem absolvovala s nejlepším hodnocením z celého ročníku.
Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?
Největší úspěch? To se nedá říci… Svou kariéru vnímám spíše jako životní cestu, na které postupuji k novým a novým metám. Po několika letech studia jsem v roce 2016 vyhrála Dvořákovu soutěž v Karlových Varech, což mi otevřelo dveře do operního světa. Jak se říká, příležitost přeje připraveným, a tak mne dále posouvaly různé záskoky – například v březnu tohoto roku role Gildy ve Verdiho Rigolettovi v belgickém Lutychu, v červnu pak Gilda i v pražské Státní opeře. Nyní zpívám Královnu noci v Mozartově Kouzelné flétně v různých evropských operních domech včetně „mozartovského svatostánku“ Stavovského divadla v Praze, což považuji za velkou čest. Od letošní sezony se k těmto rolím v Praze připojuje Violetta Valéry ve Verdiho La traviatě a na obzoru se rýsuje několik dalších krásných úloh.
Jste laureátkou a vítězkou velké řady soutěží. Jak probíhá vaše příprava na takovou soutěž? Máte na to nějaký „grif“?
Nejdůležitější je vždy výběr repertoáru, který se snažím přizpůsobit místu, kde se soutěž koná s ohledem na složení odborné poroty. Je zřejmé, že Italové budou preferovat bel canto, naopak v Německu porotce více zaujmu s Královnou noci. Možná ale někoho překvapí, že je třeba důkladně promyslet i mnoho maličkostí, například i správnou volbu oblečení a bot, jelikož věřte tomu, že nestabilní boty dokáží rozhodit celý výkon…
Máte nějakou zajímavou historku či zážitek z období kovidu?
V poslední době probíhají soutěže často online formou nahrávek, které musí splňovat různé parametry. V loňském roce jsem nahrála Královnu noci v obýváku v pyžamu a s rouškou za doprovodu karaoke orchestrální nahrávky na YouTube, která doslova obletěla svět. Natočila jsem to zpočátku jen pro legraci a nikdy bych nečekala, že sklidím takový úspěch. Tato nahrávka mi získala cenu diváků v Austrálii, cenu za nejlepší kostým a cenu v italské online soutěži, což s sebou přineslo nabídky na spolupráci s operními domy v Kišiněvě v Moldávii, ukrajinské Oděse, v Královské opeře v Lutychu v Belgii a ve Státní opeře v Budapešti. Dokonce ji zveřejnilo na sociálních sítích i Národní divadlo v Praze, když jsem v této roli ve Stavovském divadle na podzim 2021 debutovala.
V červnu 2022 jste zvítězila v soutěži Mimas Music Festival v Itálii. S čím jste soutěžila a jaký to byl pocit vyhrát takto prestižní soutěž?
Zrovna jsem připravovala Kouzelnou flétnu v Budapešti, když mi přišel e-mail, že jsem se stala vítězkou letošního ročníku a zvou mne na gala koncert na ostrov Procida. Soutěže jsem se účastnila s áriemi Královny noci „Der Hölle Rache“ z Mozartovy Kouzelné flétny, Philine „Je suis Titania“ z opery Mignon Ambroise Thomase a Gildy „Caro nome“ z Verdiho Rigoletta. Všechny tři soutěžní árie mám zažité až na dřeň. Myslím, že to z nahrávek bylo na první poslech znát a výrazně mi to dopomohlo k vítězství. Královnu noci, jak už jsem uvedla, zpívám pravidelně v pražském Stavovském divadle, vystoupila jsem s ní na festivalu ve Švýcarsku na Opernspiele Munot a letos na podzim s ní pojedu na zájezd do Japonska s Maďarskou státní operou. Mám s touto rolí domluvené závazky i v dalších zahraničních divadlech na dva roky dopředu. Role Gildy je mou srdeční záležitostí a měla jsem to obrovské štěstí ji ztvárnit v belgickém Liège. Shodou okolností ve stejný den, co jsem vyhrála soutěž Mimas Music Festival, mi ji nabídla i Státní opera v Praze, kde jsem v ní debutovala 25. června 2022. Roli Philine jsem v Belgii v této sezóně coverovala, takže ji mám celou nastudovanou, a to včetně všech těch obtížných francouzských dialogů…
A pocit z výhry? Ten byl pochopitelně naprosto úžasný! Vždycky jsem si myslela, že vyhrát soutěž v Itálii je nemožné a vidíte? Podařilo se mi to dokonce dvakrát! Léta studia italského bel canta se zúročila, navíc uznání italské poroty mi potvrzuje, že kráčím správnou pěveckou cestou.
Jak už bylo řečeno, studovala jste zpěv ve Švýcarsku a housle na Pražské konzervatoři. Mohla byste se pokusit srovnat, v čem je tam studium hudby jiné než u nás?
To nemohu objektivně posoudit, protože jsem u nás studovala hru na housle – a svět instrumentalistů a pěvců je přece jen velmi rozdílný. Co jsem ale vypozorovala od mých operních kolegů, rozdíly spatřuji například v herectví, které ve Švýcarsku více staví na pocitech a vnitřních prožitcích, taktéž pěvecká technika je poněkud odlišná. Měla jsem veliké štěstí, že jsem našla profesorku, která studovala u slavné italské pěvkyně a vychází z čistého italského bel canta. Mnoho let jsem se učila pracovat i s těmi nejmenšími svaly v těle, abych měla vše pod absolutní kontrolou. Ve finále mi to dovoluje zpívat víceméně jakýkoliv styl a hlasu to dodává velkou flexibilitu i volnost.
Před rokem vás časopis Forbes zařadil do kategorie “30 těsně nad 30”. Co se za ten rok nového událo a jaké jsou vaše další plány?
Za poslední rok jsem měla možnost vystupovat na velkých operních scénách v krásných rolích: s operou La traviata zahájit operní sezónu v Kišiněvě s TV přenosem, zazpívat si velkolepý gala koncert ve slavném operním domě v Oděse a značně si rozšířit repertoár. Můj dědeček hrál padesát let v orchestru Státní opery v Praze, jsem tedy nadšena, že mohu následovat naši rodinnou tradici a zpívat na této krásné scéně. Na konci minulé sezony jsem zde vstoupila do produkce Rigoletta jako Gilda a 3. září si tu užila debut v roli Violetty Valéry. Do konce roku mě ještě čekají tři produkce Kouzelné flétny – kromě turné v Japonsku a repríz ve Stavovském divadle si v prosinci odskočím na několik představení do Kambodže, kam jedu na pozvání kambodžského krále. Budu mít tu čest se účastnit tamní open air produkce v Bayonském chrámě v angkorské archeologické oblasti. V plánu je i natočení filmu.
Moc mě těší i vize budoucnosti a spolupráce s dalšími zahraničními divadly jako je Maďarská státní opera, Státní divadlo Košice či Královská opera v Lutychu. Aktuálně jednám i s několika divadly v Německu, Švýcarsku, Itálii, Švédsku, Holandsku a Velké Británii.
Do Státní opery v Praze nastoupil nový hudební ředitel Andrij Jurkevyč. Vy už jste dříve měla příležitost s ním spolupracovat – jak k tomu došlo a jaký dojem ve vás zanechal?
Zpívat pod taktovkou Andrije Jurkevyče je pro mě odměnou, naše spolupráce ale začala kuriózně mojí výše uvedenou „obývákovou karaoke nahrávkou“, kterou jsem poslala mimo jiné do italské soutěže, kde byl Andrij v porotě. Na základě videí mě pak pozval nejprve do Oděsy a posléze do Kišiněva. Nestává se často, že se pěvec zcela interpretačně shodne s dirigentem, ale mám pocit, že s Andrijem na sebe nemusíme ani koukat a víme, že se vždy hudebně setkáme. Je to osvobozující, když máte s dirigentem stejné hudební cítění. Shodou mnoha okolností jsme se opět setkali, tentokrát v Praze, kde nás 16. října čeká další společná La traviata na jevišti Státní opery.
Děkuji vám za rozhovor!
