Łukaszewského „osmá“ v české premiéře na Svatováclavském hudebním festivalu

Námětem a zčásti i formálně Łukaszewského Symfonie č. 8 s podtitulem „Banganarti Hymns“ vychází z archeologických objevů z roku 2001 na území dnešního Súdánu, kdy polská archeologická mise rozkryla poutní svatostánek zasvěcený archandělu Rafaelovi s nástěnnými malbami a nápisy z 12. až 14. století. Právě starověké núbijské hymny související s Lazarovou sobotou, Květnou nedělí a Velkým pátkem se staly náplní čtyřvěté symfonie, jejíž avizovaná durata byla pětapadesát minut. Texty zpívané v řečtině přitom nesloužily jen jako verbální složka díla, nýbrž také jako formativní motiv hudební složky – mezery v textu totiž Łukaszewski transformoval do krátkých repetitivních motivů, které bylo díky vytištěnému textu v rámci koncertní brožury (sloužící tedy jako jakási pomocná partitura) možné zdařile identifikovat. K samotnému hudebnímu stylu autor dodává, že ačkoliv je inspirován tradicí byzantskou a gregoriánskou, tak premiérované dílo „není pokusem o napodobení stylu, ale rozhodně zůstává v dialogu s fascinující podobou raného křesťanství.“

Po úvodním slovu ředitele festivalu Igora Františáka, který kromě přivítání posluchačů a pozvání na zbývající koncerty Svatováclavského hudebního festivalu konstatoval, že se polský skladatel nemohl české premiéry svého díla zúčastnit osobně, se prostory kostela Panny Marie Královny rozezněla první věta (Chvalozpěv na Velký půst) ostinaty v bicí sekci, doprovozenými dlouze drženými tóny ve smyčcích orchestru NFM Vratislavské filharmonie. Tyto jemné, bez vibrata znějící tóny se přitom střídaly s drobným pizzicatovým motivem, který měl funkci zmíněných mezer v textu, ale také jistého repetitivního, tedy ukotvujícího prvku. Na tomto pozadí se střídaly vstupy sboru NFM a sólového basu v podání Jarosława Bręka.

Vůči celkovému vyznění lze konstatovat, že zatímco kantabilita zpěvních částí byla interpretována na výši, deklamace textu byla kvůli akustickým i jazykovým bariérám ne zcela srozumitelná. Vůči akustickým nástrahám prostor velkých sakrálních staveb je navíc často nevděčná role smyčců v rámci orchestrálních skladeb – při prvním nástupu mohutné dechové sekce totiž bylo patrné, že navzdory snahám dirigenta Norberta Twórczyńského (jenž si byl těchto nástrah zřejmě dobře vědom) dynamicky vyvažovat jednotlivé vstupy, byla smyčcová sekce často nemilosrdně převálcována zvučností bohatě obsazené sekce žesťové.

Druhá věta (Dva kánony na Lazarovu sobotu) se co do použitých prostředků od úvodní části velmi nelišila. Redukcionistický přístup sice místy působil velmi étericky až transcendentálně, což podpořilo lyrické vyznění bez nadužití disonantních souzvuků, nicméně vůči takřka hodinovému rozvržení celé skladby velmi brzy došlo k tomu, že zkrátka dílo nemělo hudebně již co nového nabídnout. Třetí větu (Krátké písně na Květnou neděli) lze sice považovat za nejzdařilejší část Symfonie, a to zejména díky povšechně oslavnému charakteru i zdařilé závěrečné gradaci, závěrečná část (Ódy na Velký půst) však již kromě počátečního využití dřevěného bicího nástroje zvaného semantron, využívaného především v pravoslavném ritu místo zvonů, jež byly za osmanských dob zakázány, kompozičně nepřineslo nic svěžího a patřičně zakončujícího.

Navzdory tomu, že nastíněné hodnocení vyznívá spíše kriticky, lze dle závěrečných ovací vestoje a bezprostředních slovních reakcí posluchačů usuzovat, že skladba měla zamýšlený a snad i kýžený účinek. Kromě úvah nad tím, jestli by kompozici neprospěla durata pohybující se kolem dvaceti až pětadvaceti minut, je rovněž otázkou, jestli Łukaszewski při komponování počítal s kostelním dozvukem. Dle užitých textů, místa konání premiérového uvedení díla a skladatelových kompozičních zkušeností se zdá, že ano. I přesto je možné předpokládat, že nahrávka skladby s konkrétnějším, v postprodukci vycizelovaným zvukem bude zejména vůči vokálním částem díla vstřícnější. Nesporným faktem však zůstává, že se jednalo o významný dramaturgický i produkční počin, který byl pro více než stovku přítomných posluchačů jednoznačně obohacující zkušeností. Přejme proto Svatováclavskému hudebního festivalu mnoho spokojených posluchačů a úspěšné hudební objevy, a to nejen ve zbývajících koncertech letošního ročníku, ale i v letech následujících. Jelikož jak praví festivalové motto, koncert v kostele je zážitek.

Łukaszewski: Banganarti Hymns
21. září 2022, 18:00 hodin
Kostel Panny Marie Královny, Ostrava

Program:
Paweł Łukaszewski: Symfonie č. 8 „Banganarti Hymns“ pro bas, smíšený sbor a orchestr (česká premiéra)

Účinkující:
NFM Vratislavská filharmonie
Sbor NFM (umělecký ředitel Lionel Sow)
Norbert Twórczyński – dirigent
Jarosław Bręk – bas