Mám na čas půjčené jedno z nejkrásnějších divadel aneb Kdo je Ivan Liška?

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

V mnichovském Národním divadle jsou pro diváky dva tisíce míst. Máte-li jeden tisíc, je divadlo na padesát procent plné, či prázdné. Programy musí být schopné uspět při tak velké kapacitě, hlavně pobavit, ponaučit a přesvědčit o nových směrech v současném tanci. Stuttgart stejně jako Mnichov má Crankovu tradici – Oněgin, Romeo a Julie, Zkrocení zlé ženy. Stuttgart úspěšně vychovává choreografy. Hamburg + John Neumeier. Wuppertal + Pina Bausch. V Mnichově měl stálý choreograf malý úspěch. Velice úzce jsem spolupracoval s Konstanze Vernon. Byl jsem jejím vyvoleným nástupcem. Klasický tanec je zde pečlivě živý.

V Německu, kde třeba ekonomické a geopolitické zájmy zničily soubor Forsytha, exkomunikovali po letech z domovského divadla Youriho Vámose, nebo naopak v Berlíně dosadili kritizovaného Vladimíra Malakhova coby šéfa, jste se vy udržel ve funkci. Čím to podle vás je?

Plodnost, i divadelní scény, to podmiňuje změny. Forsythe, Vámos – nesrovnatelné veličiny. Jsou dnes jinak produktivní. Nejde o to se za každou cenu udržet, jde o pokračování konceptu, viz Forsytha. Portréty choreografů: Mats Ek, Jiří Kylián, Hans van Manen, John Neumeier
Sezona Petipy: Le Corsaire
Sezona Very british!? Frederick Asthon, Kenneth MacMillan
Sezona Tanzland Deutschland 2013–2015

Mohl byste krátce přiblížit čtenářům, jakým způsobem je financovaný baletní soubor? Jak to vypadá s vícezdorojovým financováním? Jaký je podíl mecenášů a donátorů?

Jsme státní baletní soubor financovaný bavorským státním Ministerstvem kultury. Uzavřené smlouvy s ministrem jsou striktně dodržovány. Oboustranně. Bavorská vláda podporuje umění vědomě (už od ponapoleonských dob, Ludwig I. Maxmilian II., Ludwig II.). Vyděláváme asi 40 procent našeho rozpočtu prodejem lístků. Je-li zkrácení rozpočtu státních vydání, i divadla se na něm podílí. V roce 2003 to bylo například 27 procent během dvou měsíců. Příspěvky sponzorů ale umožňují rozsáhlejší umělecké plány.

Všichni, kdo znají práci a fungování kamenného divadla, vědí, že představení po sečtení nákladů, a to včetně těch na provoz budovy, mzdových položek, autorských práv a tantiém, alespoň v Česku nevydělá, a ekonom je rád, když tržby za vstupné tyto náklady pokryjí. Jak je to v takovém slavném domě, jako je Bavorská státní opera, kde je přece jen dražší vstupné, velká kapacita hlediště?

a) Doporučuji být přítomen nikoli pouze v divadle samém. Hledat jiné platformy ve městě, v kraji, na venkově.
b) Budovat marketing odpovídající novým mediálním formám.V Česku ředitelé nebo umělečtí šéfové baletních souborů vždy těžce bojují u repertoárových komisí o orchestr, místo v hracím plánu, protože vše pozře operní soubor. Pak se často stává, že jeden den soubor hraje Labutí jezero, a druhý den moderní balet, protože to zrovna tak vyšlo. Je něco podobně amatérského a necitlivého vůči baletu možné i u vás?

Dnes, tedy v polovině roku 2013, jsme u sezony 2015/2016. Spolu s operním vedením přemítáme, zavrhujeme, plánujeme. Mám deset zaručených jevištních zkoušek (včetně generálky) polodenních. Při nadměrných operních produkcích si pomůžeme baletním programem s hudbou z nahrávky. Ctižádost divadla je hrát s orchestrem baletní programy.

Je možné porovnat třeba platy tanečníků u vás, v Berlíně a třeba v Hamburku?

Platy jsou v podstatě všude stejné, skupina 1A. U sólistů jsou individuální dohody běžné.

Ve vašem souboru se ocitlo nebo jím prošlo mnoho česko-slovenských tanečníků: Roman Lazík, Lukáš Slavický, Zuzana Zahradníková, Matěj Urban. Máte k nim jako šéf vřelejší vztah, nebo jste nestranný?

Angažuji tanečníky pouze podle způsobilosti a perspektivy vývoje. Každý ze šedesáti čtyř, respektive osmdesáti i s Bayerische Staatsballett II., je svým způsobem nadaný. Vždy je v jejich vývoji podporuji, a to všechny.

Když byl angažovaný Lukáš Slavický, v Česku – jak tomu tak bývá – se v tanečních kruzích mluvilo o tom, že je to protekce, díky tomu, že se přátelíte s jeho otcem. Proč myslíte, že „doma“ vždy lidi něco takového napadne?

Maloduševnost čili prostoduchost, možná závist nelze vymýtit.

Z klasických baletů máte v repertoáru hned dva tituly – Labutí jezero a Louskáčka – v choreografii Johna Neumeiera. Není to dramaturgicky nevhodné? Není lepší, když si divák na tyto tituly zajede do Hamburku a ve vašem divadle by zhlédl třeba jinou režijní a choreografickou koncepci? Neobviňuje vás kritika, že s Neuemierem příliš kamarádíte od doby svého angažmá v jeho souboru?

Kvůli Balanchinovi do New Yorku, kvůli Petipovi do Sankt Peterburgu? Co by si kritika mohla myslet, není věrohodné. Důležité je přesvědčivé provedení. Tak rozdílný repertoár jako v našem divadle je obdobný pouze snad ještě v Pařížské opeře.

Máte mezi německými divadly zvláštní postavení, protože často získáte práva a uvádíte i pozdní díla Jiřího Kyliána. Například Gods and Dogs. Jako kolega, ale i intendant: jak hodnotíte choreografický a také filosofický vývoj Kyliána?

Kvalita a provedení choreografií nám zaručuje přízeň mnoha choreografů. Kyliánova přízeň tomuto souboru se datuje již z doby před mým obdobím šéfování. Mně nenáleží hodnotit práci Jiřího Kyliána. Mně náleží umožnit co nejlepší podmínky pro jeho práci se souborem, jež mohou zmenšit pochyby o vlastní práci, které má každý nový tvořící.

Jste přátelé?

Ano, známe se od šedesátých let.

Často uvádíte komponované večery, složené s několika choreografií dramaturgicky působivě propojených. Není však v současném vývoji divadla takový komponovaný večer spíše přežitek?

Komponovaný večer má svůj dramaturgický smysl. Je-li přesvědčivý, úspěch se dostaví. Je-li to přežitek, tak pro publikum, které nebylo správně vedené.

Na co jste nejvíce hrdý za celá ta léta, co jste v čele souboru?

Jsem baletním ředitelem patnáctou sezonu. Být úspěšný s rozdílnými redakcemi klasiků je správné, umožnit kreace je podstatné: Bouře od J. Mannese, Serie noire – Terence Kohlera, choreografie Jacopa Godaniho, Emma B., Jean Grand Maître, Davide Bombana. Obsažné portréty J. Kyliána, J. Neumeiera, M. Eka, Hanse van Manena a dvě stěžejní díla Williama Forsytha Limb´s Theorem, jež jsme hráli i na Vánoce, a také Artifact.

Uvádíte díla současných choreografů, ale i klasická díla 20. století. Je problém pro váš soubor získat třeba autorská práva?

Musíme se svědomitě a vytrvale starat, někdy dříve či později se realizace dostaví.

Jaký podíl má vaše dramaturgická vize a vize vašich dramaturgů na konečném dramaturgickém plánu? Musíte třeba o tituly bojovat u ředitele divadla nebo umělecké rady?

Ředitelem jsem já, radím se s dramaturgy, rozhoduji sám.

Uvádíte třeba José Limóna. Myslíte, že velký soubor v kamenném divadle je schopen interpretovat tak osobitý taneční styl, o kterém byly sepsány desítky metodických studií? Čím je pro vás Limón zajímavý? Proč třeba ne Marta Graham?

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat