Manon v baletní podobě v Plzni. Působivý dějový balet, zbytečně zatížený symboly

  1. 1
  2. 2
Ve Velkém divadle v Plzni měla v sobotu 18. listopadu premiéru nová baletní inscenace – Manon. Jejím choreografem, režisérem a tvůrcem libreta je Filip Veverka, který během své taneční kariéry úspěšně působil na řadě našich předních i zahraničních scén. Manon na námět románu Abbé Prévosta je jeho prvním celovečerním baletem. Hudbu vybral nikoliv z díla Julese Masseneta, jak mnozí očekávali, ale zvolil, poněkud překvapivě, hudbu Alexandra Konstantinoviče Glazunova.
A. K. Glazunov: Manon – Carolina Cortesi (Manon), Gäetan Pires (Des Grieux) – DJKT Plzeň 2017 (zdroj DJKT / foto Martina Root)

Našel ji v jeho čtrnácti vesměs orchestrálních dílech, autorem hudebního aranžmá je Švéd Torbjörn Helander. Hudebně dílo nastudoval Jiří Petrdlík. V hlavních rolích excelovali na premiéře nově angažovaní členové souboru Italka Carolina Cortesi jako Manon, Francouz Gaëtan Pires v roli Des Grieuxe a Karel Audy, donedávna sólista Baletu pražského Národního divadla, jako bohatý svůdce Manonin pan Duval.

Filip Veverka se při svém celovečerním debutu představil jako velmi talentovaný choreograf se smyslem pro detail, jednotlivce i sborovou scénu. Využívá originální choreografické prvky, do děje dokáže zakomponovat nenásilně vtip, a dokonce i gagy (scéna z prvního dějství v zájezdním hostinci). Tanečníky vede k obdivuhodně preciznímu tanečnímu projevu a působivému výrazu, jehož sdělnost je v tomto typu dějového baletu nezbytná. Kvalitně a s potřebnou přesností byly provedeny i všechny sbory.

Filip Veverka vsadil především na dějovost, která ovšem někdy šla na úkor tance ve scénách, jejichž hudba k rozsáhlejší variaci či duetu přímo vybízela (například scéna pana Duvala a Manon v prvním dějství). Je to škoda vzhledem k Veverkově zjevné choreografické kreativitě a originalitě, celek to však neoslabilo.

Inscenaci jako takovou charakterizuje především jeden hlavní moment – mísení reálného příběhu s (dnes módní) symbolikou. Manon je symbolicky spoutaná rudým šálem na samém začátku děje i v jeho závěru. A především ji po celou dobu provázejí dvě dodané velmi výrazné alegorické postavy – ztělesnění její touhy po bohatství, zábavě a pozlátku světa. Svou bombastičností však přebíjejí místy ústřední postavy, oslabují dějovou linku a v samotném závěru, kdy vyčerpaná Manon umírá v náručí des Grieuxe, jejich přítomnost na jevišti zásadním způsobem ruší atmosféru. Především pak takto pojatá symbolika svazuje divákovu představivost a Manon jako postavu charakterově zplošťuje a zjednodušuje.

Přitom balet sám o sobě je vystaven velmi dobře a působivě. Především jeho první polovina. Má potřebný spád, nepostrádá humor a zdařilé taneční kreace, v nichž se mohli blýsknout všichni představitelé hlavních i vedlejších rolí. Na scénu vstupuje křehká, nezkušená Manon, rozmarná a snad nezodpovědná, především však neuvěřitelně mladičká. Dívčí kouzlo, šarm i rafinovanost jí měrou vrchovatou dala Carolina Cortesi, tanečnice po technické i výrazové stránce na vysoké úrovni. Jako skvělý tanečník se uvedl charismatický Gaëtan Pires, který si získal publikum výborným provedením technických pasáží i hereckým ztvárněním zamilovaného, stále odpouštějícího des Grieuxe. Působivou taneční kreací, výtečně vystihující charakter naparujícího se bohatce pana Duvala, oslovil diváky Karel Audy, technicky i výrazově vynikající tanečník. Karel Audy dal této postavě, v baletu silně zvýrazněné, všechny atributy muže zvyklého mít vše, co si zamane – ať to jsou věci nebo lidé. Rozpustilá scéna v zájezdním hostinci poskytla příležitost pro Richarda Ševčíka, který v roli Antoina, přítele des Grieuxe, bravurně provedl skokové party a vnesl na jeviště vtip, klukovskou bezprostřednost a nevázanost.

Protipólem této bezstarostnosti je druhý přítel des Grieuxe, Tiberge, který se snaží přivést rytíře zpět do semináře, kam oba mladíci směřují. Michal Kováč dokázal vystihnout podstatu této role velmi dobře. První polovina inscenace má odpovídající spád i napětí. Ve druhém dějství se však už příběh poněkud zadrhává. Nejen proto, že v podstatně větší míře do něj vstupují pozlacené alegorické postavy. Ale scény rozchodů a usmiřování des Grieuxe a Manon, svody Duvalovy a další výstupy s intrikujícím Tibergem a anonymním přítelem pana Duvala (zdařile jej ztvárnil Grzegorz Mołoniewicz) jsou zbytečně zdlouhavé, což zbrzďuje gradaci děje a místy vede dokonce k jeho stagnaci. Při hostině u pana Duvala umístil režisér na jeviště živě hrající saxofonistku oděnou do křiklavě zlaté bombastické róby. Vznikl tak silně rušivý prvek, který odvádí pozornost od tanečníků a stírá kouzlo baletu jako takového. Zaujala sice plasticky pojatá role odvržené Duvalovy milenky, přesvědčivě ztvárněná Jarmilou Hruškociovou (dříve Dyckovou), ale tato epizoda neměla na charakter druhého dějství podstatný vliv.

Do skutečného dramatu vrátila diváky až působivá scéna ve vězení, nápaditě výtvarně i režijně koncipovaná a tanečníky výborně provedená. Prosvícením bílého šálu se siluetami dívek vznikla originální podoba věznice, u níž čeká nešťastný des Grieux. Emotivní sílu dojemného závěru s Manon umírající v náručí des Grieuxe však výrazně oslabila, jak již bylo řečeno výše, přítomnost alegorických postav. Že je Kryštof Šimek a Vojtěch Jansa ztvárnili precizně a na vysoké technické úrovni, na věci nic nemění.

Tančí se na velmi strohé temné scéně (Radek Honc, Martin Višňovský) s dlouhým bílým závěsem na kruhové konstrukci, jehož pohyb odděluje jednotlivé scény a podílí se i na jejich vytváření. Zvuk závěsu však zbytečně ruší hudební produkci. Kostýmy Romana Šolce mísí historii se současností, jsou podobně jednoduché jako scéna. V případě pana Duvala a jeho společnosti sice zdobné, z lesklého materiálu, ale nepříliš diferencované. Navíc působí poněkud prvoplánově – svět cynického Duvala je blyštivě červený, des Grieux je oděn v černém obleku současného střihu, Manon romanticky růžová. Blýskavé kostýmní kreace alegorických postav v nabíraných kalhotách tureckého typu působí poněkud těžkopádně. Rytířské odění des Grieuxe v druhém dějství není dojemné, jak bylo zřejmě zamýšleno, ale spíše nechtěně komické.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - A. K. Glazunov: Manon (DJKT Plzeň 2017)

[Celkem: 19    Průměr: 4/5]

Související články


Napsat komentář