Manželský pár Netrebko – Eyvazov při zahájení sezony v La Scale pohledem recenzentů

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Tento tenorista, absolvent respektovaného Lindemannova hudebně-vzdělávacího programu při Metropolitní opeře, od roku 2010 vytvořil na evropských scénách několik výrazných kreací italského spinto repertoáru (Alfredo, Vévoda Mantovský a především Rodolfo, kterého zpíval již v Sao Paulo, Stuttgartu, Amsterdamu, Deutsche Oper Berlin, Kolíně nad Rýnem a Covent Garden v Londýně). Má ale v repertoáru i Nemorina, Lenského, Gounodova Fausta, Ruggera v Pucciniho Vlaštovce. Debutoval již také v letošním roce v Metropolitan Opera v rolích Alfreda a Christiana v Alfanově pozdně veristické opeře Cyrano de Bergerac. Kritika oceňuje dokonalé frázování, krásný témbr i celkovou vokální kulturu. Sonya Yoncheva opakuje svoji spolehlivou interpretaci Mimi, která měla již úspěch v Metropolitní opeře i Covent Garden. Současná hvězda operního nebe Aida Garifullina, ruská sopranistka tatarského původu, zpívala árii Musetty jako striptýzové číslo table-dance tanečnice.

Giacomo Puccini: La bohème – Opéra national de Paris 2017 (zdroj Opéra national de Paris / foto © Bernd Uhlig)

I výkony ostatních interpretů byly hodnoceny jako vynikající (Artur Ruciński jako Marcello, Alessio Arduini jako Schaunard, Roberto Tagliavini jako Colline).

Nadšené ovace pro dirigenta, orchestr a zpěváky se na konci představení rázem změnily v hlasité bučení pro režiséra a scénografa. Ovšem Claus Guth s tím počítal a již před představením při tiskové konferenci uvedl, že „počítá s prudkými reakcemi na jeho radikální nové inscenování“. Po premiéře 1. prosince 2017 se až do 31. prosince budou střídat dvě obsazení hlavních rolí. Nicole Gar střídá Sonyu Yonchevu, Aida Garifullina a Artur Ruciński zpívají celou sérii představení a francouzský tenorista Benjamin Bernheim bude druhým Rodolfem.


Z mrtvého domu Patrice Chéreaua v Paříži naposledy

Legendární inscenace Janáčkovy opery Z mrtvého domu francouzského režiséra Patrice Chéreaua definitivně skončila na jevišti Opéry Bastille. Po pěti představeních v listopadu se 2. prosince 2017 konala derniéra.

Opéra Bastille Paříž (zdroj commons.wikimedia.org / foto Guilhem Vellut)

Inscenace byla v krátkých sériích uváděna více než deset let. Představení prošlo postupně festivaly Wiener Festwochen, Holland Festival v Amsterdamu a Aix-en-Provence i operními scénami Teatro alla Scala a Metropolitní opery v New Yorku.

Výjimečně emocionální inscenace byla dalším vrcholem spolupráce dnes již zemřelého režiséra Patrice Chéreaua (zemřel 2013) a také zesnulého Pierra Bouleze (zemřel 2016), kteří spolu vytvořili také přelomovou inscenaci Wagnerovy tetralogie v Bayreuthu roku 1976, označovanou jako Ring století. Osobně jsem viděl inscenaci při uvedení ve Vídni a byl jsem ohromen jednak hlubokou lidskostí a poetikou kontrastující s drsným vězeňským prostředím v Chéreauově výkladu, jednak mě fascinovalo Boulezovo hudební nastudování, nesmírně prožité a plynulé, které zbavilo Janáčkovu hudbu velkých hudebních kontrastů ve prospěch zpěvnosti i dokonalé srozumitelnosti slova. Fascinující bylo takřka monochromní scénografické řešení Richarda Peduzziho včetně nečekaného pádu objemných balíků papíru na scénu při změně aktů, čímž bylo dosaženo okamžité proměny scény. Obnovenou inscenaci připravili Chéreauovi asistenti Peter McClintock a Vincent Huguet. Pierre Boulez ještě krátce před smrtí schválil poslední zpěvácké obsazení.

Leoš Janáček: De la maison des morts – Opéra National de Paris 2017 (zdroj Opéra National de Paris / foto @ Elisa Haberer)

V průběhu let v inscenaci vystupovalo několik českých a slovenských zpěváků. I v derniérovém obsazení vystupovali Jiří Sulženko jako Velitel, Ladislav Elgr jako Skuratov, Aleš Jenis, Ján Galla, Martin Bárta, Tomáš Krejčiřík a samozřejmě Štefan Margita jako Luka Morozov. Při posledním pařížském představení sklidili velký ohlas i Peter Mattei jako Šiškov nebo veterán světových scén, stále skvělý basbarytonista Sir Willard White jako Gorjančikov. Poněkud vlažněji oproti Boulezovu dirigentskému výkonu působilo hudební podání Esy-Pekky Salonena, kterého ale Pierre Boulez považoval za svého plnoprávného nástupce pro tuto inscenaci.

Inscenace bude stále dostupná v televizních záznamech a na DVD. Režisérské činnosti Patrice Chéreaua, především operním projektům, je pak věnována výstava v Palais Garnier s názvem Patrice Chéreau, mettre en scène l’opéra. Škoda, že tato imaginativní inscenace nemohla být uvedena na některém z českých nebo moravských jevišť, například jako součást programu Janáčkova festivalu v Brně by se jistě stala diamantem programu. Naši recenzi z její premiéry v Paříži najdete zde.


Nahrávka týdne

Hector Berlioz: Les Troyens (zdroj amazon.com)

Hector Berlioz – Les Troyens. Choeur de l’Opéra national du Rhin, Badischer Staatsopernchor, Chœur Philharmonique de Strasbourg, Orchestre philharmonique de Strasbourg, dirigent John Nelson. ERATO 9029576220, 2018 (4 CD). Američan John Nelson, přední interpret díla Hectora Berlioze, je dirigentem nové nahrávky Berliozových Trojanů. Nahrávka vznikla sestřihem koncertní produkce v dubnu 2017 ve Štrasburku. Dílo je nahráno v úplnosti bez škrtů a nechybí ani žádné z dochovaných baletních čísel.

John Nelson měl k dispozici patrně nejlepší soubor současných dostupných zpěváků. Temný témbr, někdy až drsně znějící hlas altistky Marie-Nicole Lemieux se znamenitě hodí k postavě Cassandry a Joyce DiDonato exceluje svým světlejším mezzosopránem jako Didona.

Énéem se pak stal americký tenorista Michael Spyres, který se v charakteru svého vokálního projevu nesoustředil tolik na dramatické a silové efekty, ale využil velké zkušenosti z belcantového a hlavně rossiniovského repertoáru, a tak vytváří velkou postavu vojevůdce i milujícího muže s mnoha lyrickými až melancholickými i snovými momenty bez jakékoliv hlasové tenze. V souboru nalezneme i další skvělé interprety: francouzskou mezzosopranistku Marianne Crebassa (Ascanio), francouzského barytonistu Stéphana Degouta (Chorebe) a další. Dílo je bezchybně nastudováno včetně oslnivých výkonů sboru. Zvuk vyžadovaný dirigentem Nelsonem je poněkud rozdílný od dosud referenčních nahrávek Colina Davise, ale celkové pojetí je strhující a nahrávka představuje jeden z vrcholů berliozovských titulů na světovém trhu.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Napsat komentář