Marek Vrabec: Struny podzimu 2021 vyplují znovu na Vltavu

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Promítá se tento trend v letošním programu?
Určitě. Každý náš koncert je letos last minute šancí a příležitostí a doufám, že nakonec proměněnou. Každý den se může stát cokoliv. Dám vám příklad největšího současného violoncellisty – Yo-Yo My. Když jsem ho poprvé získával pro Struny podzimu, pracoval jsem na tom osm let od roku 2002. Když jsme plánovali letošní ročník, jubilejní pětadvacátý, vraceli jsme se nazpět. Struny podzimu vznikly díky Václavu Havlovi, díky všem politickým změnám po roce 1989, díky svobodné atmosféře, která tehdy na Hradě panovala. A my jsme si řekli, že by bylo skvělé oslavit to s někým, kdo má vazbu na Václava Havla. Samozřejmě mě napadl Yo-Yo Ma, který hrál pro osm amerických prezidentů a který hrál i pro Václava Havla na památném koncertě ve Smetanově síni s Bostonským symfonickým orchestrem v roce 1993 s dirigentem Seidži Ozawou, vystoupili tam i takové hvězdy jako Rudolf Firkušný, Jicchak Perlman, Frederica von Stade.  Yo-Yo Ma skvěle ztělesňuje historii našeho festivalu. Přátelil se se Zdeňkem Urbánkem, Havlovým přítelem, a když byl Yo-Yo Ma v Praze, navštěvovali se a pro Václava Havla hrál. A tak jsem zkusil před měsícem Yo-Yo oslovit, jestli v září nemá náhodou čas. A on má čas! Jeho management mi řekl, že vzhledem ke koronakrizi přerušil Yo-Yo Ma svůj The Bach Project – další verzi jeho interpretací šesti suit pro sólové violoncello J. S. Bacha, které chtěl uvést postupně na vybraných místech celého světa. Celkem plánoval 36 koncertů na šesti kontinentech ve vybraných místech. Yo-Yo Ma toto dílo hraje od svých pěti let, s tímto pro něj zcela symbolických životním opusem žije už šest dekád, nyní ho znovu nahrává. Když se podíváte na místa, kde ho v rámci tohoto turné hrál a měl by ještě hrát, vidíte, že je tam z Evropy zastoupeno jen několik míst a že mezi nimi chybí Česká republika. A nám se podařilo dohodnout, že těchto šest suit zahraje Yo-Yo Ma v Praze 4. září. Praha se tedy stane fakticky součástí tohoto velkolepého projektu! Původně jsme plánovali pro tento koncert naši plovoucí scénu, ale nakonec jsme si řekli, že vzhledem k nepředvídatelnosti počasí uskutečníme koncert v Rudolfinu. Ale protože Yo-Yo Ma si velmi přál, aby koncert mohlo vidět co nejvíce diváků, budeme jej streamovat i na jiná místa venku v Praze. Koncert tak uslyší nejen ti, kteří si koupí lístky do Rudolfina, ale i další lidé na naší plovoucí scéně, na střeše Lucerny – na místech, která jsme objevili a rádi používáme. Tohle je jeden příklad za všechny, jaké možnosti přinesla koronakrize.

Struny podzimu 2018: Lizz Wright (foto Petra Hajská)
Struny podzimu 2018: Lizz Wright (foto Petra Hajská)

Jak byste charakterizoval celý letošní program Strun podzimu?
Přicházíme v tomto roce s jednou významnou novinkou – festivaly budou dva. Na základě loňského úspěchu s plovoucí scénou a open air koncerty jsme se rozhodli, že to, co bylo sloganem loňského roku (Prague Sounds), je letos open air festival Strun podzimu, který se bude konat celý týden na plovoucí scéně na Vltavě. K narozeninám nám přijedou pogratulovat umělci, kteří se významně zapsali do naší historie. K nim patří již jmenovaný Yo-Yo Ma, jehož koncert bude na plovoucí scéně prostřednictvím streamu, dále přijede vynikající lyrický jazzový pianista, fenomenální Brad Mehldau spolu s anglickým tenoristou Ianem Bostridgem. Jejich koncert je pro nás velmi symbolický. Oba umělce jsme my představili v České republice vůbec poprvé, bylo to v roce 2006 (Mehldau) a 2007 (Bostridge). Dalším takovým koncertem bude vystoupení Lizz Wright, která v Praze debutovala koncertem v Rudolfinu v roce 2018 a která se na Vltavě představí s gospelovým projektem, který jsme iniciovali. A s Jiřím Slavíkem a folklórním souborem Ondráš se na plovoucí scéně uskuteční projekt Krok za krokem. Yo-Yo Ma nejen, že odehraje koncert v Rudolfinu, ale proběhne i jeho Day of Action, tedy jeho Den setkávání. Principem této aktivity je setkávání se s mladými hudebníky, nebo hraje v parku, potkává se s lidmi. Prostřednictvím této komunitní akce podporuje různé bohulibé záměry a aktivity.

Brad Mehldau – poprvé na Strunách podzimu 2006 (foto Struny podzimu)
Brad Mehldau – poprvé na Strunách podzimu 2006 (foto Struny podzimu)

Jak bude vypadat Day of Action pro Prahu?
To je ještě v jednání a ještě brzy na to, abych to mohl prozradit. Je tu ovšem samozřejmě ta krásná návaznost na Václava Havla, jeho ideály a ideály, na nichž vznikal náš festival. Rádi bychom se vrátili k těmto kořenům a upozornili na ně. Umění, krása, pravda, láska…

A odvaha.
Ano – odvaha. Je toho hodně, co se může v Day of Action v Praze odrazit.

Budou Prague Sounds letošním rokem počínaje už vždy součástí festivalu?
Ano, stanou se na začátku září trvalou součástí našeho festivalu na plovoucí scéně na Vltavě. Naším partnerem se tak už i pro příští roky stalo Povodí Vltavy a Státní plavební správa. Po tomto plenérovém – outdoorovém festivalu Prague Sounds proběhne festival indoorový, tradiční a letos jubilejní Struny podzimu. Od poloviny října do konce listopadu.

Struny podzimu, Prague Sounds 2020 (foto Petra Hajská)
Struny podzimu, Prague Sounds 2020 (foto Petra Hajská)

Vrátí se některé z koncertů, které jste museli v loňském roce zrušit? A na jaké koncerty ze Strun podzimu byste rád upozornil?
Vrátí se recitál Jiřího Suchého, který jsme chtěli loni reprízovat, nyní je naplánován na 31. října letošního roku v Rudolfinu. Přijede také Vinicius Canturia s brazilskou bossa novou, písněmi Antonia Carlose Jobima, jehož recitál jsme museli v loňském roce zrušit. Letos je naplánován do Anežského kláštera. Celý program Strun podzimu zatím zveřejňovat nebudeme, ale na závěrečném koncertě 22. listopadu vystoupí Gidon Kremer a Kremerata Baltica. A nesmírně se na to těším. Zahrají program, který hráli před 26 lety na Hradě ve Španělském sále. To byl nádherný koncert a z hlediska vývoje festivalu zlomový – ukázal nám cestu. Gidon Kremer tehdy hrál Astora Piazzolu a pamatuji si, že jsem to nechtěl. U nás to byl autor neznámý, nehrál se. A Kremer s ním přišel. Bylo to fantastické a můžeme říct, že právě jeho vystoupení způsobilo boom v zájmu o Piazzolovu tvorbu. Letos Gidon Kremer přijede uzavřít 25. ročník Strun podzimu, Kremerata Baltica slaví také pětadvacáté výročí, jemu samotnému je sedmdesát, tak se nám ta výročí pěkně sešla.

Struny podzimu: Jiří Suchý (foto Petra Hajská)
Struny podzimu: Jiří Suchý (foto Petra Hajská)

Hovořil jste o tom, že v letošním ročníku chcete připomenout i jeho začátky. Jaké byly?
Příběh Strun podzimu je příběhem velmi úzce souvisejícím se společenským vývojem a je přímo spjat se změnami po roce 1989. Vzniknout mohl jen díky nim. Mohl vzniknout jen díky tomu zázraku, že byl Václav Havel zvolen prezidentem. Václav Havel se ocitl na Hradě a začal dělat pravý opak toho, co se děje dnes. Otevíral zahrady, zbavoval se plotů, rekonstruovalo se, Hrad se oživoval uměním, velkými výstavními projekty. Tehdy jsem studoval hudební management na AMU a se svým spolužákem Martinem Pechancem jsme se náhodným typem od našeho tehdejšího profesora na AMU, dramaturga Pražského jara Petra Daňka, dostali k možnosti dělat koncerty na Hradě. Byla to nádherná příležitost – s Martinem Pechancem jsme se dělili o půl úvazku a nastoupili ještě jako nezkušení začátečníci. Nastoupili jsme na Hradě, dostali jsme zaměstnaneckou průkazku, měli jsme určitý rozpočet, ale hlavně k dispozici všechny ty fantastické prostory Pražského hradu. Od baziliky sv. Jiří přes Španělský sál, Rothmayerův sál, Míčovnu, Jízdárnu, katedrálu sv. Víta. V té jsme dokonce hráli Zelenkovu operu – oratorium Sub olea pacis et palma virtutis, týden jsme tam to dílo zkoušeli. Představte si to dnes – týden zkoušet ve Vladislavském sále, nebo kdekoliv na Hradě. Byla to úžasná doba otevřenosti a tvůrčí atmosféry.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments