Maria Luigia Borsi na Prague Proms: Navěky druhá?

  1. 1
  2. 2

V rámci programu letošního festivalu Prague Proms se sopranistka do Prahy opět vrátila a tentokrát už plakáty uváděly jako ústřední protagonistku večera s názvem Opera Gala pouze ji. S Českým národním symfonickým orchestrem a dirigentem Marcellem Rotou se potkala už při svém dávném koncertním turné s Bocellim, takže šlo vlastně o zcela přirozené další setkání starých známých. Pouhý pohled do dramaturgie večera však nabídl otázku, kdo z účinkujících na koncertu v Obecním domě 7. července vlastně hodlá být onou hlavní hvězdou. Orchestr si pro svá instrumentální čísla vyhradil stejnou, ne-li dokonce větší plochu než Maria Luigia Borsi se svými operními a písňovými vstupy. Označovat tedy program za pěvecký recitál by bylo možná trochu zavádějící, nicméně – proč bazírovat na pojmech, když důležitý je výsledek a spokojenost posluchačů.A ta byla v téměř zaplněné Smetanově síni zřejmě značná, protože velké operní předehry z Verdiho Síly osudu a Sicilských nešpor, Rossiniho Straky zlodějky a Viléma Tella i raritní Siciliány ze Suity č. 3 ze Starých árií a tanců Ottorina Respighiho přijali diváci s velkým nadšením. V celku nebylo divu – orchestr je zhruba v polovině svého festivalu v záviděníhodné formě a pod Rotovou taktovkou zahrál vděčné „hitovky“ s plným nasazením a s nakažlivou vervou. Dirigent dokázal působivě vygradovat zejména ouverturu k Vilému Tellovi, v níž se v znamenitě představily všechny nástrojové skupiny, a zajímavou práci s dynamikou orchestr předvedl i v Respighiho skladbě, byť ta byla svou místy až melancholickou náladou v programu možná trochu nadbytečná.Maria Luigia Borsi se se svou rolí, v níž nedostala úlohu primadony, ale rovnoprávného partnera orchestru, zhostila s naprostou samozřejmostí. Po každé společné skladbě se obvykle šťastně rozesmála a věnovala dirigentovi i hráčům upřímný potlesk. Přesto jí však chvíli trvalo, než toho večera našla naprostou sebejistotu a než se stal její projev zcela uvolněným. Zpěvačka sice disponuje přirozeně krásným lyrickým sopránem, s nímž zachází s příkladnou technikou i frázováním, nicméně to není hlas právě objemný, takže mohutně obsazený orchestr za jejími zády mnohokrát její projev spolehlivě překryl. V úvodním Pucciniho O mio babbino caro jakoby se tak Borsi zvukově teprve hledala, zatímco následující árii Un bel di vedremo z Madama Butterfly už naplno prokázala své vokální schopnosti i náznak svých dovedností hereckých – napětí v árii vystupňovala se zřídka slýchanou (i vídanou) empatií. Totéž se pak opakovalo i v něžně podané árii Ebben n’andro lontana (jíž opět trochu uškodil nerovný zápas s intenzitou orchestrálního zvuku) a naprostým vrcholem jejího umění pak bylo provedení Vissi d’arte, vissi d’amore z Toscy. Zde se stále snad až příliš skromná a sympaticky ostýchavá sopranistka z těchto tenat dokonale vymanila a přednesla árii s úžasnou průrazností i dramatickou silou – až se Borsi v této roli objeví i na jevišti, bude se určitě na co těšit.Těžko říci, zda se program koncertu nemohl obejít bez populárních italských písní od Tostiho, Gastaldona a de Curtise. Canzonety typu Musica proibita nebo Non ti scordar di me jsou přece jen notoricky známé především v podání celé řady tenoristů a boj by s nimi podle mého názoru sváděla i pěvkyně bohatšího volumenu, než je právě Borsi. Sopranistka si s nimi nicméně poradila s jakousi věcnou elegancí, takže se její interpretace de Curtisovy Tu can un chiagne mohla stát opravdu důstojným vyvrcholením večera.Usměvavá sopranistka si samozřejmě vysloužila – u nás už patrně povinné – standing ovations, na které odpověděla přídavkem v podobě uvolněně zazpívaného hitu O Sole Mio. Jak už však bylo řečeno, Marcello RotaČeským národním symfonickým orchestrem tentokrát vystupovali v pozici rovnoprávného zpěvaččina partnera. Samotný závěr koncertu proto patřil opakování finální části předehry z Viléma Tella, během níž dirigent posluchače notně povzbuzoval k tleskání do rytmu. A znovu se pak jásalo ve stoje, bez ohledu na to, koho si přišli návštěvníci původně poslechnout především…  Je tedy Marii Luigii Borsi navěky souzeno zůstávat ne-li ve stínu, pak alespoň po boku jiných, kteří s ní sdílejí divadelní či koncertní pódia? Odpověď rád přenechám jiným, nicméně sám jsem toho názoru, že předvádějí-li všichni zainteresovaní po umělecké stránce kvalitní výkony (jako tomu bylo tentokrát), není třeba pomyslné žebříčky, kdo byl první, druhý či třetí, vůbec sestavovat…
Hodnocení autora recenze:
80 %

Prague Proms 2015
Opera Gala
Dirigent: Marcello Rota
Maria Luigia Borsi (soprán)
Český národní symfonický orchestr
7. července 2015 Smetanova síň – Obecní dům Praha

program:
– Giuseppe Verdi: Síla osudu, předehra
– Giacomo Puccini: Gianni Schicchi „O mio babbino caro”
– Giacomo Puccini: Madama Butterfly „Un bel dì vedremo”
– Giuseppe Verdi: Sicilské nešpory, předehra
– Francesco Paolo Tosti: Sogno
– Alfredo Catalani: La Wally „Ebben n’andrò lontana”
– Gioacchino Rossini: Straka zlodějka, předehra
– Giacomo Puccini: Tosca „Vissi d’arte”
– Stanislao Gastaldon: Musica proibita
– Gioacchino Rossini: Vilém Tell, předehra
– Ernesto De Curtis: Non ti scordar di me
– Pietro Mascagni: Sedlák kavalír, intermezzo z opery
– Ernesto De Curtis: Tu can un chiagne
přídavky:
Eduardo di Capua: O Sole Mio
Gioacchino Rossini: Vilém Tell, předehra

www.pragueproms.cz

Foto archiv Prague Proms, Stanislav Pecháček

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Opera Gala - M.L.Borsi, ČNSO -M.Rota (Prague Proms 7.7.2015)

[yasr_visitor_votes postid="175082" size="small"]

Mohlo by vás zajímat