Mariss Jansons v rozhovoru

  1. 1
  2. 2

Roku 1968 hostoval Karajan s Berlínskými filharmoniky v Sovětském svazu. V Leningradu mu bylo představeno dvanáct mladých dirigentů, já, student konzervatoře, mezi nimi. Po první větě z Brahmsovy Druhé symfonie Karajan řekl: Tenhle Jansons by se měl zúčastnit příští Karajanovy soutěže v Rakousku. Pomyslel jsem si: Bylo by to krásné, ale v našem politickém systému je to vyloučené. Ale s pomocí ministerstva kultury, které zorganizovalo studentskou výměnu, to přece šlo! Vyměnili mě za jednu baletku, která šla studovat do Lenigradu. Bylo to poprvé, co jsem vyjel na Západ. Přijel jsem do Vídně a první cesta byla na ruské velvyslanectví. Tam mě přijal příslušník KGB, který měl náhodou vztahy k Lotyšsku. Když se dozvěděl, že jsem se narodil v Rize, řekl: „Dobře, budeš studovat na univerzitě“, a dokonce jsem dostal stipendium 2000 šilinků. Z původně jednoho roku byly nakonec dva. Karajan nechal vzkázat, že mám přijet na salzburský festival a já byl v sedmém nebi. V Salcburku jsem „bydlel“ v knihovně sovětsko-rakouské společnosti, mezi regály se spisy Marxe, Engelse a Lenina. Jednou jsem si pozval asi čtrnáct kamarádů a spali jsme tam všichni, ale uprostřed noci jsem dostal strach, vzbudil jsem je a poslal pryč. Bál jsem se, že kdyby na to někdo přišel, mohlo by to znamenat Sibiř. Strach nevězel v kostech jen mě, měli jsme ho všichni! V každé diktatuře je třeba se mít stále na pozoru. Nadto všechno, co pocházelo z Ruska, bylo v bratrských komunistických zemích ve velké neoblibě. V roce 1968 jsem jako mladý sovětský dirigent hostoval v Ostravě. V jídle jsem našel skleněný střep. Orchestr mě ignoroval. Ale moje vytrvalost, věnovaná české skladbě, prolomila ledy. Ten druh přátelství, které lze navázat hudbou, je něco neuvěřitelného. Přesto mě strach všude doprovázel. Ale byly také jiné reakce. Jeden klavírista mě na tomto turné nechal chvilku řídit jeho mercedes – to byl pro mě absolutní sen. Zadržela nás kontrola a já měl jen pas, řidičský průkaz ne. Zase jsem se třásl. Ale spolujezdkyně policistovi řekla, že jsem umělec ze Sovětského svazu – a on zasalutoval a nechal nás jet.

A pozitivní vzpomínky na sovětskou dobu v Leningradu?

Ocenění velké kultury! Byl tam významný orchestr a bylo o něj pečováno. Také tradice spisovatelů, filozofů a vědců, všechno to mělo hodnotu. Na druhé straně to neměli v dělnickém a rolnickém státě intelektuálové snadné, podporován byl jen ten, kdo měl dělnický původ. Ale systém chtěl samozřejmě stavět ideální hodnoty, což byly výkony ve sportu a kultuře, jako protiklad materialismu Západu. Dnes je na celém světě stavěno všechno na jedno rovnítko: Kolik to stojí? Ďábel peněz všechno ničí. Východiskem je jen duchovno! Možná jsem příliš idealisticky založený, ale vidím tu stále se zvětšující propast: Lidstvo dělá neuvěřitelné pokroky v přírodních vědách, v medicině, razantně se rozvíjí počítačová technika. Ale nikdo už si nestaví existenciální otázku lidstva: Proč žijeme a proč umíráme? Co je naším úkolem na světě? Otázky víry, jaké se kladl například Gustav Mahler ve své Třetí symfonii, už jako by nikoho nezajímaly. V 21. století bychom měli duchovně stát mnohem, mnohem výš!

Jakou roli mají mít umění a kultura?

Kultura je dnes velmi málo podporována. Samozřejmě že jsou priority, že je důležitější postavit novou nemocnici než novou koncertní síň. Ale měli bychom mít na paměti, že umění, kultura a víra jsou potravou našeho duchovního vývoje. Po jedné zkoušce na Wagnerův Soumrak bohů s Karajanem jsem celou noc nemohl spát, takový to byl prožitek. Také film Doktor Živago, v Sovětském svazu zakázaný, mnou otřásl. Člověk potřebuje dotek ducha, víc než druhé nebo třetí auto. Pokud budeme duchovní oblast života dále zanedbávat, bude to mít tragické konce. Někdy mi naše společnost, pro kterou je mnateriální blahobyt důležitější než morálka a duchovní rozvoj, připadá jako pozvolna se potápějící Titanic. Nejsem pesimista. Ale podle staré definice je pesimista jen dobře informovaný optimista.

 

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


6
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
6 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Peter

genialny dirigent a fantasticky clovek !

Anonymous

ve všem má absolutní pravdu … kéž by takto uvažovalo více umělců!!!!

Anonymous

Díky za zprostředkování velice zajímavého rozhovoru. Názory pana dirigenta jsou mi velmi blízké.

Anonymous

odpovědi, které zahřejí na duši. děkuji moc za tento rozhovor s výjimečným umělcem

Anonymous

Mariss Jansons a Thomas Hampton
https://www.youtube.com/watch?v=Ek-tejAMS8A

Anonymous

To je tak výborně a trefně řečeno, že z toho až mrazí!
Měl by to někdo poslat k přečtení zubaři na MK – sice neví, kdo je nějaký Jansons, ale třeba by mu to někdo přiblížil.