Marius Petipa – choreograf génius (3). Jeho doba a odkaz

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

La Bayadère
Hudba: Ludwig Minkus
* Premiéra – 4. února (dle ruského kalendáře 25. ledna) 1877, Imperiální velké kamenné divadlo St.  Petersburg
Nikia – Jekaterina Vazem, Solor – Lev Ivanov, Gamzatti – Maria Goršenkova
* Obnovené nastudování – 16. prosince (dle ruského kalendáře 3. prosince) 1900, Mariinské divadlo St. Petersburg
Nikia – Matilda Kšesinská, Solor – Pavel Gerdt, Gamzatti – Olga Preobraženská, Tři sólové stíny – Varvara Rychliakova, Agrippina Vaganova, Anna Pavlova

Ludwig Minkus: La Bayadère – Mariinsky Theatre St. Peterburg 1900 (zdroj en.wikipedia.org)

Jeden z největších baletů, příprava roku 1876 šest měsíců, jsou známé spory Petipa s Vazem kvůli čtvrtému dějství, nakonec velký úspěch. Verze 1900 v notacích Sergejeva, Vicharev část použil pro rekonstrukci roku 2002, ale část ponechal podle ruské tradice, není to tedy úplná rekonstrukce. Většina dnešních produkcí staví na úpravách Čabukianiho/Ponomarova z roku 1941 a Makarové z roku 1980, verze velmi kolísají (více viz můj článek zde).

La Vestale
Hudba: Michail Ivanov
* Premiéra – 17. února (dle ruského kalendáře 29. ledna) 1888, Mariinské divadlo St. Petersburg
Amata – Elena Cornalba, Lucio – Pavel Gerdt, Claudia – Maria Goršenkova, Lelia – Anna Johansson

Příběh nešťastné lásky v starověkém Římě, hudba Ivanova (žáka Čajkovského) symfonického ražení. V roce 1888 velký úspěch, i další desetiletí, balet padl za oběť sovětské ideologii ve dvacátých letech podobně jako i jiná díla, naposledy hrán 1929. Přežily jen tři přídavky s hudbou Driga: variace pro Goršenkovou nyní v KorzároviPas ďesclave, variace pro Anderssonovou nyní v Grand pas classiquePaquitě a variace pro Cornalbu nyní v Burlakově Rose Pas de quatre.

Le Talisman
Hudba: Riccardo Drigo
* Premiéra – 6. února (dle ruského kalendáře 25. ledna) 1889, Mariinské divadlo St. Petersburg
Niriti – Elena Cornalba, Noureddin – Pavel Gerdt, Amravati – Anna Johansson, Nirilja – Marie Petipa, Vayon – Enrico Cecchetti
* Obnovené nastudování – 4. listopadu 1895, Mariinské divadlo St. Petersburg
Niriti – Pierina Legnani, Noureddin – Pavel Gerdt, Vayon – Alexander Gorsky

Příběh ze starověké Indie se zamotaným dějem, choreografie a hudba přijata pozitivně, ale libreto odsouzeno jako absurdní. Roku 1895 Petipa dílo zjednodušil, 1909 vznikla nová verze Nikolaje Legata s Olgou Preobraženskou a Václavem Nižinským. Po 1918 zmizelo z repertoáru. Notace jsou jen z Grand Pas ďaction. Roku 1997 obnovil balet Paul Chalmers v Padově při oslavách stopadesátého váročí narození Riccarda Driga. Někdy předváděný Pas de deux Le Talisman nemá nic společného s Petipou, vytvořil Gusev roku 1955.

Spící krasavice
Hudba: Petr Iljič Čajkovskij
* Premiéra – 15. ledna (dle ruského kalendáře 3. ledna) 1890, Mariinské divadlo St. Petersburg
Aurora – Carlotta Brianza, Désiré – Pavel Gerdt, Šeříková víla – Marie Petipa, Carabosse – Enrico Cecchetti, Florine – Varvara Nikitina

Roční práce Petipy a Čajkovského, obrovský úspěch, hráno celé dvacáté století v různých úpravách. Notace Sergejev 1903, rekonstrukce Vicharev 1999 Mariinské divadlo, další rekonstrukce Ratmansky 2015 v Teatro La Scala Milano a American Ballet Theatre.

Le Réveil de Flore
Hudba: Riccardo Drigo
* Premiéra – 6. srpna (dle ruského kalendáře 25. července) 1894, Peterhof; 14. ledna 1895, Mariinské divadlo St. Petersburg
Flora – Matilda Kšesinská, Zephyr – Nikolaj Legat, Diana – Olga Leonova, Aurora – Anna Johansson, Cupid – Vera Trefilova, Hebe – Klaudia Kubičevska, Apollo – Pavel Gerdt, Mercur – Sergej Legat

Příběh ze starověké mytologie o Floře, bohyni jara, vytvořeno pro svatbu velkokněžny Xenie, dcery cara Alexandra III., poté přesunuto do Mariinského divadla a hráno do roku 1919. Roku 1900 byla Flora první velkou rolí Anny Pavlové. Již 1894/1895 notace, rekonstrukce Vicharev, 2007, Mariinské divadlo. Yuri Burlaka vytvořil roku 2004 z díla Rose Pas de quatre pro čtyři bohyně.

Raymonda
Hudba: Alexander Glazunov
* Premiéra – 19. ledna (dle ruského kalendáře 7. ledna) 1898, Mariinské divadlo St. Petersburg
Raymonda – Pierina Legnani, Jean de Brienne – Sergej Legat, Henriette – Olga Preobraženská, Abderakman – Pavel Gerdt

Středověký příběh, jeden z nejúspěšnějších baletů, ještě roku 1903 uvedl Petipa do hlavní role Olgu Preobraženskou. Notace pořízena, rekonstrukce Vicharev, 2011, Teatro La Scala Milano. Balet přežil celé dvacáté století, v sovětské době úprava Konstantina Sergejeva (1948).

Harlequinade (Harlekýnovy milióny)
Hudba: Riccardo Drigo
* Premiéra – 23. února (dle ruského kalendáře 10. února) 1900, Ermitage Zimní palác Moskva; 26. února Mariinské divadlo St. Petersburg
Harlekýn – Georgij Kjakšt, Colombina – Matilda Kšesinská, Pierrot – Sergej Legat, Pierrette – Olga Preobraženská

Komický příběh lásky, první premiéra pro carský dvůr, navzdory dvorské etiketě odměněno bouřlivým potleskem. Hráno hodně do roku 1917, pak málo a roku 1927 naposledy. Notace pořízeny. 1933 obnova Fjodor Lopuchov,  Michailovský balet Leningrad a 1965 Balanchine New York City Ballet.

OBNOVENÁ DÍLA
Paquita
Hudba: Édouard Deldevez, doplněno Ludwig Minkus
* Původní premiéra – 1. dubna 1846 Paříž, Joseph Mazilier
* Premiéra v St. Petersburgu – 8. října (dle ruského kalendáře 26. září) 1847
* Obnovené nastudování – 9. ledna 1882 (dle ruského kalendáře 27. prosince 1881), St. Peterburg, Petipa a Minkus doplnili Pas de trois, Grand Pas classique a Mazurka des enfants
Paquita – Jekaterina Vazem, Lucien – Pavel Gerdt

Notace pořízena 1904, od dvacátých let nehráno jako celek, jen Grand pas classique v úpravě Enrica Cecchettiho z roku 1902, na Západě dílo prosazovala hlavně Anna Pavlova. Až roku 2001 představil ve své verzi Pierre Lacotte v Paříži. Na podzim 2014 Alexei Ratmansky a Doug Fullington vytvořili rekonstrukci v Bavorském státním baletu v Mnichově.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na