Martin Prokeš: Když něco děláte dvacet let, je to už vlastně poslání

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ale na studia jste šel do Prahy a nějakou dobu jste v ní žil. Nelákalo vás – aktivního, kreativního, iniciativního muzikanta – zůstat ve velkém světě?
To je samozřejmě otázka. Hodně záleží na tom, v jaké životní fázi vás ta Praha zastihne. Mě zastihla v době, kdy mě to táhlo do České Lípy. Založil jsem tam festival, který, to je pravda, jsem mohl v podstatě dělat i z Prahy, ale pak přišel rok 2003 a já jsem se – spíš z mladické nerozvážnosti než z nějakého vášnivého popudu – přihlásil do výběrového řízení na ředitele Kulturního domu v České Lípě. Uspěl jsem a pak už byl ten závazek jasně definován. Všechno se to tak nějak nasměrovalo. Ale nebyla to jednoduchá léta, protože jsem byl ještě hodně dlouhou řadu let stálým členem Scholy Gregoriany Pragensis, od roku 2004 jsem dokonce převzal její kompletní management a bylo to velmi náročné. Schola v té době dělala 70–100 koncertů v Čechách i po celé Evropě.

Nesehrálo v tom roli také to, že jste v České Lípě založil rodinu?
To tedy!

Martin Prokeš (zdroj Lucie Johanovská, Lípa Musica)
Martin Prokeš (zdroj Lucie Johanovská, Lípa Musica)

V současné době hudbu aktivně provozujete jako člen vokálního dua Kchun. Co znamená váš muzikantský život pro ten manažerský a vice versa?
Považuji to za velké obohacení, protože se na provozování hudby dokážu podívat z obou břehů. V minulosti jsem se o to několikrát opřel. Jako pořadatel vím, co potřebuje muzikant k tomu, aby byl jeho výkon co nejlepší, aby se cítil dobře, a jak i zdánlivé detaily přispívají k dokonalosti prožitku a zážitku nejen pro muzikanta a pořadatele, ale primárně pro posluchače. Pokud jde o úhel pohledu aktivního zpěváka – vnímal jsem to tak už ve Schole a stále jsem přesvědčený o tom, že nejlépe jsem schopen to, co děláme, prodat já sám. Jde především o předání emoce. O sdílení. A to za vás žádný jiný hudební manažer neudělá lépe než vy sama. Jsem rád, že si dokážu naše koncerty zajišťovat, a nesmírně mi to pomáhá v obou směrech. Primárně se pořád cítím být muzikantem, nikoliv manažerem. V manažerském světě bych byl polovičatý. Hudební svět – to, že aktivně zpívám – mi dává rovnováhu, abych si zachoval zdravý rozum a aby mě bytí těšilo. Dostal jsem dar, který by bylo škoda nepoužívat a nepředávat dál. A byl za tím vlastně i podnět mého kolegy Marka Šulce, s nímž jsem duo založil. Oba jsme odešli ze Scholy v průběhu tří let a cítili jsme potřebu dál tvořit. Máme k sobě blízko lidsky i pěvecky, dokážeme zapomenout na to, že jsme dvěma sólovými hlasy, jsme a chceme být spolu v jednom, a to je cenné.

Proč jste odešel ze Scholy?
Protože jsem byl ve Schole 21 let a měl jsem pocit, že dozrála doba ke změně. Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí v mém životě a dozrával jsem k němu několik let. Rozrůstala se nám rodina, rozrůstal se festival. Uvědomil jsem si, že člověk nemůže dělat všechno, a aby něco dělal pořádně a mělo to smysl, musí se tomu věnovat stoprocentně. Má úvaha se ubírala směrem, že když už jsem toho tolik nainvestoval do Lípy Musicy, musím Lípu Musicu zase o něco posunout, takže zvítězila Lípa Musica. Ale kdyby nebylo Scholy Gregoriany Pragensis a Davida Ebena a vůbec kontaktu s nezapomenutelnou rodinou Ebenů, nebyl bych takový, jaký jsem, a tam, kde jsem. Jsem za to vděčný a byla to nádherná etapa.

Lípa Musica má svá specifika – je to regionální festival, rozprostřený do mnoha lokalit včetně německých měst. Když zanikl festival Mitte Europa, který měl podobnou koncepci, ulevilo se vám nebo jste si nekonkurovali?
Festival Mitte Europa měl tradici a když zanikne tradice, je to smutné. Sám jsem na něm jako umělec několikrát vystupoval, a když skončil, bylo mi to líto. Všechno stojí a padá s lidmi. Je zapotřebí nesmírné úsilí, aby to člověk byl s to táhnout dál, a dokázal jsem si představit, že v kombinaci se starostmi ohledně financování to může být už tak stresující prostředí, že to někteří kolegové prostě neustojí. Fungovali jsme v pohodě vedle sebe, Mitte Europa byl festival, který cílil do jiného prostředí než my. V jisté době, když jsem usiloval o získání finančních prostředků ze strany Saského státu nebo v Německu, jsem slýchal, ano, ale už je tady přece Mitte Europa. Takže v tomto ohledu jsme byli oproti nim nováčci nebo festival, který se teprve zapisuje, nicméně myslím si, že je vždycky velká škoda, když něco takového skončí.

Do akčního rádia festivalu máte zahrnut i kraj Srbské Lužice – letos koncerty v Oybinu a v Žitavě. Jsou etnická specifika regionu součástí dramaturgické koncepce Lípy Musicy?
Jsme si této okolnosti velice vědomi a máme navázána hezká partnerství, až přátelství. Před třemi roky se Lužičtí Srbové u nás představili se Srbským národním souborem z Budyšína/Bautzenu. V loňském roce mělo být na závěrečném koncertu uvedeno oratorium lužickosrbského skladatele Korly Kocora – zase ve spolupráci s umělci včetně paní dirigentky z Bautzenu. Bohužel z pochopitelných důvodů se to neuskutečnilo, doufejme, že do budoucna se nám podaří k této ideji vrátit. Víme o sobě, jsme v kontaktu a je úžasné, že se daří tu tradici uchovávat.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 2 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments