Mecenáš? Filantrop? Když to někdo řekne, vždycky se trochu červenám

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Určitě mě každodenní styk s uměním a životem společnosti hodně obohacuje a kultivuje a vzdělává. Stran hodnocení umění si málokdy něco studuji předem, nejdřív se nechám s něčím konfrontovat a o tom, co mě opravdu zaujme, si zpětně vyhledávám informace. Poté, co již mám na věc zformován vlastní názor, se rád podívám, co si o tom myslí ostatní, a přečtu si třeba nějaké kritiky či recenze. Hodnocení umění je vždy velmi subjektivní!

Co konkrétně se vám líbí?

Charakterizoval bych to spíše jako „radost z objevování“. Nemám konkrétní preference, jeden idol… Ani když jsem byl malý, neměl jsem žádnou desku, kterou bych omílal pořád dokola, protože je krásná. Hledám spíše pestrost – existují dobré opery a špatné opery, ale nechodím jen na opery, mám rád činohru, balet, mám rád současný tanec. V Broumově se snažíme formovat hudební multižánrový klub ArtCafé, který začal u jazzu, ale dnes zveme i jiné, okrajovější žánry nebo crossovery. Ta pestrost je fascinující.

V rámci kláštera máte i galerii – co tedy vy a výtvarné umění?

Je to stejné, zajímavá je ta rozmanitost. Ale tuším, že se ze mě snažíte dostat konkrétní jména a doporučení. Jmenovat mohu ty, se kterými se mohu potkávat pravidelně. Za všechny bych jmenoval Jiřího Mědílka, malíře a grafika, jehož obrazy mám v kanceláři a oceňuji jeho lidství a moc rád si s ním povídám. Navíc stál u zrodu naší galerie. Ale zajímavých tvůrců je pochopitelně víc a nebylo by fér někoho nevyjmenovat, tak já vám víc jmen nepovím, abych náhodou někoho nezapomněl.

Jan Školník (zdroj Agentura pro rozvoj Broumovska)

A co vás pojí s klavíristou Ivo Kahánkem?

S Ivo Kahánkem mě pojí, troufám si říci, dlouholeté přátelství. Ivo koncertoval v Broumově v době, kdy klášter byl ještě před rekonstrukcí, neměli jsme židle ani stoly, natož klavír. V té době jsme přebírali management hudebního festivalu Za poklady Broumovska. Ivo se vyjádřil ve smyslu, že to, co mu hudba dala, by začal i rád vracet formou práce s mládeží a rád by založil renomovanou mezinárodní klavírní soutěž pro mladé talenty, která by tuto jeho ambici mohla naplnit, ideálně, kdyby se tato soutěž mohla odehrávat někde v regionech. A tady došlo k průniku s našimi záměry z broumovského kláštera znovu vybudovat kulturní centrum a slovo dalo slovo – a je tu soutěž Broumovská klávesa. Došlo i na otázku, kolik máme nástrojů a kde se děti budou rozehrávat a podobně. Ivo mi druhý den volal, že jeho kamarád se dostal z pozůstalosti ke klavíru profesora Sádla a dává mi na rozmyšlenou den, zda ho pořídíme pro potřeby té soutěže. Náš spolek v té době ještě dostatek prostředků neměl, aby se mohl koupit nástroj značky August Förster z první republiky. Tak jsme ho nakonec zakoupili s manželkou za své a zapůjčili ho do kláštera. Říkám mu „klavír-hrdina“, protože každé léto ho přesouváme v rámci festivalu a zároveň slouží jako nástroj v klášteře. Dnes už to ale není zdaleka jediný náš klavír, v rámci projektu se nám povedlo koupit úplně nový nástroj Petrof, koupili jsme i další velmi zachovalý August Förster od pana profesora Kostky.

Kolik ty klavíry stojí?

Od stovek tisíc po miliony, náš nejdražší je za něco přes milion a půl. Pochopitelně existují klavíry za mnoho milionů, my bychom rádi výhledově v Broumově nějaký takový měli – ale vše má svůj čas, nejde to urvat vše najednou.

Upřednostňujete vy osobně nákup starých nástrojů, které mají svou historii a možná jakousi paměť, nebo raději investujete do úplně nového nástroje?

Mám rád staré věci, rád je nechávám renovovat a vracím do života. Na prvním místě je ale prožitek hudby ze zvuku, a to může ten nástroj cestou životem ztratit – takže tou preferencí by měl být zvuk a ne nějaká emoce spojená s historií toho konkrétního nástroje.

Máte v Broumovském klášteře nějaký sál, kde víte, že tam je nejlepší akustika?

Máme sál, kterému říkáme Dřevník, je to náš největší sál pro cca tři sta posluchačů, který je umístěn v klášterní zahradě. Jedná se o bývalý sklad dřeva a proto to jméno „Dřevník“. Ale ani v žádném jiném sále, které používáme na koncerty, neřešíme žádný akustický problém. Jsou to vše informace, jež mám zprostředkované od odborníků, ti sem přijedou a v jednotlivých sálech tlesknou nebo vytvoří jiné zvuky a pak mi řeknou svůj názor. (smích)

Tři sta míst, to je na Broumov tuším docela velký sál. Daří se vám ho zaplnit posluchači či diváky?

Často máme vyprodáno. Největší úspěch zatím zaznamenalo divadelní představení HRA-NIC-e, které jsme produkovali a které se zabývalo zdejší staletou historií. Původně jsme předpokládali tři či čtyři představení, nakonec z toho bylo čtrnáct repríz a vždy bylo plno. Stejně jako na mnoha koncertech či dalších projektech, které jsme tam pořádali.

Proč se koncert laureátů Broumovské klávesy odehrává v Praze? Jdete si tam vy osobně poslechnout Chopina nebo Schuberta – anebo jen tak uvolněně relaxovat za tónů hudby?

To, že laureáti mají možnost vystoupit v Praze, je vlastně součástí jejich ocenění. Jsme rádi, že jsme se domluvili s managementem Rudolfina na přijatelných podmínkách a můžou se tak děti a mladí lidé předvést v takto renomovaném prestižním hudebním domě. Letos tu máme dva vítěze z Polska, jednoho z Maďarska a jedna dívenka je Arménka, žijící v Česku. Co se týče mě osobně, jako organizátor jsem rád, pokud vše běží hladce a mohu si chvíli sednout a tu hudbu si vychutnat. Ale budu tam hlavně pro ty děti, tedy za organizátora.

Býváte při soutěžích přizván do poroty?

Co se týče uměleckých soutěží, pozvání odmítám, protože bych se tam necítil kvalifikován. Mohl bych nanejvýš poskytnout názor poučeného laika. Účinkuji v porotách, které se týkají sociálního podnikání, aktivit, které jsou ve veřejném prostoru, tedy soutěží neziskovek. Tam jsem kompetentní a mám schopnost posoudit životaschopnost a udržitelnost projektu. Jsem v porotě soutěže Podnikatel roku, kde je kategorie Cena České televize pro podnikatelský přínos kultuře a umění a Společensky prospěšný podnikatel.

Které z projektů v oblasti hudby, jež jste podpořil, vám byly nejbližší?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat